Silnice sjízdné ve všech tazích?

Běla Poštolková

[Short articles]

(pdf)

-

Když koncem ledna napadlo větší množství sněhu, informoval denní tisk obyvatelstvo o sjízdnosti silnic. Práce z 21. I. 1967 napsala: „Silnice sjízdné ve všech tazích … Všechny hlavní tahy silnic jsou sjízdné“. Slovo tah zní v té[186]to souvislosti nezvykle a smysl obou vět není docela jasný. Odborníci ve stavbě silnic však tohoto slova již delší dobu užívají a rozumějí jím silniční nebo dálniční spojení dvou vzdálenějších míst (tah Praha—Bratislava) nebo průběh téže komunikace (dálniční tahy, hlavní tahy evropské silniční sítě).[1] Pod heslem městské komunikace (nikoli však už pod heslem tah) najdeme toto slovo i v novém Technickém slovníku:[2] „Dálkový tah, procházející zastaveným obvodem města na samostatném tělese, odloučený od městské dopravy, vytváří tzv. rychlostní komunikaci.“

Také v železniční dopravě se uvedeného slova užívá ve spojení hlavní tah. Označuje se jím soubor tratí (úseků), kde se soustřeďuje hlavní zátěž přepravy jedním směrem, tedy mimořádně zatížený úsek železniční dopravy, železniční osa, tepna (např. hlavní tah Ústí n. Labem—Košice).

Jak se slovo tah dostalo do odborného dopravního vyjadřování? Odborníci to nevědí. Ani naše vysvětlení nebude úplné. Při projektování komunikací se trasy nejprve vedou („táhnou“) na plánech nebo projektech od bodu A do bodu B. Odtud by se spojení dvou bodů (míst), čára (tah) tyto body spojující a označující průběh nějaké komunikace mohlo přenést i na konkrétní situaci: tah Praha—Brno, tahy evropských silnic. Také v geodézii se při vytyčování a mapování vyskytuje slovo tah, a to ve spojení polygonový tah[3] (dnes častěji polygonový pořad), což je ‚lomená čára tvořená lomovými body, jejich spojnicemi a úhly jimi sevřenými‘.[4] Nelze však zcela vyloučit ani působení němčiny.

Dříve se pro označení silniční tah užívalo v němčině slova Straßenzug[5] a dosud se v geodézii užívá slova Polygonzug pro polygonový tah neboli pořad.

Slovník spisovného jazyka českého uvedená spojení neuvádí; lze je však přiřadit k lexikálnímu významu ‚souvislý pohyb konaný tažením, něco tažením vytvořeného‘, který je v Slovníku doložen příklady jako nakreslit něco jedním tahem, tah perem, štětcem ap. Také slovesa táhnout se a protáhnout se užívá ve spojitosti s komunikacemi: silnice se táhne (tj. jde) kolem lesa, trasa silnice, komunikace byla prodloužena (nebo také protažena).

Ve zprávě denního tisku určené širší veřejnosti není vhodné užívat slova tah [187]v tomto úzce odborném významu. Lépe by bylo říci zcela prostě a srozumitelně: většina silnic je sjízdná nebo většina silnic je v celém svém průběhu sjízdná. Slovo tah v uvedeném významu je jak v silniční, tak v železniční dopravě pracovní označení známé jen úzkému kruhu odborníků, kteří je sami za odborný název, za termín nepovažují. Lze je docela dobře nahradit slovem spojení (dálkové, dálniční, silniční spojení) nebo slovem úsek (silniční, železniční úsek Praha—Bratislava).

---

[1] Dříve se označení tah užívalo v silničním názvosloví ve významu ‚část trasy neprocházející zastavěnými místy‘ na rozdíl od označení průtah, které označovalo ‚část trasy jdoucí zastavěnými místy‘. V těchto významech uvádí obě slova Příruční slovník jazyka českého a v lexikálním archívu ÚJČ jsou pro ně doklady z let 1938—1954. Dnes se místo nich užívá v odborné literatuře výrazů úsek (pro tah) a průjezdní úsek (pro průtah).

[2] Technický naučný slovník, Praha 1963, 3. díl, s. 80.

[3] J. Ryšavý, Geodézie, Praha 1953, 3. vydání, s. 304.

[4] Příruční slovník naučný, 3. díl, ČSAV, Praha 1966, s. 665.

[5] Příruční slovník německo-český, hl. redakce J. Janko, Praha 1944, 3. díl, s. 815 ještě slovo Straßenzug uvádí a má pro ně ekvivalent ‚vedení ulic, ulice‘. — Encyklopedický německo-český slovník J. V. Sterzingera a K. Kabeše, Praha 1935, 4. díl s. 777, uvádí pro slovo der Straßenzug ekvivalent ‚směr silnice‘. Novější slovníky (Německo-český slovník H. Siebenscheina, Praha 1964, Meyers neues Lexikon, Lipsko 1964) toto slovo již vůbec neuvádějí.

Naše řeč, volume 50 (1967), issue 3, pp. 185-187

Previous Oldřich Uličný: Servis, servisní

Next Miloslava Knappová: Sesterna