Kvantitativní rozbor stylu pracovních návodů

Jiří Kraus

[Články]

(pdf)

-

Užívání stále složitějších pracovních pomůcek a technicky náročných nástrojů vytváří předpoklady pro vymezení stylu pracovních návodů. U textu tohoto typu se stále zřetelněji projevuje úsilí o spojení významové jednoznačnosti (především v oblasti terminologie a větné skladby) se snahou o všeobecnou srozumitelnost. V terminologii pražské školy se mluví o konstantních a potenciálních prvcích funkčních stylů.[1] Potenciálními prvky se rozumějí mluvnické a slovníkové vlastnosti jazyka jako celku, konstantními prvky pak ustálené formule a termíny příslušného odborného jazyka. V této stati se chceme pokusit o kvantitativní vymezení vztahu konstantních a potenciálních prvků ve stylu pracovních návodů, tedy vlastně o poznání podílu specificky odborných jazykových složek a jazykových prostředků obecných, kterých se v speciální funkci užívá. Postup pracovních návodů vytváří podle našeho názoru jistou rovnováhu konstantních a potenciálních rysů, která se vychyluje na tu či onu stranu podle výše odborných znalostí předpokládaného adresáta textu. Pokusíme se současně naznačit, že popis kvantitativních vlastností textů pracovních návodů je pro poznání osobitosti funkčního stylu odborného důležitější než pouhý výčet stylových složek konstantních, tj. termínů a formulí; tyto složky zde dokonce mohou chybět úplně.

Podkladem našeho rozboru jsou texty pracovních návodů n. p. Závody průmyslové automatizace a Pal Kbely, dále Metodické pokyny pro sestavení ročních plánů (ministerstvo výstavby, Praha 1961) a kniha M. Úlehlové-Tilschové Vaříme zdravě a účelně, Praha 1953.[2]

Rozdíl v zaměření těchto tří souborů je výrazně patrný z výsledku rozložení druhů vět podle postoje mluvčího. Ve výrazně výzvových [194]textech probraných pracovních návodů je 162 vět oznamovacích, tedy zaměřených na vlastní sdělení, a 88 rozkazovacích, tj. výzev dávajících adresátovi podněty. V souboru metodických pokynů jsou věty výhradně oznamovací. Vyjádření výzvy se zde přesouvá do oblasti slovníku a skladby; text obsahuje 47 spojení modálních sloves vyjadřujících nutnost s infinitivem („Podnik musí předem dohodnout podíl vlastní spotřeby s příslušným bilančním místem“), 31 spojení modálních příslovcí a jmenných tvarů přídavných jmen typu schopen, oprávněn s infinitivem („Podniky ostatních resortů vyrábějící stavební hmoty jsou povinny předložit na tyto výrobky plán odbytu ve dvojím provedení“); nižší je výskyt spojení těchto modálních prostředků s vedlejšími větami (typ chtít, aby; být povinen, aby). U pracovních návodů, kde modalita se vyjadřuje slovesnými způsoby, je počet odpovídajících modálních prostředků značně nižší. V kuchařce je 247 vět oznamovacích a 3 tázací; výzvový ráz textu stojí v pozadí a více se zdůrazňuje zřetel sdělovací. Zastoupení modálních tvarů ukazuje připojená tabulka:

 

Text	Modální spojení slovesná		Modální spojení neslovesná
	modální sloveso	modální sloveso	modální příslovce n. příd. jm.
	s infinitivem	s vedl. větou	s infinitivem	s vedl. větou
Metodické pokyny	47	6	31	7
Pracovní návody	30	3	16	—
Kuchařka	23	2	12	3

Pozn.: Hodnoty jsou uvedeny v absolutních četnostech.

 

Z tabulky vyplývá, že uvedené texty se liší postavením na stupnici „aktivovanost - neaktivovanost adresáta“ podle stupně vyjádření výzvy. Lze tedy vyslovit přesvědčení, že výzvový ráz a využití modálních prostředků odlišuje návodové texty od ostatních postupů odborného stylu. U pracovních návodů jde o význam bezprostředně výzvový, charakterizovaný vyšší četností rozkazovacích způsobů (a tím také rozkazovacích vět), u metodických pokynů je vyjádření výzvy a vůle nepřímé, opisované modálními spojeními. Nejníže na stupnici aktivovanosti je [195]text kuchařky, kde převažují věty rázu informativního; příkaz se zde vyjadřuje převážně první osobou množ. čísla oznamovacího způsobu. Lze tedy říci, že přímý příkaz (rozkazovací způsoby, rozkazovací věty) se s nepřímým naznačováním výzvy a vůle (charakterizovaným slovesnými i neslovesnými konstrukcemi modálními) vzájemně doplňuje, nadměrný výskyt rozkazovacích vět upozorňuje na nepřítomnost nebo alespoň řídkost modálních tvarů opisných a naopak.

Většina ostatních mluvnických i slovníkových charakteristických znaků přibližuje návodový postup ostatním textům odborného stylu. Zřetelné odlišení podmětové a přísudkové části ve větě — jeden ze základních rysů odborného stylu — je patrné z nízkého počtu jednočlenných vět jmenných (jednočlenné věty slovesné se v našich výběrech nevyskytly vůbec). Ve všech souborech dohromady je jich pouze 17, a to v pracovních návodech 8, v metodických pokynech 6 a v kuchařce 3. V naprosté většině případů (v 11) jde o věty v nadpisech nebo o věty v doprovodných textech ke schematickým náčrtkům.

Všechny tři výběry se mezi sebou liší v průměrné délce věty vyjádřené v počtu slov. V souboru pracovních návodů byla u této veličiny zjištěna hodnota 14,16, u metodických pokynů 19,26 a u kuchařky 14,80. Pro srovnání uvádíme průměrné délky vět u výběrů stejného rozsahu v ostatních stylových oblastech:[3]

J. Topol: Jejich den …………… 4,56
F. Hrubín: Křišťálová noc .……. 4,86
Večerní Praha ………………… 14,61
Rudé právo …………………… 15,20
J. Wolf: Učebnice histologie …. 18,87

Pracovní návody a kuchařka se zařadily touto charakteristikou do blízkosti publicistických projevů (Večerní Praha, Rudé právo). To také odpovídá některým obecným vlastnostem obou textů, které počítají se stejně informovaným čtenářem, vyhledávajícím srozumitelné sdělení a poučení. Metodické pokyny se vzdalují postupu populárně naučnému a blíží se výkladu teoreticky odbornému. Statisticky je rozdíl mezi Učebnicí histologie a souborem metodických pokynů v délce vět nevýznamný. Přestože průměrná délka věty ve výběrech odpovídá předběžnému očekávání, myslíme, že věta v metodických pokynech [196]je z hlediska čtenáře příliš dlouhá a že členění do kratších úseků by více odpovídalo funkci návodu. Tento požadavek je tím závažnější, čím nižší je jazyková úroveň pokynů, protože nedbale stylizované nadměrně dlouhé věty mnohdy zatemňují smysl:

Podniky ministerstva výstavby a podniky krajských sdružení národních podniků ve stavebnictví jak pro průmyslovou, tak pro stavební výrobu předkládají plán odbytu výrobků v souhrnu na celou produkci podniku svému nadřízenému orgánu, v částech podle věcné náplně a místní příslušnosti, tzn. u krajských materiálů podle krajů výroby — jednotlivým odbytovým místům (ve dvojím vyhotovení, z toho jedno vyhotovení pro bilanční místo).

(Ve větě jsou od sebe odtrženy celky vzájemně myšlenkově spjaté, např. plán odbytu výrobků — podle věcné náplně a místní příslušnosti, plán odbytu výrobků — ve dvojím vyhotovení; není jasné, zdali sloveso předkládají se vztahuje ke spojení jak pro průmyslovou, tak pro stavební výrobu nebo jenom k nadřízenému orgánu atd.)

Složitost větné skladby můžeme charakterizovat i četností výskytu jednoduchých vět a souvětí souřadných i podřadných. V našem rozboru považujeme za podřadná ta souvětí, v kterých se vyskytuje alespoň jedna věta vedlejší bez ohledu na počet souřadných vztahů mezi větami v souvětí (toto pojetí považujeme v našem případě za vhodnější, protože podřadná spojení jsou charakteristická právě pro oblast odborných textů).

Text	věta jednoduchá	souvětí
		souřadné	podřadné	celkem
Metodické pokyny	59	83	108	191
Pracovní návody	97	48	105	153
Kuchařka	92	51	107	158

Přestože uvedená tabulka neobsahuje počet všech podřadných vztahů, ale pouze počet vět podle typu, ukazuje se, že skladební, a tím zároveň i významové vztahy v rámci věty se hromadí především u metodických pokynů. U kuchařky a v souboru pracovních návodů je skladba jednodušší a výklad průzračnější. Užívání nadměrně složitých souvětí však často i zde zatemňuje smysl výkladu a nedovoluje zřetelně rozčlenit požadované pracovní etapy. Zvláště u textu pracovních návodů lze předpokládat, že postupující automatizace si vynutí takový rozpis jednotlivých pracovních instrukcí, který se bude podobat [197]postupu programovacího jazyka. Ze zjištěných údajů vyplývá závěr, že jednoduchosti a jednoznačnosti větných schémat by měli věnovat autoři návodových textů alespoň takovou pozornost, jakou věnují stránce terminologické.

Četnost slovních druhů prozrazuje tendenci návodového postupu k vyjadřování jmennému, neboť tu ve srovnání s frekvenčním slovníkem[4] převažuje podíl podstatných a přídavných jmen, zatímco procento sloves je nižší.

Text	podst. jména	příd. jména	zájmena	číslovky	slovesa	příslovce	gramatická slova
Metodické pokyny	35,16	13,16	6,66	0,46	13,56	8,68	22,32
Pracovní návody	34,95	15,90	3,48	2,88	14,13	6,42	22,24
Kuchařka	32,25	14,13	4,05	3,90	13,71	10,83	24,64
Frekv. slov. (celkem)	27,77	11,16	10,91	1,61	18,15	10,29	20,11
Frekv. slov. (odborný styl)	32,90	16,25	6,26	1,45	14,15	8,60	20,39

Údaje návodových textů se shodují s veličinami skupiny B frekvenčního slovníku, která obsahuje populárně odborné texty, ve většině údajů. Větší počet podstatných a přídavných jmen je výsledkem snahy po soustavném a rozvinutém pojmenovávání jevů, převážně pracovních prostředků a pracovních předmětů, ale i abstraktně pojatých dějů, stavů a vlastností. Často se užívá rozvedeného vyjadřování slovesně jmenného, takže místo Dostřeďujte a urovnávejte… je Dostřeďování a urovnávání opakujte tak dlouho, až stroj je přesně urovnán a dostředěn!, místo nivelizovat je provádět nivelizaci atd.

Protože četnost slovních druhů v návodových textech odborného stylu je do značné míry závislá na vyjádření nejzávažnější funkce textů — výzvové, uvedeme přehled vyjadřovacích prostředků pro přímý i nepřímý příkaz v našich výběrech:

a) 2. os. rozkazovacího způsobu (v souboru pracovních návodů je to 24,64 % celkového počtu sloves; v ostatních výběrech rozkazovací způsoby zastoupeny nejsou). Ojediněle se vyskytuje opisný tvar, a to [198]u spony být: Lať nechť je 3 m dlouhá a z jednoho kusu, opatřená krabicovou libelou k urovnání přesně do svislice!

b) 1. os. mn. č. přítomného času oznamovacího způsobu. Nejčastěji je tomu tak u kuchařských receptů: Ze žloutku a oleje připravíme hustou majonézu, kterou osolíme a okyselíme citrónovou šťávou, přidáme na kousíčky nakrájený ementál, nadrobno nakrájenou cibuli a nastrouhaný celer. Vše promícháme a podáváme s tmavým chlebem.

c) Modální prostředky vyjadřující nutnost, resp. náležitost, naléhavost, popř. opak. Jsou to:

aa) modální slovesa: Doporučujeme aretovat magnetku ihned po skončeném měření, bezpodmínečně však před každým sejmutím a připevněním do základní desky pouzdra teodolitu. Při optickém měření vzdálenosti nemusí být dalekohled přesně ve vodorovné poloze. Šroubek musíte utáhnout opatrně;

bb) modální příslovce se sponou: Konečné uzavření přístroje je nutno provádět na zvláštním přípravku při tlaku cca 25 kg;

cc) přídavná jména s modálním významem: Výrobní hospodářské jednotky jsou povinny předkládat návrh plánu ve lhůtách formou stanovenou jim nadřízeným orgánem nebo řídícím národním výborem.

Ostatní typy příkazu nebo zákazu jsou buď neobvyklé, nebo je odborný styl nezná vůbec. Je to indikativ přítomného času dokonavého slovesa (doneseš vody!), vedlejší věta podmínková (ne, abyste tam zas běhali!), jednočlenná věta citoslovečná (na!), vokativní (soudruhu řediteli!), akuzativní (nůžky a obvaz!) a předložková (do sedel!). V našich textech zůstaly nezastoupeny věty s infinitivem jako prostředkem příkazu (jsou nejčastější v tělocvičných a vojenských povelech, v usneseních atd.) a typ se zvratným pasívem (na desku se nanese…), v některých návodech obvyklý.

Slovní zásobu pracovních návodů, metodických pokynů a kuchařky můžeme charakterizovat osobitým vztahem termínů k pojmenovacím jednotkám neterminologickým. Popularizační zaměření těchto textů a nevyrovnaná kvalifikace předpokládaných čtenářů vesměs vyžadují vyjadřování nespecializované. Termíny se často vysvětlují přímo ve větě, např.

Dobře zaostřete obraz latě a otáčejte elevačním šroubem, až konce bubliny nivelační libely utvoří dohromady uzavřený oblouk — zkoincidují. — Roční plán vychází u řady ukazatelů ze skutečnosti dosažené v roce předchozím (dále „výchozí rok“), na kterou používá meziroční trendy stanovené pětiletým plánem pro plánovací rok.

[199]Důsledným opakováním omezeného okruhu slov se také zvyšuje počet slov, která se v textu vyskytují víckrát, tzn. snižuje se bohatství slovníku. Jako míru této veličiny užijeme tzv. Guiraudovy formule, podle níž se počet různých slov dělí druhou odmocninou všech slov zkoumaného textu. Čím je výsledný index vyšší, tím bohatší je slovník. V souboru pracovních návodů je index opakování (obvykle označovaný R) roven 15,7; u metodických pokynů 21,7; u kuchařky 18,1. Nízký index u pracovních návodů odpovídá očekávání, že zavedené pojmy se často opakují. Jeho vysoká hodnota u metodických pokynů svědčí pro rozptýlenost slovníku a nesoustavné uplatňování užitých výrazů.

Uvedený rozbor naznačuje ve většině charakteristik kvantitativní jednotu tří různých textů návodového stylu a současně zřetelné odlišení od údajů frekvenčního slovníku pro jazyk jako celek a od údajů, které pro rozložení délky vět v jiných stylech udává L. Doležel. Poznání objektivně existující stylové normy pracovních instrukcí by mohlo pomoci podle našeho názoru zároveň vytvořit podmínky pro nalezení optimálních vlastností návodových textů.

---

[1] Z. Vančura, The Study of the Language of Commerce, Travaux du Cercle linguistique de Prague 6, 1936, 159—164; L. Kopeckij, O lexikálním plánu hospodářského jazyka, Slovo a slovesnost 1, 1935, 120—122.

[2] Rozsah každého zkoumaného souboru je 250 vět; celkem 750 vět.

[3] L. Doležel, Model stylistické složky jazykového kódování, Slovo a slovesnost 26, 1965, 223—234.

[4] J. Jelínek - J. V. Bečka - M. Těšitelová, Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce, Praha 1961.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 4, s. 193-199

Předchozí Vl, MR, OM: Radíme a kritizujeme

Následující Karel Svoboda: K pojetí doplňku