Škrtit peníze

Igor Němec

[Drobnosti]

(pdf)

-

Toto spojení s hanlivým významem charakterizující počínání přespříliš šetrných lidí stojí za povšimnutí. Jako by v něm chvályhodný děj — šetření — byl snižován tím, že je vyjadřován slovesem označujícím činnost tak odpuzující. I když tu jde o šetření přemrštěné, nežádoucí, jaké vyjadřují synonyma lakotit, skrblit, přece jen se musíme pozastavit nad užitím slovesa škrtit v tomto zvláštním význa[188]mu. Vždyť sloveso škrtit má u sebe převážně předmět životný (škrtit svou oběť, kocoura; kabát ho škrtí), abstraktní (škrtit svobodu) nebo nově předmět z technické oblasti (škrtit motor, tlak, plyn). Souvisí přesto slovní spojení našeho typu (škrtit peníze, groš, vydání apod.) přímo s některým z uvedených většinových případů? Anebo má těsnější vztah k méně obvyklému typu škrtit v ruce fajfku, škrtit měšec, kde jde o pevné svírání nějakého předmětu, nějaké věci?

Na první pohled se zdá, že východiskem spojení škrtit peníze je nejspíše právě uvedený typ, reprezentovaný dokladem: A hraběnka sama i její muž také neškrtili měšec? (‚nebyli přespříliš šetrní‘, V. Vlček, Příruční slovník jazyka českého, dále jen PS). Skutečně, je-li možno úslovím škrtí měšec charakterizovat lakomce, který pevně svírá svůj měšec a nechce z něho pustit ani krejcar, je možno také slovním spojením škrtit peníze vystihnout šetrnost, tj. že někdo pevně drží peníze, že je nechce vydat.[1] Kromě toho i sama expresívní povaha tohoto hanlivého výrazu ukazuje na výchozí význam ‚pevně svírat, mačkat (nějakou věc)‘, protože je to význam méně obvyklý a expresíva tíhnou k neobvyklosti.[2] Avšak pohled do minulosti tohoto slova odhaluje ještě i východisko jiné.

Sloveso škrtit s významem ‚přespříliš šetřit, skrblit (něčím)‘ nemá staré doklady. V Jungmannově Slovníku česko-německém není ještě doloženo. Nejstarší doklad známe z jazyka Ant. Marka; je to však zvratné sloveso škrtit se ‚skrblit‘ (Ani, chvála Bohu, o hrstku peněz se neškrtím), považované za nářeční.[3] Již to samo o sobě naznačuje, že význam ‚přespříliš šetřit, skrblit‘ lze vyvodit také ze spojení slovesa škrtit s předmětem osobním: škrtit někoho ‚krajně tísnit, příliš hmotně omezovat‘ (kdyby ho doma nebyla škrtila bída, Baar, PS), odtud škrtit se ‚hmotně se příliš omezovat, přespříliš šetřit‘ (manželé Drtinovi škrtili se, jak se říká. Byla to nóbl bída, pod vznešeným štítem úřednickým, Herrmann, PS). Sloveso škrtit bylo vůbec oblíbenou hanlivou nadsázkou k vystižení té situace, že někdo chce na někom ušetřit, ať už na sobě, nebo na druhém; proto ho užívali také prodávající ve svých výtkách proti kupujícím, kteří moc smlouvali: Borejť by byly (boty na prodej), když člověka chcete takhle škertit (‚srážet cenu‘, Rais, PS).

Takovýmto škrcením, tj. snahou ušetřit na sobě nebo na jiných, bylo tedy možno dojít k obohacení, ba k nahromadění majetku. Někdo nahospodařil účelným hospodařením, jiný našetřil vytrvalým šetřením, hanlivě lze také říci: naškrtil svým ustavičným škrcením. A tu jsme již u významu, kdy může mít sloveso škrtit u sebe předmět peníze (nebo jiné slovo značící jmění): I podívejme, on si je (peníze) vydělá, jako bych já je nebyla naškrtila (Rais, PS). Budiž při[189]pomenuto, že naškrtit něco (jmění) je výraz tvořený velmi běžným a starobylým způsobem; slovotvorně mu zcela odpovídá např. staročeské nadusiti (nebo nadušiti), doložené v hanlivém významu u Chelčického: založiece jim (lidem kněží) očistec u pekle k očistění duší jich, na ten sú mnoho záduší nadusili (šlo ovšem o nahromadění majetku „dušením“ věřících, tj. jejich vykořisťováním, vydíráním, ždímáním — viz tzv. Olomoucký sborník prací P. Chelčického z pol. 15. stol., Olomouc, SVK M 164, 175b). Je tedy pochopitelné, že takto hluboce v jazyku zakořeněný typ naškrtit něco (jmění) měl také podíl na vzniku našeho spojení škrtit peníze: na pozadí citově neutrálních synonymních dvojic našetřit peníze — šetřit peníze, nastřádat peníze — střádat peníze dotvořila se citově příznaková, expresívní dvojice naškrtit peníze — škrtit peníze. Svědčí o tom také skutečnost, že sloveso škrtit v tomto expresívním významu má skladebná spojení vlastní oněm synonymům neexpresívním šetřit a střádat: srov. krejcárek ke krejcárku škrtí, Jahoda — otec střádá groš ke groši, Čech; škrtí grošem a nepřeje si nic ani do úst, Herrmann — cukrem se šetřilo, Baar; mistr rád škrtil na mzdě, Majerová — i na slámě šetří pán, Mahen (doklady z PS).

---

[1] Srov. F. Š. Kott, Česko-německý slovník 3, Praha 1882, s. 900: škrtí krejcar, groš (lakomec, drží nechtě ho vydati).

[2] Neobvyklost podmiňuje charakteristickou vlastnost expresív, totiž nápadnost slova. Srov. J. Zima, Expresivita slova v současné češtině, Praha 1961, s. 83n.

[3] Viz Fr. Šimek, O jazyku Antonína Marka po stránce gramatické i lexikální, Listy filologické 50, 1923, s. 104.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 3, s. 187-189

Předchozí Miloslava Knappová: Sesterna

Následující Miloslava Knappová: Ergonomie a ergonomika