Časopis Naše řeč
en cz

Radíme a kritizujeme

Vl, MR, OM

[Drobnosti]

(pdf)

-

Výročí pražského, nebo Pražského povstání?

V Pravidlech čes. pravopisu je toto spojení uvedeno (u hesla „pražský“) jen v podobě Pražské povstání (tedy stejně jako Slovenské národní povstání). Slovník spis. jazyka českého toto spojení uvádí na obou místech (u hesla „povstání“ i u hesla „pražský“), a to jednou s počátečním písmenem malým „pražské povstání v květnu 1945“ a podruhé s počátečním písmenem velkým „Pražské povstání (v květnu 1945)“. To, co by se na první pohled mohlo zdát nedůsledností, odpovídá dvojímu možnému pojetí celého spojení. Stejně jako píšeme o únorových událostech, únorovém vítězství (obecné označení událostí v únoru 1948), ale o Únoru nebo o Vítězném únoru (označení historicky významné události), stejně tak můžeme obecně psát o povstání v Praze v květnu 1945 jako o pražském povstání. Chceme-li však vyjádřit, že jde o oficiální název historicky významné události, napíšeme písmeno velké: Pražské povstání (stejně jako Velká říjnová socialistická revoluce, Květnová revoluce, Květnové povstání, Slovenské národní povstání).

Vl

[191]Szamosský, ale tuniský

Kdybychom vycházeli z psané podoby maďarského jména města Szamos, zdálo by se, že při utvoření přídavného jména na -ský nemůže nastat žádný problém, neboť skupina -ss- se zjednodušuje v -s- (brandýský, tuniský). Potíž je však v tom, že jméno psané Szamos se vyslovuje [samoš] a že toto vyslovované [š] musíme v přídavném jméně zachovat. Nezbývá tedy než psát szamosský, ovšem s výslovností [samošský].

Vl

Proč N. N. (s tečkami), ale XY (bez teček)?

K označení neznámé, nejmenované osoby se užívá dvou způsobů, buď N. N. nebo XY. V prvním případě jde o skutečnou zkratku, o první písmena latinských slov „nomen nescio“, je tedy na místě psaní s tečkami. V druhém případě jde jen o pouhá písmena (značky) X a Y, která i v matematice označují neznámé veličiny; píšeme tedy XY (bez teček).

Vl

Z Modry, u Toply

Slovenské osadní jméno Modra skloňujeme ve shodě se slovenštinou jako jméno podstatné (podle vz. „žena“), v 2. pádě tedy Modry, v 3. a 6. p. Modře, 4. p. Modru, 7. p. Modrou. Také v přídavném jméně odvozeném od jména Modra přejala čeština podobu slovenskou: modranské víno, modranská keramika. (Pravidelně tvořené přídavné jméno k Modra by muselo mít v češtině podobu „moderský jako bysterský k Bystrá.) — Podobně jako Modra skloňujeme i jméno slovenské řeky Topľa. Tedy: Toply, Tople, Toplu atd. Měkké ľ ponecháváme přitom pouze v citátové podobě 1. pádu. V nepřímých pádech píšeme l.

Vl

Plynokapalný

V odborném vyjadřování mineralogickém bylo potřebí vyjádřit, že dutiny v minerálech jsou vyplněny obsahem částečně plynným, částečně kapalným. Tuto skutečnost má vystihnout složené přídavné jméno plynokapalný. Doporučujeme tu psát v první části složeniny jen jedno -n- (podobně jako v složenině kamenouhelný). Vycházíme z pojetí, že jde o složeninu s první částí substantivní (plyn, nikoli plynný), v níž obě části tvoří těsné spojení (jako by tomu bylo ve složenině „plynokapalina“). Kdybychom chtěli vztah slučovací (plynný a kapalný) zdůraznit, psali bychom plynnokapalný (se spojovníkem a dvěma n).

Vl

Ekonomika a ekonomie

Slovem ekonomika v odborném smyslu rozumíme souhrn výrobních a hospodářských vztahů (např ekonomika socialismu) a ekonomie je názvem pro nauku o těchto vztazích (např. politická ekonomie).

Kromě těchto odborných významů mohou však mít uvedená slova i obecnější a šíře uplatňovaný význam ‚hospodárnost‘. V některých spojeních, zpravidla konkrétní povahy, je běžnější ekonomika (např. ekonomika stavebnictví), ve spojeních s významem abstraktním je častější ekonomie (např. ekonomie duševní práce); mechanické nahrazování slovem hospodárnost by vyznělo v takovýchto případech většinou násilně. Slovo ekonomie může někdy znamenat také totéž co polní hospodářství (např. „ekonomie v družstvech“) [192]nebo přímo statek (např. „chov dobytka v ekonomiích“). Tyto dva významové odstíny jsou však málo běžné, poněkud zastaralé a jako odborný termín vůbec neužívané.

MR

Mechanické ruce?

Pro různá, často dálkově ovládaná manipulační zařízení nahrazující práci člověka bylo zvoleno metaforické pojmenování ruka. Užijeme-li tohoto pojmenování v množném čísle, zacházíme s ním stejně, jako mluvíme-li o rukou lidských, tj. užíváme tvarů čísla dvojného, které však dnes mají význam čísla množného. Na zařízení jsou tedy namontovány mechanické ruce (nikoli „ruky“), páka je ovládána mechanickýma rukama (nikoli „rukami“). Mohlo by se namítat, že název nohy stolu, skříně apod., který vznikl stejným metaforickým přenesením, nemá při skloňování duálové tvary (stůl se čtyřmi nohami), a že tedy bychom mohli analogicky skloňovat i přenesený název ruka. Ale proti tomu mluví okolnost, že zatímco podstatné jméno noha má množné tvary podle vzoru „žena“ i v 1., 4. a 5. pádě (nohy), tvar „ruky“ v češtině neexistuje.

Vl

Peážovaná trať?

V denním tisku v článcích o pražské dopravě se několikrát objevilo slovo peáž, jehož význam je širší veřejnosti neznámý. Ani význam ‚použití cizích dopravních cest na základě dohodnutých podmínek‘, uvedený ve Slovníku spisovného jazyka českého, nám dostatečně neobjasňuje, jakou zvláštnost pražské dopravy toto slovo označuje. Peáž (dř. psáno peage) je původně francouzské slovo, které znamená ‚mýto, mýtné‘. Dnes se u nás používá jako dopravní termín. Jeho původní význam (označovalo skutečnost, že vlak v pohraniční oblasti jede částečně přes cizí území) se dnes rozšířil. Od podst. jména peáž bylo v pracovním vyjadřování utvořeno sloveso peážovat a od něho pak přídavné jméno peážovaný. O peážované trati se hovoří jak v dopravě železniční, tak i v dopravě silniční a tramvajové tehdy, jestliže dvě různé tratě (železniční, silniční, tramvajové) mají určitý úsek (např. několik kilometrů) společný, např. silnice č. 7 ústí do silnice č. 232 a po deseti kilometrech se od ní opět odkloní; podobně je tomu u dopravy železniční. V pražské tramvajové dopravě je například úsek Klárov—Újezd pro tramvaje č. 12 a 20 úsekem peážovaným. Vhodný český ekvivalent pro toto úzce odborné slovo zatím nemáme, pracovníci pražského Dopravního podniku někdy používají opisu „souběh několika linek“ nebo „souběžná doprava“. Toto označení však nepovažujeme za příliš vhodné, protože přídavné jméno souběžný má význam ‚rovnoběžný, paralelní, táhnoucí se, běžící stejným směrem‘ (souběžná ulice).

OM

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 3, s. 190-192

Předchozí Běla Poštolková: Trenažér

Následující Jiří Kraus: Kvantitativní rozbor stylu pracovních návodů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1