Na stará kolena

Emanuel Michálek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Řekneme-li o někom, že šetří na stará kolena, tj. ‚na stáří‘, nebo slyšíme-li, že se někdo na stará kolena, tj. ‚v stáří‘, dočkal nevděku, sotva si uvědomíme, jaký je původ tohoto výrazu a jak je starobylý. Můžeme říci hned na začátku, že spojení na stará kolena pojem stáří nejen vyjadřuje, ale samo rovněž pozoruhodným stářím vyniká: Čteme je např. ve 14. stol. v českém překladu Životů svatých otců právě tak jako v textu Husových kázání betlémských nebo ve spisech Rokycanových. Starobylost našeho spojení je dosvědčena rovněž výskytem v staré polštině v 15. stol. Při tom jde o výraz, který ani v současném jazyce není hodnocen jako prostředek zastaralý. Situace zcela obdobná je také v současné slo[62]venštině, kde je spojení na staré kolena rovněž doloženo ve stejném významu jako v češtině. I tato okolnost, totiž že tu máme před sebou výraz vyskytující se v širší oblasti západoslovanské, stojí za povšimnutí. Můžeme si připomenout rovněž skutečnost, že naše spojení nemá přímé cizojazyčné paralely, není např. ani v latině, ani v němčině, jak tomu u podobných typů často bývá. Abychom však mohli všechny tyto okolnosti náležitě zhodnotit, je třeba si blíže všimnout povahy výrazu.

Na první pohled je zřejmé, že jde po stránce formální o slovní spojení, nikoli o pojmenování jednoslovné. Z hlediska významového je však spojení na stará kolena jednotným celkem. Nasvědčuje tomu skutečnost, že celé spojení má jednotný význam odpovídající synonymním předložkovým pádům jednoslovného synonyma na stáří, v stáří. Obdobný jednoslovný výraz synonymní je doložen už v staré češtině jako předložkový pád na starost. Významová jednota spojení na stará kolena je patrna dále zvláště z toho, že v tomto případě význam celku nelze vyvodit ze souhrnu významů jeho dílčích slov — složek: Neuplatňuje se tu už, aspoň ne v plné míře, význam substantiva kolena, jehož významová platnost v celku daného spojení není na první pohled zřejmá. To ovšem platí z hlediska fungování celého výrazu v jazyce. Poněkud jinak se jeví situace, ptáme-li se po původu příslušného spojení. V této souvislosti se bez zřetele ke každé z dílčích složek daného celku neobejdeme. Zvláštní pozornosti ovšem zasluhuje právě ta složka, jejíž významová funkce ve spojení je málo jasná. V našem případě jde, jak jsme naznačili, o určované substantivum kolena. Pátráme-li po obdobných spojeních, v nichž se toto substantivum objevuje, zjistíme, že jsou to často různá opisná vyjádření pro slabost, malátnost, mdlobu. Doklady takové čteme v stč. lyrice a v textech biblických, srov. např. v Řeči kmetě starého: Pro mú snažnost a mé zbytie již mám velmi těžké jitie, kolena se sklesují LyrVil 90 nebo v stč. znění starozákonních obrazů jako kolen mdlých posilte, rcěte strašivým, posilte sě a neroďte sě báti ProrIs 35,3 genua debilia nebo na jiném místě: bohatství ze všech osudí … rozmetáno jest … a srdce zchřadlé a umdlenie kolen BiblPraž Na 2, 10 dissolutio geniculorum. Obdobné povahy je novočeské třesou se mu kolena apod. Do souvislosti s těmito doklady, jejichž počet by bylo možno značně rozhojnit, dobře zapadá i naše spojení na stará kolena: Vychází stejně jako ostatní citované příklady z předpokladu, že stáří a slabost člověka jsou výrazně patrny na nedostatku pružnosti a pevnosti v kolenou. Není to ostatně ojedinělý jev, že se určitá abstraktní vlastnost nebo stav vyjadřuje v staré češtině obrazně pojmenováním částí lidského těla, srov. (vyvésti lid z země ejiptské) u veliké síle a v rozšířeném rameni BiblOl 4. Rg 17, 36 in brachio extento; lid … tvrdé šíje jest BiblPraž Ex 32,9 durae cervicis — dnes bychom řekli tvrdošíjný; (býti) své hlavy (Gebauerův Slovník 1, 422), novočesky svéhlavý apod. — Předložka na má v našem spojení ovšem zcela obdobný význam jako v jiných předložkových pádech časového významu, srov. např. na svatý Václav ‚na svatého Václava‘, na určený čas ‚v určeném čase‘, na krátké roky ‚v krátkosti‘ (srov. Gebauerův Slovník 2, 431n.) apod. Ze všeho, co jsme uvedli, [63]vyplývá, že spojení na stará kolena ‚na stáří, v stáří‘ nemá přímou obdobu v jazycích neslovanských, v latině a v němčině, zato je těsně spjato s jazykovým prostředím domácím, kde má od nejstarších dob své pevné místo.

Výklad užitých zkratek

BiblOl = Olomoucká bible z r. 1417

BiblPraž = Pražská bible z r. 1488

Ex = Exodus, 2. kniha Mojžíšova v Starém zákoně

LyrVil = Staročeská lyrika, vyd. J. Vilikovský, Praha 1940

Na = Nahum, jedna z prorockých knih Starého zákona

ProrIs = staročeský překlad proroka Izaiáše ze sklonku 14. stol.

Rg = Knihy královské v Starém zákoně

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 1, s. 61-63

Předchozí Anna Jirsová: Vozatajci na startu

Následující MK, MB, MS: Radíme a kritizujeme