Sesterna

Miloslava Knappová

[Drobnosti]

(pdf)

-

K jednoslovným pojmenováním označujícím místa nebo místnosti určené pro pobyt ve službě se v posledních letech přiřadil i název sesterna. Setkáváme se s ním v různých zdravotnických zařízeních, zvláště v nemocnicích a v léčebných ústavech.

Pojmenování sesterna je odvozeno příponou -na z podstatného jména sestra. Patří k těm typům jmen s produktivní příponou -(ov)na, jejichž základem je jméno osobní: ředitel - ředitelna (slang. šéf - šéfovna), myslivec - myslivna, korektor - korektorna, invalida - invalidovna. Tvoření tohoto typu pojmenování má v češtině dlouhou tradici; o jeho produktivitě v minulosti svědčí např. pohodna, hrnčírna, lokajna, zámečna, lazebna, raubírna aj. Tyto názvy označují místa nebo místnosti, ve kterých lidé určitého oboru, řemesla, zaměstnání nebo druhu činnosti pracují nebo kde bydlí: hlasatelna, krejčovna, hvězdárna, sokolovna.

Název sesterna tedy označuje místnost, jež je určena pro pobyt zdravotních sester, které jsou ve službě. Toto označení má svou slovotvornou zvláštnost. Je téměř jediným užívaným pojmenováním tvořeným z ženského základu; doposud známé typy těchto názvů vznikly — až na nepatrné výjimky — z osobních podstatných jmen rodu mužského (je tedy dokladem toho, že zaměstnanost žen má svůj odraz i v jazyce; vyžaduje nejen zvláštní pojmenování pro ženská povolání, ale tvoří si i označení pro jejich působiště).

Pojmenování sesterna je mezi zdravotnickým personálem v řeči vžité a běžně se ho používá. Přesto ho však stále ještě považujeme za výraz neodborný. V různých plánech a popisech nemocnic, v úředních dokumentech, směrnicích a předpisech se tato místnost oficiálně označuje jako pracovna sester. Děje se tak především v zájmu zachování tvarové systémovosti termínů. Toto pojmenování se totiž obvykle objevuje ve spojení s pojmenováním místnosti sloužící podobným účelům, s pracovnou lékaře; pro tu však vhodné jednoslovné pojmenování neexistuje (doložena je pouze doktorovna ve významu ‚lékařovo obydlí‘, viz Příruční slovník jazyka českého). Proto se v oficiálních odborných projevech místo pojmenování sesterna užívá raději plně spisovného názvu pracovna sester.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 3, s. 187

Předchozí Běla Poštolková: Silnice sjízdné ve všech tazích?

Následující Igor Němec: Škrtit peníze