Proti sebevraždám uspávacími prostředky

Dš

[Short articles]

(pdf)

-

Čtenáři, kteří si tento zajímavý titulek před časem v novinách přečetli, většinou si asi řekli, že je to dobrý nápad, jak předcházet sebevraždám (i když jim nebylo zcela jasné, jak v praxi tuto novou metodu uplatnit). Byli však zajisté překvapeni, když se z článku nakonec dověděli, že jde o metodu zcela jinou: jeden anglický lékař totiž navrhl, aby se do uspávacích prostředků přidávala látka vyvolávající ve větší koncentraci dávení, aby se tak snížil stále stoupající počet sebevražd těmito prostředky. Neboli onomu nadpisu nemáme rozumět ve smyslu (1) „proti sebevraždám se bude bojovat uspávacími prostředky“, nýbrž (2) „proti sebevraždám uspávacími prostředky se bude bojovat“.

Dvojznačnost titulků není zajisté věc právě žádoucí a je zapotřebí se jí vyhýbat. Zajímavá je však v našem případě vlastní jazyková příčina této dvojznačnosti. Výraz uspávacími prostředky je v 7. pádě (instrumentále) a má tak význam nástroje apod. sloužícího nějaké činnosti (proti hmyzu bojujeme chemikáliemi, skvrny odstraňujeme čisticími přípravky apod.); samo slovo prostředky svým lexikálním významem tuto nástrojovost 7. pádu ještě posiluje. Nástroj, prostředek předpokládá ovšem nějakou činnost; a právě slovo (předložka) proti (ve spojení s podst. jménem sebevraždám) napovídá, že jde o úsilí (boj apod.), které ma sebevraždám bránit, omezovat a znemožňovat je. O tyto mluvnické a významové vztahy se tedy opírá interpretace ve smyslu (1).

Avšak i smysl (2), ten, který měl autor článku na mysli, má v celkové výstavbě daného výrazu své oprávnění. Totiž činnost, kterou nástrojový 7. pád předpokládá, nalézáme i v podst. jménu sebevražda: je to jméno dějové, vyjadřující jistou činnost, a jeho význam předpokládá i jistý nástroj, prostředek této činnosti.

Souhrnně tedy můžeme říci, že výraz proti sebevraždám uspávacími prostředky připouští dva různé rozbory, a proto mu lze také dvojím způsobem rozumět.

Je zajímavé, že v témž článku se najde ještě další dvojznačný výraz, a to ve větné podobě: „… aby se omezily možnosti sebevražd silnými uspávacími prostředky“. Platí o ní obdobně náš svrchu podaný výklad s tím rozdílem, že smysl (1) se opírá přímo o sloveso aby se omezily (čím), nikoli o předložku proti (sloveso jen předpokládající).

Ukazuje se tedy, že to, co se mluvčímu (autorovi) jeví jako smyslem jednoznačné (protože ví, oč jde), nemusí se takto jevit posluchači (čtenáři), neboť ten sdělení nezná a musí je teprve „dešifrovat“. A na to by neměli novináři zapomínat.

Naše řeč, volume 50 (1967), issue 5, p. 303

Previous Dš: Zvyšují pozornost vzhledu obalů

Next Hana Prouzová: Sympozium k něčemu?