K jazykové úrovni časopisu Živa (4. Číslo 1965)

Lumír Klimeš

[Drobnosti]

(pdf)

-

I neodborník si ve volné chvíli rád prohlédne populárně odborný časopis Živu; najde tam mnoho zajímavých výkladů a může si prohlédnout nejednu pěknou fotografii. Byli jsme však nemile překvapeni, když jsme v červencovém čísle (1965) tohoto časopisu nalezli mnoho jazykových chyb a nedostatků. V tomto přehledu upozorňujeme jen na některé; vůbec neuvádíme chyby proti správnému kladení interpunkčních znamének, ačkoli je jich v tomto čísle poměrně dost.

Za nejzávažnější pokládáme různé stylizační neobratnosti a nedostatky, neboť ty někdy ztěžují i porozumění textu: „Ve velkém je tato odrůda vysazena ve 32 ha výsadbě intenzivní ve tvaru modifikovaných ruzyňských palmet typu Kochova a Kaniova ve specializovaném GPG Neu Fahrenland ve Werderu, v kraji Potsdam u Berlina (!)“. — „Možno to (omezení plodnosti jabloně) přičíst tomu, že v květnu je odrůdou relativně mrazuvzdornou a pak, (čárka za pak je nadbytečná) že dobře přijímá pyl (blizna je receptivní) řady současně kvetoucích, které jsou na přechodu mezi 1. a 2. obdobím jabloňového květu, prakticky jde o středně kvetoucí odrůdy“ (138).

Rušivě působí nevhodně volená slova v těchto větách: „A »českou« květinou ji možná Mánes zove, ovšem v temném smyslu“ (126, lépe: nazývá. Zove je zastaralé). „Snůška mandelíka pozůstává ze 4—5 vajec“ (158, lépe: obsahuje. Pozůstává je papírové a zastaralé.) „Podle mých zkušeností nevyvádějí mandelíci nikdy více jak 2—3 mláďata“ (lépe: než). „Organické kyseliny mohou se ovšem rovněž při dýchání oxydovat, stejně tuky, bílkoviny a třísloviny, avšak pokud jsou přítomny uhlohydráty, oxydují se tyto téměř výhradně“ (139, lépe: avšak v přítomnosti uhlohydrátů oxidují se téměř výhradně. Podmět zde nemůžeme vyjádřit zájmenem tento. Změna vedlejší věty v předložkovou vazbu zabraňuje eventuální nejasnosti.) — Z jiných stylistických nedostatků uvádíme: „Tento virus … se diferencoval na různé kmeny, dnes známé a které se dnes vyvíjejí na tabáku“ (132, lépe: v dnešní době známé a vyvíjející se na tabáku. Nebo: které jsou v dnešní době již známy a které se dnes vyvíjejí na tabáku. Stylisticky nevhodné je spojení nevětného a větného přívlastku v souřadný celek.) „V nedostatku stromových dutin se (mandelíci) usazují v zemních děrách nebo budovách“ (158, lépe: při nedostatku.)

Dosti často se setkáváme se závažnými nedostatky ve skladbě. „Semena u nás (zlatá růže Mánesova) vůbec nepřináší, z příčin zatím nám neznámým“ (125). Poněvadž se přídavné jméno neznámý vztahuje k podstatnému jménu příčin (a to je ve 2. p. mn. č.), musí se s ním shodovat: z příčin nám neznámých. „Domnívám se, že otázka nedodržování mys[121]liveckých zákonných ustanovení týkajících se doby hájení a odstřelu zvěře by se mělo stát předmětem vážného jednání všech zúčastněných složek“ (150). Autor mylně pokládal za podmět slovo nedodržování. „Kde tuto růži Mánes viděl a zobrazil? Patrně na zámku Čechy pod Kosířem, táhlým lesnatým hřbetem na Prostějovsku, kde býval častým a dlouhodobým hostem“ (126). Tuto větu by bylo možno upravit tak, aby se odstranil nepříliš vhodný přívlastek: Patrně na Prostějovsku, na zámku Čechy pod Kosířem. Zde, pod táhlým lesnatým hřbetem, býval… „Musím však konstatovat, že pouze jediný případ, kdy provinění proti zájmům myslivosti a ochrany přírody bylo skutečně potrestáno“ (150). „Postupný úbytek mandelíků je přirozeným následkem civilizačních změn v krajině, kácením dutých stromů atp.“ (160, spr.: následkem kácení. Autor si neuvědomil, že se podstatné jméno kácení vztahuje k podstatnému jménu následek (koho, čeho?) právě tak, jako se k němu vztahuje podstatné jméno změn.)

Pořádek slov je nejednou nesprávný. „Benincasa … vytváří … šplhavé lodyhy, které úponkami se zachycují různých opor“ (129, lépe: které se úponkami zachycují… Se je příklonka; příklonky klademe zpravidla za první přízvučný člen větného úseku.) Z téhož důvodu je třeba upravit pořádek slov ve větě „Jestliže by takový závěr platil, pak platil by i důsledek toho, že…“ 133. (Lépe: pak by platil…) — Přívlastek vyjádřený skladebním přídavným jménem stojí zpravidla před řídícím podstatným jménem; pouze v některých případech (např. při důrazu, citovém zabarvení, v ustálených spojeních atp.) klademe jej za řídící podstatné jméno.

Žádným z takových důvodů nelze však vysvětlit, proč je ve světě na s. 139 „jeho“ za slovem „esterů“: „Rovněž poranění plodu může vést ke zvýšení intensity dýchání a tvorbě alkoholu, resp. esterů jeho s organickými kyselinami.“ (Spr.: jeho esterů.) — U postupně rozvíjejícího adjektivního přívlastku má vliv na pořádek slov těsnost vztahu k podstatnému jménu. Proto je třeba opravit pořádek slov v této větě: „Viz úvodní jeho článek v Zemědělských novinách.“ (150, spr.: jeho úvodní článek.) Nesprávný pořádek slov ztěžuje někdy orientaci ve větě: „Moje zkušenosti se rozcházejí s některými údaji ve mně známé čs. ornitologické literatuře“ (160). (Lépe: v literatuře mně známé, nebo: v literatuře, kterou znám.)

Chyb proti tvarosloví je v rozbíraném čísle Živy opravdu málo: „Zařadit do třech čeledí.“ 141 (spr. tří). „Je příznačno, že chorobný rys se vyskytl ze všech Mánesem zobrazených květin … právě jen u plané růže“ (126, spr.: Je příznačné, že…)

Zato různých pravopisných nedostatků je v článcích otištěných v tomto čísle Živy až příliš mnoho. Uvedeme jen některé: „Pak přišla Mánesova choroba, zatemňování jeho geniálního ducha. A tak se Mánesovy počaly zatemňovat i jeho vzpomínky na uplynulé doby, na místa, věci, osoby i děje.“ 126. Na s. 155 je psáno „enormě“ místo spr. enormně, na s. 125 a 134 „ztěží“ (interference stěží-ztěžka), na s. 132 „řídčeji“ (spr. řidčeji), na s. 145 „rozšířovala“ (spr. rozšiřovala), na s. 157 „poprve“ (spr. poprvé) aj. Přídavné jméno intenzívní píšeme podle Pravidel českého pravopisu buď intenzívní, nebo intensivní; není vhodné však oba způsoby psaní [122]křížit, jako je tomu na s. 138: „intenzivní“. (Ale hned na následující stránce čteme intensivnější.) Ve vazbě být s to musíme psát s odděleně, protože s je předložka, zde se 4. pádem. Větu na s. 141 je proto třeba opravit: Zemivky jsou s to (nikoli „sto“) prokousnout pokožku těla much. Slova disertace, disertační píšeme a vyslovujeme podle Pravidel českého pravopisu se -s-, nikoli se -z-, jak čteme na s. 126.

Upozornili jsme zde jen na některé chyby a nedostatky. V posuzovaném čísle je jich však ještě více. Komentáře k uvedeným příkladům není třeba; vtírá se pouze otázka, zda vůbec někdo pečoval o jazykovou úroveň a jazykovou korekturu tohoto čísla. Chtěli bychom připomenout, že naše upozornění vyplývají z dobře míněné snahy zlepšit jazykovou úroveň Živy; vždyť některé z nedostatků přímo snižují srozumitelnost a pochopení čteného textu. A to by zejména v akademickém časopisu s tak dlouhou tradicí být nemělo.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 2, s. 120-122

Předchozí Galina Vaněčková: Kritické poznámky k překladu črty M. Kolcova „Únorový březen“

Následující Slavomír Utěšený: O kobylkách a konících