Časopis Naše řeč
en cz

Významový poměr přídavných jmen složených s celo- a s vše-

Miloš Helcl

[Články]

(pdf)

-

Pochybnosti vyslovené v dopise Jazykovému koutku Československého rozhlasu E. Poučkem z Ústí n. L. o vhodnosti názvu všečínské shromáždění staly se podnětem k zamyšlení nad významem složeného přídavného jména všečínský a v souvislosti s tím k revizi celé skupiny složenin s první částí vše- z hlediska významového vztahu této části k druhé části složeniny. Přitom nebylo možné nevšimnout si významového poměru složenin s vše- k složeninám s první částí celo-, neboť v některých případech lze užít obou prostředků bez výraznějšího významového rozlišení. Souvisí to s tím, že samostatná slova, jejichž základů je v první části uvedených složenin užito, zájmeno všechen a přídavné jméno celý, jsou v některých svých významech synonymy.

K následujícím úvahám a vývodům jsme dospěli po probrání excerpčního materiálu shromážděného v základním lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV (dále jen ZLA) a zpracovaného v obou akademických slovnících českého jazyka, tj. v Příručním slovníku (PS) a v Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), dále po přihlédnutí k výkladům ve Vášově-Trávníčkově Slovníku jazyka českého (VT) a po srovnání s příslušnými hesly v slovníku současné slovenštiny, tj. v akademickém Slovníku slovenského jazyka (SSJ), současné ruštiny, tj. jednosvazkový Slovar’ russkogo jazyka od S. J. Ožegova (Moskva 1952) a akademický Slovar’ russkogo jazyka v četyrech tomach (SRJ), a současné polštiny, tj. Słownik poprawnej polszczyzny od Stanisława Szobera, Varšava 1963 (SPP), a velký Słownik języka polskiego I (SJP).

Popis a rozbor významové stránky zájmena všechen, všecek, jak jej podává PS a SSJČ, ukazuje, že druhý význam zájmena všecek (‚celý, úplný‘) a identický třetí význam zájmena všechen je souznačný (synonymní) s přídavným jménem celý v prvním významu [‚všechen, veškerý, úplný, plný (op. částečný, neúplný)‘]. Potvrzuje to i užití synonyma úplný při výkladech těchto významů vedle obdobných [15]dokladových citátů, např. je všecek černý (z Vl. Vančury), nebe všecko zachmuřeno (z Al. Jiráska), luka sluncem všecka zalitá (z R. Svobodové), byla už všechna zpitomělá (z Al. Mrštíka), v nichž ve všech lze opravdu zájmena všechen, všecek nahradit přídavným jménem celý. Pod tímto heslem najdeme v PS (I, 241b) vysvětlení prvního významu právě slovy ‚všechen, veškerý, úplný, plný‘. Avšak také u čtvrtého významu slova celý (‚kvalitativně n. kvantitativně stupňuje n. zdůrazňuje význam slova‘) mohlo být zájmeno všechen, všecek připojeno jako synonymum, neboť do některých citátů tento význam dokládajících (kuře bylo celé zmoklé, z K. J. Erbena, jsem do muziky celá blázen, z K. V. Raise, vstal celý rozespalý, z J. Vrchlického) lze je za přídavné jméno celý snadno dosadit. Významovou blízkost obou těchto slov dosvědčují též obdobně stavěná (často ustálená) slovní spojení s jedním nebo s druhým naším synonymem, uváděná v PS: my děti byly radostí celé bez sebe (z K. Světlé), jak se, všecka od sebe jsouc, domů navrátila (z Al. Jiráska), povzdychoval farář všechen od sebe (z téhož autora).

Obdobně zachycuje významové poměry u těchto slov i SSJČ. První význam příd. jména celý, vysvětlený slovy ‚takový, z něhož nic nechybí, který je zastoupen ve všech svých složkách, částech‘, má vedle tohoto výkladu i synonyma všechen, veškerý, úplný a tento významový popis dokumentují příklady celý svět, celé údolí, celý den, po celém těle, celý národ, celou vahou, silou, z celé duše. Výklad jeho čtvrtého významu (‚vyjadřuje velkou míru při bližším určení něčeho‘) je doplněn synonymem všecek a doložen podobnými příklady (byl celý bledý, celý bez sebe, celý se třásl, byl celý promoklý, být celý pryč, být do někoho celý blázen aj.), na rozdíl od PS je tu však tento způsob vyjadřování stylově hodnocen jako expresívní. U zájmen všechen, všecek (spojených v SSJČ do jednoho hesla) jde o jejich třetí význam (‚takový, z kterého nic nechybí‘), zase doplněný synonymními přídavnými jmény celý, úplný, plný a doložený příklady a citáty je všecek černý, po vší jeho zemi (z Vl. Vančury), saze padaly po všechnu zimu (z Al. Jiráska), tu se všecka začervenala (z A. M. Tilschové), byla všecka popletená (z M. Pujmanové).

V ostatních svých významech však slova celý a všechen synonymní nejsou. Liší se zejména druhý a třetí význam u celý (‚takový, jaký má být‘ se synonymy dokonalý, pravý, hotový a ‚jsoucí v celku, pohromadě‘ se synonymy neporušený, celistvý) od prvních dvou významů zájmena všechen (‚vyjadřuje, že se žádná osoba ani věc nevyjímá‘; [16]‚takový, kt. je vůbec možný, kt. vůbec přichází v úvahu‘ se synonymy jakýkoli, kterýkoli, každý). V tomto popise jejich významové stránky se zhruba shoduje se SSJČ i PS (5 významů u celý, 3 u všecek, 4 u všechen).

Obě slova, kterými se tu zabýváme, mohou se stát — ovšem v příslušné, tj. kmenové podobě — při tvoření slov skládáním první částí složenin. Přitom se z různých jejich významů, z nichž, jak víme, některé jsou navzájem blízké, synonymní, a jiné nikoli, neuplatňují při skládání slov všechny. Nejen toho, ale i významových rozdílů mezi nimi a možnosti nebo nemožnosti spojovat jejich různé významy s významovým okruhem slova fungujícího jako druhá část složeniny je při tvoření složeného slova třeba dbát, tak jako nelze bez jisté významové souhry mezi oběma slovy tvořit volné dvouslovné (popř. víceslovné), podle syntaktických pravidel utvářené spojení slov.[1]

V kterých významech se mohou slova celý a všechen stát první částí složených přídavných jmen? To lze zjistit v SSJČ z významového rozboru prvních částí, který je do něho zařazován v těch případech, kdy jde o produktivní tvoření slov.[2] První část celo- vyjadřuje (1) u přídavných jmen odvozených od podstatných jmen látkových, že něco je vyrobeno jen z příslušné látky, např. celokožený, a spojuje část druhou se svým významem jako s její bližší okolností, (2) u přídavných jmen odvozených od pojmenování nějakého kolektivu nebo celku (územního, prostorového, časového apod.) zesílení, zdůraznění platnosti pro tento celek bez výjimky, např. celonárodní (význam) ‚pro celý národ‘, celoříšský, celodenní aj., a spojuje část druhou se svým významem jako s její vlastností. O této skupině se v SSJČ praví, že „takové složeniny jsou oprávněné, je-li nutno odlišit nebo zesílit význam slova v druhé části významem přídavného jména celý, a že vznikají někdy jako významové protějšky složenin s polo-“ (celodenní služba proti polodenní a na rozdíl od denní s významem ‚každodenní nebo konaná ve dne‘ proti noční). (3) Třetím významem první části celo- je prosté zdůraznění významu druhé části složeniny nebo vyjádření, že se její [17]platnost vztahuje na nějaký celek nadřazený dílčím útvarům, na než je členěn, např. celozávodní organizace ‚týkající se celého závodu‘ na rozdíl od závodních organizací dílčích, nebo celostátní měřítko ‚platné pro celý stát‘ pro zřetelné rozlišení od státní měřítko v protikladu k zemské, okresní apod. Podle další poznámky jsou však nevhodná spojení celosvětový význam, celoplenární schůze, protože tu není třeba odlišovat a zdůrazňovat celost, neboť jde o celky nečleněné, bez dílčích složek. U žádného z významů celo- není synonymum vše- uvedeno, ač by u některých složenin v druhém významu uvedeno být mohlo.

Pokud jde o první část vše-, záleží vymezení jejího významu na tom, mělo-li by v příslušném dvouslovném spojení zájmeno všechen platnost jména podstatného nebo přídavného. Při zastupování jména podstatného spojuje se s druhou částí jako její předmět, např. vševěd ‚kdo vše(chno) ví‘. Pro paralelu s částí celo- však přichází v úvahu jen zastupování přídavného jména a v této platnosti spojuje vše- druhou část se svým některým významem jako s její vlastností, např. všestranický ‚týkající se veškeré, celé strany‘, nebo jako s její bližší okolností, např. všesrozumitelný ‚všeobecně srozumitelný‘, všedobrý ‚svrchovaně dobrý‘.[3]

Složitost významového členění slov celý a všechen se u prvních částí celo- a vše- poněkud zmenšila tím, že se obě významově stýkají jen při adjektivní (k významům přídavného jména celý paralelní) platnosti zájmena všechen. Ale i při velké významové blízkosti v této funkci, dosvědčené i výše uvedenými synonymy a doklady, v nichž je možná záměna obou výrazů, projevuje se u slov složených s celo- a s vše- přece jen jisté jemné odstínění významové, které brání tomu, aby se ve složeninách obě tyto první části libovolně střídaly a zaměňovaly. Vyjadřuje-li druhá část vztah k nějakému kompaktnímu, nečlenitelnému celku, je spíše na místě užití první části celo-, vyjadřuje-li vztah k nějakému souboru, k celku tvořenému jistým počtem samostatných prvků, jedinců, je vhodné užít spíše části vše-. Je tedy např. možno rozlišit složeným přídavným jménem celostátní význam ‚týkající se celého státu‘ od významu ‚týkající se všech států‘, který primárně vyjadřuje složené přídavné jméno všestátní. V PS však tento význam zachycen není, u hesla všestátní (omezeném frekvenčně jako řídké) je jen na základě citátu z Ottova slovníku naučného nové doby (dodatků) popsán jeho význam jako ‚určený pro celý stát, celostátní‘.

[18]Střídání částí celo- a vše- u téže druhé části bez naznačeného jemného rozlišování, zda jde o celek kompaktní nebo o soubor jednotlivin, bylo asi způsobeno tou okolností, že v některých případech jsou stejně možné obojí složeniny. To nastává zejména při skládání oněch částí s přídavnými jmény odvozenými od jmen národních (celek z jedinců), stejně znějícími jako přídavná jména k názvům zemí (celek kompaktní), např. německý složené s celo- znamená ‚týkající se celého Německa‘, kdežto při složení s vše- vyjadřuje ‚týkající se všech Němců‘. V podstatě jde tedy o to, zda je podkladem složeného přídavného jména spojení celý + podstatné jméno v jednotném čísle nebo spojení všichni + podstatné jméno v čísle množném. Tam pak, kde může být podkladovým spojením též všechen + podstatné jméno v jednotném čísle, ale s významem hromadným (kolektivum), dochází ke konkurenci obou typů.

Dále přispěla k setření onoho jemného rozlišování mezi celo- a vše- ve složeninách bezpochyby též synonymní první část cizího (řeckého) původu pan-, u níž je možné skládání s obojím druhem názvů (panevropský, panhelénský, pansofie aj.). A nebudeme daleko od pravdy, budeme-li shodně s naším tazatelem podezřívat z tohoto vlivu, stírajícího významový odstín mezi celo- a vše-, ruské složeniny s vse-, v nichž tato část má jak význam ‚celý‘, tak ‚všechen‘, neboť v ruštině se složeniny s celo- téměř nevyskytují.[4] Přímým přejetím z ruštiny lze také vysvětlit, že se u nás ujalo přídavné jméno všesvazový (vsesojuznyj) s významem stejným jako má příd. jméno celosvazový. Rozšíření názvu všesvazový právě v tomto významu (a ne ve významu ‚týkající se všech svazů‘) podporovala však též výše připomenutá okolnost, že se s přídavnými jmény odvozenými od jmen států a národů může skládat jak ta, tak ona probíraná první část.

Tím jsme vytřídili první velkou skupinu slov složených s celo- a s vše-, převážně přídavná jména. (Podstatná jména, vyskytují-li se, bývají jen od nich odvozena, nikoliv přímo skládána.) Obě první části [19]jsou v nich zhruba synonymní, ale je-li toho třeba, mohou přece být obojí složeniny se zřetelem k podkladovému spojení významově odstíněny. Jde-li v ní o podkladové spojení s podstatným jménem, které je názvem jedince, v množném čísle, mívá složenina první část vše-, např. všesokolský ‚všech sokolů se týkající‘ (PS), a jen zřídka také s celo-, např. celoslovanský ‚co je pro všechny Slovany‘ (PS).[5] Jeli v druhé části přídavné jméno odvozené od názvu nějakého pevného, kompaktního celku politického, zeměpisného apod., je běžné střídání celo- s vše-, např. celoevropský vedle všeevropský,[6] obě s významem ‚týkající se celé Evropy, panevropský‘ (PS).[7] Pod heslem celo- zachycuje SSJČ z této početné skupiny složenin jen přídavná jména celokrajový, celonárodní, celoněmecký, celopodnikový (zde paralela s vše- v stejném významu možná není), celoslovenský, celospolečenský, celostátní, celozávodní. PS má navíc ještě celocírkevní, celoitalský, celoříšský a celozemský označené jako řídké. K nim najdeme mezi složeninami s vše- v PS protějšky všecírkevní, všeitalský, všenárodní, všeněmecký, všeslovanský (označené jako řídké, zř.), všespolečenský (rovněž zř.), všestátní (zř., v. už výše) a všezemský (zř.); výklad významu u přídavných jmen s vše- užívá ovšem přídavného jména celý. Nenajdeme tam však všekrajový a všezávodní.

Přes kritický výběr hesel má SSJČ pod hlavičkou vše- mnohem početnější řadu uvedených složenin než pod celo-. Je to ve shodě s pojetím druhých částí jako odvozenin nejen od jmen národů, nýbrž i od jmen zemí, států a podobných celků.

Podle toho přídavné jméno všečínský ‚týkající se všech Číňanů, celé (mohli bychom však doplnit i „vší“) Číny‘, doložené v PS citátem z Lid. novin Nová vláda bude si činit nárok na to, aby byla všečínskou, je správně utvořeno z hlediska slovotvorného i významoslovného, neboť vše-, jak jsme viděli, může ve složeninách zastupovat první část celo- ve shodě se stavem významové stránky přídavného jména celý a zájmena všechen. K námitkám proti názvu Všečínské shromáždění lidových zástupců se tedy musíme vyjádřit tak, že požadovaná náhrada celočínský by sice jednoznačně vytkla vztah k výrazu celá Čína, ale že by se uznáním jich neoprávněně v několika směrech zužoval význam přídav. jména všečínský. Vykládá-li se celočínské shromáždění jako [20]‚shromáždění poslanců z celé Číny‘, proč se nepřipouští obdobně u všečínské… výklad ‚shromáždění poslanců všech Číňanů‘, nýbrž jen výklad ‚shromáždění všech Číňanů‘?[8] Autorovi námitek neušla sice významová blízkost vše- s celo-, jak je zřejmé z toho, že připouští dublety celosvětový i všesvětový, odmítaje přitom výklad spojením všechny světy, ale jeho správný postřeh je oslaben poukazem na vliv ruského slova vesmir.[9] Omyl však je, odůvodňuje-li se odmítání přídavného jména všečínský tím, že neříkáme všeafrický, nýbrž celoafrický. Tato přídavná jména nezaznamenává sice žádný z našich akademických slovníků, ale podle toho, že nemají žádné námitky proti podobám všeamerický, všearabský, všeaustralský, všeevropský a dalším, můžeme soudit, že i všeafrický je zcela normálním spisovným vyjádřením toho, že se něco týká jak všech Afričanů, tak celé Afriky (zde ovšem vedle celoafrický). Stejně se u přídavného jména všesvazový uplatňuje v první části vše- i význam ‚celý‘, ne jen ‚všechen‘, jak se mylně domnívá autor námitek.

Ke specifičnosti významového poměru prvních částí celo- a vše- ve složených přídavných jménech připojme ještě zmínku o tom, že část vše- je jedině možná u přídavných jmen odvozených od názvů lidských zaměstnání a zájmů, náboženského vyznání, společenských poměrů apod. neustavených jako nějaký celek, např. všedělnický ‚týkající se všeho dělnictva‘, všestudentský ‚týkající se všech studentů‘ (ale též ‚všeho, celého studentstva‘), všekřesťanský ‚týkající se všech křesťanů‘ (obdobně: ‚všeho, celého křesťanstva‘), všedemokratický ‚týkající se všeho, co souvisí s demokracií‘, všekapitalistický ‚týkající se celého kapitalismu‘, všekulturní ‚týkající se vší, celé kultury‘, všesportovní ‚týkající se všech sportů, souvisící s pěstováním všech sportů‘ (ale též ‚týkající se celého sportu‘) atd. I když u mnohých z nich je ve výkladu užito (a u mnohých by též mohlo být užito) přídavného jména celý, paralelní přídavné jméno složené s celo- se nevyskytuje.

V dalších skupinách našich složenin již významová blízkost prvních částí celo- a vše- neexistuje. U těch, jejichž druhou částí je přídavné jméno odvozené od podstatného jména vyjadřujícího nějaký úsek ča[21]sový (celonoční, celovečerní, celoroční aj.), záměna částí celo- a vše- možná není, význam kompaktního jednotného celku je zde nezaměnitelný za pojetí plného počtu (tj. všech) do něho náležících složek, jednotlivostí, neboť ty neexistují. Stejně je nemožná záměna vše- za celo- u skupiny přídavných jmen vyjadřujících, že něco je vyrobeno jen z látky pojmenované v základu části druhé (celokovový, celokožený, celohedvábný, celodřevěný aj.). Také u nich jsou představy členitosti a vyjádření, že jde o plný počet jednotlivých složek, nepřijatelné.

Dále nalézáme první část celo- u přídavných jmen odvozených od souslovného pojmenování přídavným jménem celý a příslušným podstatným jménem, většinou terminologické povahy. Tak k matematickému termínu celé číslo je přídavné jméno celočíselný, užívané v terminologickém spojení celočíselný mnohočlen. Další případy jsou celolánový k celý lán, např. celolánový statek, celotónový k hudebnímu termínu celý tón, např. celotónová stupnice, celozrnný k sousloví celé zrno, např. v potravinářství běžný termín celozrnný chléb. Ani v těchto případech pochopitelně není přípustná náhrada celo- částí vše-.

Pokud jde o vše-, nemůže se střídat s celo- v takových složených přídavných jménech, v nichž první část (vše-) spojuje druhou s významem ‚všeobecně, svrchovaně‘ nebo s jiným zesilujícím výrazem jako s jejím bližším okolnostním určením, např. všemožný ‚jaký je vůbec možný‘ (VT), ‚co možná největší‘ (PS), ‚takový, jaký je vůbec možný, co nejrozmanitější, nejrůznější; největší možný‘ (SSJČ). Obdobný, pouze obecně zesilující význam přídavné jméno celý (a ovšem ani první část složenin celo-) nemívá, lze tedy tvořit jen složená přídavná jména všesrozumitelný, všedobrý (v. výše, ale těch se užívá omezeně), nikoli celosrozumitelný, celodobrý, celomožný a další.

Jen pro úplnost rozboru významové stránky prvních částí celo- a vše- v existujících i jen možných (potenciálních)[10] dalších složeninách dodáváme, že se zájmeno vše v platnosti substantivní může spojovat též s druhou částí dějového významu jako s jejím předmětem (vševěd ‚kdo vše(chno) ví‘). V složeninách tohoto druhu je ovšem možnost nahradit vše- částí celo- vůbec vyloučena, neboť celo- nemůže mít substantivní platnost.

Právě pro to, že jde o tvoření dosud živé, pokládali jsme za užitečné [22]podrobněji prozkoumat, zejména po stránce významové, složená slova s celo- a s vše- v první části. Rozbor nám ukázal, že se při skládání neuplatňuje přídavné jméno celý a zájmeno všechen ve všech svých významech, nýbrž jen v některých: první část celo- jen ve dvou ze čtyř významů přídavného jména (první a omezeně čtvrtý podle popisu v SSJČ); první část vše- uplatňuje při substantivní platnosti zájmena všechen, všecek, vše(chno) podle popisu jejich významové stránky v SSJČ jen čtvrtý význam, při platnosti adjektivní jejich třetí význam.

Srovnáním jednotlivých významů prvních částí celo- a vše- jsme také dospěli k zjištění, že při vyjadřování významu úplnosti, celosti jsou obě části v některých složených přídavných jménech zhruba synonymní, že však nejsou libovolně navzájem v složeninách zaměnitelné. Ukázalo se nám totiž, že vše- může sice v jistých případech vyjadřovat totéž co celo- a naopak, že však celo- v řadě jiných případů nepřipouští záměnu první částí vše-. Ale i při významové blízkosti obou částí záleží užití jedné nebo druhé na tom, jde-li o zdůraznění nebo vyjádření celosti, úplnosti nějakého kompaktního, z jednotlivin se neskládajícího celku, nebo o úplnost množství, o plný počet jedinců tvořících jistou jednotu. Při tomto charakteru druhé části lze ji skládat jen s první částí vše-, odpovídající prvnímu významu zejména všechen (‚vyjadřuje, že se žádná osoba ani věc nevyjímá‘, SSJČ), nikoli s celo-, např. všelidský ‚týkající se všech lidí, celého, všeho lidstva‘ (dosud jen možné, v ZLA nedoložené celolidský by mělo již jiný význam, patrně ‚týkající se celého člověka‘).

Přídavná jména odvozená od jmen zemí a národů skládáme s první částí celo- i s první částí vše- a tato možnost se pak od nich rozšiřuje i na taková složená přídavná jména, v nichž druhá část nemůže vyjadřovat vztah k celku tvořenému počtem jednotlivostí, k množství jedinců, např. celoevropský i všeevropský. Proto také pokládáme za správné přídavné jméno všečínský, ovšem vedle celočínský.

Ukázali jsme již výše, že volba složeného přídavného jména se vše- nebo s celo- závisí i na významovém obsahu podstatného jména, které má být složeninou blíže určováno. Ale tato zásada nevylučuje spojení slova shromáždění (lidových zástupců) s přídavným jménem všečínský (‚shromáždění lidových zástupců všech Číňanů‘) a nelze tedy vyžadovat jako jedině správné spojení celočínské shromáždění lidových zástupců (‚shromáždění lidových zástupců z celé Číny‘). Nemůžeme tedy ani z tohoto hlediska přiznat oprávněnost námitkám, které byly podnětem k napsání tohoto článku.


[1] Srov. k tomu vývody o tzv. sémantickém kontextu v článku J. Filipce Theorie und Methode der lexikologischen Forschung ve sb. Zeichen und System der Sprache, III. Band, Berlin 1966, s. 165n.

[2] PS významový rozbor produktivních prvních částí složeniny nepřináší a v prvních dílech je do hesláře ani nezařazuje. Později, od IV. dílu, je jako heslové slovo uvádí, ale jen s obecným, velmi širokým vysvětlením významu celé složeniny, např. pod vše- čteme „první část složenin označujících něco, co se týká celku n. úplnosti, např. všelék, všelidský, všemocný, všemožný ap.“

[3] Viz SSJČ IV, heslo vše-.

[4] SRJ má v hesláři zařaděno jen zastaralé přídavné jméno celodnevnyj; knižní podstatné jméno celomudrije s významem ‚nevinnost, čistota‘ a jeho odvozeniny jsou od našich složenin významově již hodně daleko. Obdobný úkol jako v češtině vše- a celo- plní v ruštině první část obšče-, podle Ožegovova slovníku se dvěma významy: 1. obščij dl’ja čego-nibuď (čto vyraženo vtoroj čast’ju), napr. obščegorodskoj, obšcesojuznyj, obščenacional’nyj, obščenarodnyj; 2. svojstvennyj vsem, kasajuščijsja vsech, napr. obščeizvestnyj, obščepoňatnyj, obščepriňatyj, obščeustanovlennyj, obščeteoretičeskij. SRJ vyčleňuje poslední příklad do nového, třetího významu vykládaného slovy ‚zatragivajuščij samoje važnoje, suščestvennoje, ne častnyj, ne special’nyj‘.

[5] Zde však jde spíše o podkladové spojení celé Slovanstvo, v. výše připomínku o složeninách s -německý.

[6] Stejně je tomu i v slovenštině, srov. celoeurópsky, celosvetový [SSJ I] i všeeurópsky, všesvetový (SSJ V); pokud jde o celosvětový, srov. stanovisko SSJČ výše.

[7] O vlivu synonym s pan- v. výše.

[8] Obdobně přece spojení národní shromáždění nerozumíme tak, že je to shromáždění (celého) národa nebo (celých) národů, nýbrž že je to shromáždění (volených) zástupců (celého) národa.

[9] Zajímavá je i situace v polštině. Přes to, že u přídavného jména cały doplňuje SJP výklad prvního významu (‚obejmujący wszystkie składowe części‘) synonymem wszystek, neuvádí mezi sloučeninami s cało- ani jedinou, jejíž druhou částí by bylo přídavné jméno odvozené od zeměpisného (nebo národního) jména. Nenajdeme je však ani pod heslem wszech v SPP.

[10] Na snadnost tvoření nových slov složených s vše- upozorňuje v poznámce k tomuto heslu SSJČ. Ostatně ani řada složenin s celo-, zejména ve skupině vyjadřování vlastnosti, že něco je vyrobeno jen z nějaké látky, není uzavřená; lze utvořit např. přídavná jména celosilonový, celotesilový ap.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 1, s. 14-22

Předchozí František Daneš: Oba, obojí, obé

Následující Jitka Štindlová: Dělení slov v češtině pomocí strojů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1