Kořeniti

[Short articles]

(pdf)

-

Co znamená sloveso kořeniti, poví nám každá hospodyně: »koření« jídla rozličným kořením pro chuť. Tak »se kořenívalo« (a jak se zdá, hodně) již u našich předků (Kabátník z Litomyšle na př. vypravuje o egyptských kuchyních, »ježto toliko v nich ryby smažie, a v jiných pak samy kaše rýžové a jiné a všecko kořeněné«). K tomu bylo a posud jest dokonavé sloveso okořeniti, v starší době také zakořeniti (bývají rady v starých knížkách kuchařských, aby se »zakořenilo« na př. zázvorem); sloveso zakořeniti také znamenávalo tolik co »učarovati, udělati, původně asi také nějakým kořením (v »Listech filol.« 45, 277 čteme na př. písecký zápis z r. 1666, jak »ta bezbožná dcera nějakými svými kouzly nebo čarami jednomu poddanýmu našemu zakořeniti musela, že týž poddaný, kde ona šla, za ní choditi musel«). Dnes »koře[55]níváme« řeči všelijakými vtipy, dobrými i méně dobrými; někdy je také »překořeníme«, jako kuchařka omáčku.

O něčem, co zapouští kořeny, ve smysle hmotném i přeneseném, říkalo se, že se koření. Tak na př. píše mistr Viktorin ze Všehrd v předmluvě k devaterým knihám »O práviech země České« králi Vladislavovi o některých okolních knížectvích a královstvích, »kteráž … zase k manství prvniemu přivedena býti mohu, … zvláště jestliže se Němcóm a jiným cizozemcóm VMst Kská v zemi České předkóv svých obyčejem saditi, kořeniti a rozmáhati … nedopustíte«. Tak užíváme posud složených sloves zakořeniti se, vkořeniti se; a k tomu ve smysle přechodném bývala slovesa vkořeniti, zakořeniti (t. j. nechati rostlinu se zakořeniti), a se smyslem opačným je sloveso vykořeniti (t. j. rostlinu zakořeněnou vypleniti).

Dnes čítáme sloveso kořeniti s významem, kterého s těmito významy domácími a starými srovnati nelze. Na př. »tyto nesnáze koření v tom, že…«, »odpor proti Němcům kořenil v okolnostech politických.« Vidíme sloveso nezvratné s významem nepřechodným, a k tomu s významem odchylným od významu zvratného slovesa kořeniti se: »rostlina se koření« je tolik, co »rostlina se zakořeňuje«, t. j. pouští kořeny, ujímá se, kdežto »odpor koření v okolnostech politických« znamená, že z nich vyrostl, měl v nich původ. A přihlédneme-li blíže, vidíme, že toto nové, staré i lidové mluvě neznámé sloveso kořeniti není nic jiného, než otrocký překlad německého »wurzeln«: »diese Schwierigkeiten wurzeln darin, dass…«, »die Abneigung gegen die Deutschen wurzelte in politischen Umständen.«

Tohoto nového germanismu bychom se měli vzdáti. Nemáme ho potřebí: co podle něho »koření«, může dobře po česku odněkud pocházeti (»všecka moc pochází z lidu«), někde míti původ, anebo, chceme-li zachovati ono přirovnání, které samo sebou se nepříčí českému nazírání, lze říci, že odpor proti Němcům měl kořeny v okolnostech politických, že z nich vyrostl atp.

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 2, pp. 54-55

Previous Alsasy, Alsasko

Next B. Hk. (= Bohuslav Havránek): Trhová smlouva — kupní smlouva, vložiti do knih — vtěliti do knih