Bibliografie české lingvistiky

Josef Kurz

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Již potřetí vydal Zdeněk Tyl bibliografický soupis české lingvistické práce;[1] po dřívějších pětiletých soupisech z let 1945—1950 (vyšel 1955) a z let 1951—1955 (vyšel 1957)[2] přišly na řadu ročníky 1956—1960.

Tak jako soupisy dřívější zaznamenává nový svazek Tylovy bibliografie napřed práce z lingvistiky obecné (s. 31—100; 507 záznamů), potom práce ze srovnávací lingvistiky jazyků indoevropských a jazyků sousedních (s. 101 až 123; 182 záznamy), dále práce ze slovanské jazykovědy (s. 123—573; 3.046 záznamů) a nakonec publikace z organizace a dějin slavistické práce (s. 573—645; 522 položky). Celkem je podáno 4.257 záznamů. Uvnitř jsou jednotlivé části rozděleny na menší oddíly, pododdíly a skupiny; tak se např. v oddíle III. zaznamenávají a) práce obecně slovanské, b) práce o jazyce a o památkách církevněslovanských, c) práce o slovanských jazycích jižních, d) práce o slovanských jazycích východních, e) práce o slovanských jazycích západních (mimo slovenštinu a češtinu), f) práce o slovenštině, g) práce o češtině; a např. oddělení o jazyce českém je zase rozděleno na práce o otázkách obecných, na práce podávající popis a rozbor jazyka, dále na práce o vývoji jazyka, pak následuje soupis prací dialektologických, soupis prací o jazyku spisovném a jeho normě, soupis prací o jazyce literárního díla a překladu, soupis prací terminologických, soupis prací o původu a významu slov, soupis prací o jménech osobních a místních, soupis příspěvků materiálových. Obsahem a způsobem zpracování pokračuje tedy Tylova bibliografie v linii vyznačené předcházejícími dvěma svazky; rozdíl je jen v tom, že byl do oddílu obecné lingvistiky zařazen také samostatný pododdíl matematické a aplikované lingvistiky, dále v tom, že v oddílu bohemistickém byl položen hlavní důraz na práce podávající popis a rozbor jazyka, a že byl proto příslušný oddíl předsunut před oddíl věnovaný vývoji jazyka, a konečně v tom, že byl zrušen dodatek o cizích pracích bohemistických, pokud vyšly mimo ČSSR, a že příslušné práce byly zařazeny podle svého obsahu přímo do příslušných oddělení. (To se mi nezdá nejvhodnější; dřívější vydělení takových prací lépe odpovídalo názvu bibliografického soupisu a lépe vymezovalo domácí a cizí podíl v práci.)

[92]Porovnáme-li rozsah nového soupisu Tylova s bibliografiemi období předcházejících, shledáme, jak naše produkce v oblasti lingvistické práce stále roste (za léta 1945—1950 bylo zaznamenáno 2.509 položek, za období 1951—1955 bylo jich již 3.268, za léta 1956—1960 je jich 4.257); z osobního rejstříku je patrný také růst počtu u nás publikujících odborných pracovníků; mnoho příležitosti k publikacím jazykovědného obsahu poskytovaly rozličné lingvistické a slavistické konference, sjezdy, zasedání, hlavně pak první poválečný sjezd slavistů v Moskvě v r. 1958 (bibliografie za léta 1945—1950 věnuje zprávám o organizaci takových podniků pouze 9 záznamů, následující bibliografie přináší takových záznamů již 55 a poslední jich má 121; s. 623—627, 635—639). Přirozeně vzrostl také počet excerpovaných sborníků, časopisů, novin a jiných pramenů.

Nejvíce místa (přes polovici záznamů) zaujímají v Tylově bibliografii, jak je přirozené, práce bohemistické (v období 1956—1960 se tu projevuje zvýšený zájem ve skupině prací o jazyce spisovném a jeho normě, o jazyce literárního díla a překladu, dále v pracích podávajících popis a rozbor jazyka); potom přicházejí na řadu práce ze srovnávací slovanské jazykovědy a ze studia ostatních slovanských jazyků (mimo češtinu a slovenštinu; 947 záznamů); potom jdou práce z lingvistiky obecné (507 položek); méně je prací ze srovnávací jazykovědy indoevropské a ze studia jazyků sousedních (182 čísel); úctyhodná je naše činnost v oblasti organizace a dějin slavistické práce (522 záznamy). Práce o slovenštině jsou zachycovány jen potud, pokud produkce týkající se slovenštiny vyšla v zemích českých nebo pochází od českých nebo také cizích autorů (70 čísel). To je však všecko uvedeno také v Dvončových bibliografiích slovenské jazykovědy (srov. za poslední léta jeho „Bibliografii slovenskej jazykovedy za rok 1957—1960“, Martin 1962) a bude třeba usilovat o dohodu, aby nedocházelo ke zbytečné duplicitě (např. při uvádění cizích prací o slovenštině).

Jednotlivé záznamy bývají v hojné míře provázeny stručnými anotacemi, celkem výstižnými; při publikacích jsou vždy také zaznamenávány posudky o nich, pokud byly publikovány, a jsou uváděny také posudky o publikacích starších. Pomalu se upouští od hnízdování údajů týkajících se jedné věci (tj. od spojování několika prací pod jednou hlavní položkou); to lze schválit, protože takové spojení někdy nevypadlo šťastně.

Nevyřešena zůstává otázka event. zapojení do těchto soupisů ještě dalších oborů, tj. produkce o jazycích germánských a románských a antických, čímž by se navázalo na předválečnou tradici, kdy bývala shrnována v jednom svazku naše jazykovědná produkce celá (srov. např. „Bibliografii československých prací filologických za rok 1935“, Praha 1937).

Po stránce úplnosti nelze Tylovu soupisu celkem nic vytknout; je úplný a přesný v nejvyšší možné míře. K rejstříku slovnímu, který bude prokazovat dobré služby (str. 688—709), by se doporučovalo v příštím soupisu připojit ještě stručný rejstřík věcný, který by byl potřebný např. tehdy, když by se práce [93]stejného nebo podobného obsahu z toho nebo onoho důvodu uváděly na dvou místech apod.[3] Bude nutno konečně také usilovat o další restrikci, aby bibliografie nevzrostla nad únosnou míru (např. dalším rozšířením používání petitové sazby).

Celkem se v Tylově Bibliografii dostalo naší obci filologické základní pomůcky pro jazykovědnou práci. Každý pracovník v jazykovědě (zvláště pak bohemista) najde v jeho soupisu mnoho poučení, sneseného často z pramenů těžko přístupných nebo takových, v kterých by se jazykovědné příspěvky někdy ani nehledaly. Tylova bibliografie poslouží jednak pro orientaci a pro přehled po naší jazykovědné produkci, jednak pro informaci o starších pracích o kterémkoli tématu, potřebnou každému badateli (a bez znalosti práce předchůdců nelze si představit pokrok ve vědeckém výzkumu). Po této stránce se také osvědčuje shrnování látky za delší dobu, i když je přitom časová distance mezi pracemi z počátku takového období a dobou vydání celkové bibliografie příliš dlouhá (u nás je to však vyváženo včasnými každoročními přehledy nových prací které sestavuje Zd. Tyl pro čas. Slovo a slovesnost).

Máme tedy nyní od Zd. Tyla již tři díly jeho bibliografických soupisů. Je v nich uloženo množství dlouholeté drobné, pečlivé a důkladné práce, vykonané s porozuměním a dobře sloužící našim vědeckým potřebám. V mezinárodním měřítku by se s ní dalo srovnat málo prací podobných. Za takovou práci, která pomáhá seznamovat s naší lingvistikou, patří autorovi opravdový dík.

---

[1] Zdeněk Tyl, Bibliografie české lingvistiky 1956—1960. Jazykověda obecná, indoevropská, slovanská a česká. Praha 1963 (Nakladatelství Československé akademie věd; Studie a prameny 16), 711 stran.

[2] Viz zprávu Fr. Daneše v Naší řeči 41, 1958, s. 207n.

[3] Je tomu tak např. u prací o litevštině, které jsou uváděny jednak na s. 120, jednak i na s. 167—168 (při pracích o baltoslovanské jazykové jednotě).

Naše řeč, volume 48 (1965), issue 2, pp. 91-93

Previous Josef Hubáček: K dnešnímu stavu studentského slangu

Next Jaroslav Voráč: Práce o vývoji rodinných jmen v českých nářečích