Proti jazykové šabloně v Bulharsku

Vladimír Šaur

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Publikace Stefana Stefanova Brezinského[1] podává poučení o „jazykové šabloně“, a to přístupnou formou, velmi věcně a na dobré odborné úrovni. Podobná příručka by mohla být užitečná i u nás.

Autor, odborný asistent fakulty slovanské filologie v Sofii, psal o otázkách jazykové správnosti a stylistiky již několikrát. Zde se zaměřil na [242]otřelá spojení, šablonovité výrazy a klišé. Nepodává nějaký „soupis hříchů“, jak to u nás známe z dob brusičů i jejich následovníků, nýbrž na hojnosti příkladů ze všech stylů spisovné bulharštiny ukazuje, jak se forma a funkce různých výrazových prostředků dostávají v nevhodném spojení do rozporu.

Autorův postoj k jazykovým šablonám není jednostranný. V úvodu i v závěru ukazuje, že i šablonovité výrazy mají sdělovací funkci, a to buď stylově neutrální (pozdravy, oslovení, uvozovací výrazy, konvenční sdělení aj.), nebo citově zabarvenou (např. parodizující). Věnuje přitom pozornost klasifikaci stylů spisovné bulharštiny, která dosud nebyla soustavně zpracována, a vysvětluje, že v každém ze stylů mají šablonovité výrazy různou míru využití. Snad by byl mohl zaujmout kritičtější stanovisko k bulharskému úřednímu stylu, který je ještě těžkopádnější než český nebo ruský. Autor se však spíše soustřeďuje na styl publicistický, neboť podle jeho názoru právě v něm se dnes vyskytuje nevhodných šablonovitých výrazů nejvíce. I v tom je situace v Bulharsku poněkud jiná než u nás: velký rozdíl mezi jazykovou úrovní krásné literatury a novinářských článků včetně fejetonů je způsoben tím, že vynikající bulharští spisovatelé zpravidla nebyli novináři. Stefanov hledá příčiny existence nadměrného počtu šablonovitých výrazů v publicistických projevech a ukazuje, jakými vhodnými způsoby je lze nahradit.

Není zde místo na podrobný rozbor celé knihy, proto zdůrazňujeme její hlavní klad: autor se nesnaží zaujímat postoj karatele se zdviženým ukazováčkem, nýbrž spíše vlídného poradce. Bere dva nebo více úryvků z různých článků, kde je přibližně totéž řečeno různými způsoby, a populárně, někdy i s přiměřenou dávkou humoru vede čtenáře k tomu, aby si sám domyslil, který způsob je lepší. Kde by to bylo příliš obtížné, upravuje vhodně text autor sám. Instruktivní jsou zvláště citace jazyka humoristických časopisů. Stefanov připravoval svou knihu několik let a prokázal v ní bystrý pozorovací talent.

Autor se zaměřil hlavně na „šablony“ lexikální, frazeologické a syntaktické. Snad úmyslně vynechal případy nevhodného užití mluvnických prostředků, jako jsou předložkové vazby, člen, toporná souslednost slovesných časů aj. Nevšímá si ani slovosledu, neboť mu zřejmě šlo především o úvahy stylistické. Zřetel k stylistickým otázkám je záslužný, neboť v Bulharsku se málokdo stylistikou zabývá. Publikace je svědectvím toho, že o jazykové kultuře lze psát zajímavě a přitom odborně i pro nejširší veřejnost.

---

[1] Stefan Stefanov Brezinski, Ezikovijat šablon, Sofija 1966, 150 stran.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 4, s. 241-242

Předchozí Jaroslav Kuchař: Nová studie o vlivu češtiny na bulharštinu

Následující Libuše Kroupová: Během — v průběhu