Radíme a kritizujeme

NS, LK, MB, MK

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ustoupí Británie rasistu Smithovi?

Tak zněl nadpis článku v Rudém právu z 18. července t. r. Je tu užito nesprávného tvaru podst. jména rasista ve 3. p. jedn. čísla: „rasistu“ místo rasistovi. Podst. jméno rasista patří ke skloňovacímu typu „předseda“, kde máme pro 3. p. jedn. čísla pouze jedinou koncovku -ovi, na rozdíl od skloňovacího typu „pán“, kde existuje jak koncovka -ovi, tak i koncovka -u. K užití chybného tvaru „rasistu“ mohla autora přivést právě analogie s případy jako panu Novákovi, soudruhu Václavu Čermákovi apod., patřícími k typu „pán“; mohl tu ovšem působit i vliv ruštiny. Nejde ostatně o chybu ojedinělou. V souvislosti se jmény Fráňa, Váša, Ilja, Nikita jí už byla věnována pozornost v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu, 3. výběr, 1959, s. 275.

NS

Buquoy

V jazykové poradně ÚJČ se dotázal jeden ze čtenářů Rudého práva, zda bylo správně skloňováno jméno Buquoy, které četl v této větě: „Vykořisťování Schwarzenbergy, Paary, Buquoy, jimž na jihu Čech patřilo všechno živé i mrtvé, vyrylo tomuto kraji znamení chudoby.“ — Jméno Buquoy (ps. též Boucquoi) je francouzské. Při přejetí do češtiny se neujala výslovnost francouzská [Bykoa, Bukva], ale slovo se vyslovovalo podle původní grafické podoby přizpůsobením k obvyklé české výslovnosti příslušných grafémů [Bukvoj]. Tato podoba se ujala i v psaném projevu. Psalo se tedy vedle původní podoby Buquoy i Bukvoj. V lexikální kartotéce ÚJČ nacházíme doklady zvláště na skloňované tvary např. z Jiráska (s vůdcem Bukvojem), z Krásnohorské (vítězného Bukvoje), ze Stankovského (hraběti Bukvojovi) aj. V Čs. vlastivědě (díl II, sv. 1., Praha 1963, s. 415) čteme: „… král vyslal do Čech … generála Buquoye“. — Při skloňování tohoto jména vycházíme z podoby vyslovované [Bukvoj]; zakončení na -j řadí slovo v obou variantách, Buquoy i Bukvoj, ke vzoru „muž“. Je tedy 2. p. j. č. Buquoye n. Bukvoje atd. V 7. pádě mn. č. — ostatně jistě řídce užívaném — je tedy správný tvar Buquoyi nebo Bukvoji.

LK

Vícedětný?

Tohoto přídavného jména užil ve spojení vícedětné rodiny, tj. rodiny s více dětmi, jeden z účastníků ankety otištěné v Mladé frontě 2. srpna. Několik čtenářů se na nás obrátilo s dotazem na jeho správnost. I když je vycházející Slovník spisovného jazyka českého jako heslo neuvádí, nemůžeme proti jeho užívání nic namítat. Zařazuje se totiž zcela ústrojně do typu složených slov, převážně přídavných jmen, s první částí více-, víc-, která spojuje část druhou s významem ‚více než jeden, několik, více, než je obvyklé‘ jako s bližší okolností (např. víceslovný ‚skládající se z více než jednoho slova‘; vícekvětý ‚mající více květů, než je obvyklé‘; vícedenní ‚trvající několik dní‘; srov. Slovník spisovného jazyka českého, díl IV, s. 80). Významově souznačná s těmito složeninami jsou složená slova s první částí několika- (několikadenní, několikaposchoďový).

MB

[312]Co jsou to šedesátá léta?

Podle ustáleného obyčeje se dnes rozumí n-tými léty roky v rozmezí n až n + 9, tedy např. padesátá léta dvacátého století jsou roky v rozmezí 1950—1959, šedesátá léta v rozmezí 1960—1969 atd. Lze tedy říci, že nyní žijeme v šedesátých letech 20. století. Nemáme však příslušný název pro první dvě desítiletí určitého století; zde si musíme pomoci jiným obratem (první, druhé desítiletí, na počátku století atd.). Označení nultá, desátá léta (dvacátého století) není totiž běžné. Zřídka se n-tými léty označuje přibližnost časová, např. třicátá léta — kolem r. 1930.

MK

Náměstí bez jména

Jazyková poradna ÚJČ byla dotázána, s jakým počátečním písmenem psát slovo náměstí, jestliže není úředně pojmenováno. V tomto případě je možno samo slovo náměstí brát za úřední jméno a psát je s velkým počátečním písmenem (např. Náměstí 17). Užívá-li se ovšem tohoto slova jako obecného pojmenování (na náměstí je bláto), nikoli jako oficiálního označení, píšeme je podobně jako jiná obecná jména (hřbitov, park, hřiště) s malým počátečním písmenem.

MK

1. mezinárodní festival účesů?

Podle Slovníku spisovného jazyka českého má slovo festival význam ‚soutěžní přehlídka uměleckých výkonů nebo výtvorů (zejména hudebních a filmových), zpravidla periodicky konaná‘. Vzhledem k tomu, že účes lze považovat za umělecký výtvor, bylo by možné slova festival užít ve výše uvedeném názvu akce pořádané podnikem Kadeřnictví. Skutečnost je ovšem taková, že slovem festival se obvykle označují akce jako pěvecký, hudební nebo filmový festival, zatímco soutěže toho druhu, jakou pořádá podnik Kadeřnictví, tj. kde se uměním rozumí spíše dovednost, bývají označovány jako přehlídky. Podle této zvyklosti bychom tedy dali přednost pojmenování 1. mezinárodní přehlídka účesů — Praha 1937.

MK

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 5, s. 311-312

Předchozí Ladislav Janský: Maří Magdaléna

Následující Alois Jedlička: Na prahu druhého padesátiletí