»Příteli Machare, vystřízlivěte!«

[Drobnosti]

(pdf)

-

Kolikrát jsme tato slova čtli ve výkladních skříních na Fričově letáku a v novinách ve zprávách o něm! A zeptal se kdo z nás, je-li to mluvnicky správné?

Lidé z opičky vystřízlivějí, vystřízlivěli, mají brzy vystřízlivěti: to znamená, že rozkazovací způsob má zníti vystřízlivěj, a vykáme-li, vystřízlivějte. Jako říkáme »rozumějte mi dobře«, a také neházejte tím«, »nevracejte se hned« atd., nikoli »rozuměte, házete, vracete«.

Ovšem: Abraham zplodil Izáka, Izák pak zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a bratří jeho. Dnes by se u nás skoro již kde kdo styděl, kdyby mu vyklouzla z úst správná věta, na př. »však oni brzo vystřízlivějí«: dnes u nás již lidé jen »rozumí všemu, hází čepicí, umí se ovládati«, a tedy opilci tělem i duchem »vystřízliví« (začali jsme si čárkami znamenati, kolikrát najdeme letos 3. os. mn. č. »oni nesmí«, ale v té posavadní nouzi o papír, [89]nebo papírové nouzi, jak se již u nás také říká, brzo jsme toho nechali). Tedy podle 3. os. mn. č. »vystřízliví« rozkazovací způsob jedn. č. »vystřízliv«, mn. č. — ale vždyť z tvaru »vystřízliv« nedostaneme »vystřízlivěte«, nýbrž »vystřízlivte«, jako hoď — hoďte, trp — trpte, a k »vystřízlivěte« by jedn. č. musilo zníti »vystřízlivi« (jako mysli — myslete, jdi — jděte)! Čtenář vidí, že ten Abraham »vystřízliví« zplodil motanici, z níž se tak lehko nedostaneme, leda bychom se odhodlali vymazati jej z rodokmene a vrátiti se ku poctivým tvarům starým.

Rádi bychom ukončili prosbičkou: »Přátelé, vystřízlivějte!« Ale víme, že by to bylo marné.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 3, s. 88-89

Předchozí František Novotný: Máte čas?

Následující K.: Súčtovati — zúčtovati