„Vyběhlé“ typy?

Hana Prouzová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Již několikrát jsme si v denním tisku povšimli poněkud neobvyklého užití slova vyběhlý. Namátkou uvádíme např. tuto větu z Mladé fronty z 31. 3. 1967: Náhradní díly k vyběhlým typům motocyklů prodává specializovaná prodejna Mototechna v Uherském Brodě.

Ve všech dokladech je přídavného jména vyběhlý užito jako blíže určujícího výrazu ke spojení podstatného jména typ a jména některého druhu průmyslových výrobků; mluví se o vyběhlých typech automobilů, televizorů, motocyklů apod. Jak je z kontextu patrno, přídavné jméno vyběhlý má v dokladech přibližně význam ‚starší, vyšlý z módy‘, popřípadě ‚již nevyráběný‘.

Povšimněme si nyní přídavného jména vyběhlý blíže. Náleží k útvarům na -lý, které jsou odvozeny od sloves, jako napadlý (k napadnout), zemřelý (k zemřít), vzniklý (k vzniknout) aj. Významový vztah těchto odvozených útvarů k základovým slovesům je velmi těsný; vyjadřují totiž vlastnost nebo spíše stav pouze jakožto výsledek předcházející činnosti, nikoli vlastnost stálou, charakteristickou jako jiná přídavná jména; např. tedy napadlý sníh je ‚takový, který napadl‘, vzniklé obtíže ‚takové, které vznikly‘ atd. Podle toho by vyběhlý (typ) byl ‚takový, který vyběhl‘. V tomto významu se přídavného jména vyběhlý užívá běžně jako odborného termínu v zemědělství, popřípadě zahradnictví (rovněž tak se užívá i slovesa vyběhnout), a to o rostlinách, které předčasně vykvetly (vyběhlá řepa) nebo zprudka narostly, vyhnaly do výšky (vyběhlý květák, salát). Takový významový odstín, v němž je přídavné jméno vyběhlý doloženo v našem příkladě — tj. přibližně ‚zastaralý, vyšlý z módy‘ — však sloveso vyběhnout nemá ani ve spisovném jazyce, ani v oblasti slangového vyjadřování; nemá jej proto — právě pro úzkou významovou spojitost se základovým slovesem — ani odvozené přídavné jméno. Spojení vyběhlý typ je výraz výrobního slangu (tak jej hodnotí i Slovník spisovného jazyka českého) a nelze ho proto použít ve spisovném kontextu.

V odborném vyjadřování se pro označení starších, popřípadě již nevyráběných typů výrobků užívá termínu výběhový. Toto přídavné jméno, které mělo původně slangový charakter,[1] dnes přijímá Slovník spisovného jazyka českého jako odborný termín; nelze je totiž v mnohých souvislostech nahradit výrazy výprodejní, doprodejní (jak se navrhuje v citovaném jazykovém koutku), poněvadž nejde o výprodej tohoto zboží, [253]ani výrazem partiový, protože nelze mluvit o zboží horší jakosti, kazovém apod.; je to pouze zboží dnes už nevyráběné, starší. Význam přídavného jména výběhový těsně souvisí s významem jeho základového slova, podstatného jména výběh; tímto termínem se totiž v odborném vyjadřování označuje mimo jiné také závěrečná fáze před zastavením výroby určitého výrobku, popřípadě zboží doprodávané z této výroby (srov. Slovník spisovného jazyka českého). Jinak se toto zboží označuje ještě jako zboží z výběhu nebo výběhové zboží.

Ve spisovném kontextu budeme tedy mluvit nikoli o „vyběhlých“, ale výběhových typech televizorů, automobilů, motocyklů apod.

---

[1] Srov. K. Sochor, Výprodejní a partiové zboží, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, s. 190n.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 4, s. 252-253

Předchozí Naďa Svozilová: Pět ze čtrnácti aténských novin nevychází…

Následující Vladimír Mejstřík: Mates