»Samotíž«

K. Bolina, Red. (= Redakce)

[Hovorna]

(pdf)

-

K. Bolina

Asi před šesti lety byl jsem s rodinou přes prázdniny v Týnici n. Sáz. Kdysi vypukl tam požár, k jehož uhašení sjelo se několik hasičských jednot se stříkačkami. Zašel jsem po ohni k požářišti, kde na svažující se silnici stála stříkačka. Tamní mládež pobíhala kolem ní a někteří hoši pohrávali si brzdou, až stříkačka vlastní tíží se pohnula a málem by byla sjela dolů do dvora. Stařík jakýs zpozorovav to, zabrzdil znova stříkačku a zvolal: Kluci darební, hrají si brzdou a brzy by byla stříkačka samotíž sjela dolů a neštěstí bylo by tu. Slova samotíž jsem do té doby neslyšel, ale zalíbilo se mi, jak stručně vyjadřuje naše rčení »vlastní vahou.« Prosím sl. redakci o vysvětlení, žije-li ještě to slovo a je-li jinak známo?

---

Red.

Odpověď. Samotíž jest staré slovo. Užívalo se ho jako podstatného jména na pojmenování vozidla, jež člověk sám táhne: samotíž, též samotížky, samotíhy bývaly (a místy posud jsou) takové sáně, též sáně, jež samy s vrchu jedou. Příslovce samotíž je doloženo již v staré češtině (Kott, Přisp. 2, 286); říká se posud [93]místy samotíž vézti, nésti, orati, jeti atp. Hájek (401b) vypravuje o Tábořích podobně, jak faráře s kaplanem »na káry vsadili a samotěží vezli; z píseckého archivu máme od p. dra Aug. Sedláčka výpis z r. 1547 o dovolení, aby lidé »samotěhem« sobě mohli bráti z lesa dříví. I v uvedené shora větě má význam podobný: bez pomoci, sama od sebe sjela.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 3, s. 92-93

Předchozí J. B., Red. (= Redakce): »Po případě«

Následující »Self made man«