K obraznému vyjadřování v našich novinách

Zdeněk Hlavsa

[Short articles]

(pdf)

-

Je obecně známo, že nejen ve stylu uměleckém, nýbrž i v jiných stylech jazyka se užívá obrazných rčení, přirovnání a metafor. Říkáme-li, že je nám něco proti srsti nebo že nám lidé házejí klacky pod nohy, srovnáváme pojmenovávaný jev s jiným, často konkrétnějším. Naše vyjádření se stává názorným; tím se zvyšuje pozornost posluchače i sdělovací účinnost promluvy.

Jak se mění jazyk, mění se i zásoba ustálených obrazných vyjádření. Kdybychom srovnávali z tohoto hlediska současný jazyk s jazykem doby minulé, viděli bychom, že i během několika desetiletí některá z nich částečně ztratila svou oblibu. Děje se tak proto, že oblasti, o které se přirovnání opírá, nejsou již tak blízké současníkům, jako byly jejich otcům. Dříve byla jistě běžnější např. rčení začít od Adama, prodat za jidášský groš, chopit se otěží, tam mu nekvete pšenice apod. Vycházela z představ náboženských nebo ze života a práce venkova. V povědomí moderního člověka se však výrazněji uplatňují představy z oblastí jiných, např. ze světa techniky. Tím si můžeme vysvětlit, že se stále častěji, zvláště v jazyce novin, užívá obratů jako veletrh v Lipsku je už v plných obrátkách, přihlášky mají „stop“, výstavní signály z Liberce; zvláště oblíbená jsou v poslední době rčení založená na tom, že zelené světlo signalizuje volnou cestu: umělé hmoty na zelenou, zelená jarnímu nákupu (rozuměj „začíná se ve velkém měřítku užívat umělých hmot“, „je třeba začít jarní nákupy“).[1]

Svéráznou skupinu tvoří přirovnání a metafory založené na jevech z prostředí sportovního. Uveďme si několik příkladů:

Při různých závodech, běžeckých, cyklistických apod., závodníci „startují“, tzn. energicky vyrazí vpřed, jakmile zaslechnou signál; v závěru obvykle „finišují“, využijí zbývajících sil a snaží se ještě zrychlit tempo, aby dosáhli co nejlepšího umístění. Na tom se zakládá obrazné vyjádření před startem do polí (Svoboda), výměna plynovodů se dostala do finiše (Več. Praha).

Bližšího vysvětlení jistě není třeba k vyjádření založenému na obrazu z fotbalového utkání: Banka versus nepořádky a nedostatky ve výrobě, to je utkání, které se odehrává na hřišti našeho národního hospodářství. Jak si v tom zápasu vede banka? (Več. Praha). Jistě porozumíte i titulku Problémy se nedají zahrát do autu (Kult. tvorba); fotbalista zahraje míč do autu tehdy, když je v obtížné situaci a neví, jak ji vyřešit.

[249]V rozhlasovém interviewu se mluvilo o tom, jak mají strojírenské závody zajišťovat svými výrobky mechanizaci našeho zemědělství; jeden z mluvčích řekl: „Je třeba hrát nátlakovou hru na strojírenské závody. Ano, forčekink, ten by pomohl.“ I když jistě zemědělství a strojírenství nejsou nepřátelskými stranami v našem hospodářství, vyjádření chce názorně naznačit, že je třeba vymáhat na závodech plnění jejich závazků s takovou důrazností, s jakou při forčekinku brání hokejové mužstvo soupeři v rozvinutí útoku. Také slovo exhibice jistě mnozí znáte: označuje ukázkové vystoupení vynikajících sportovců, např. krasobruslařů. Přeneseně píše novinář o matematických exhibicích na brněnském veletrhu (Več. Praha), chce-li zdůraznit kvality našich matematických strojů, které tam budou vystaveny.

Ale také jiné sporty přicházejí ke slovu: tak o terminologii boxu se opírá spojení to je otázka tak trochu pod pás (Lit. noviny); úder pod pás je zakázán, je zákeřný a nesportovní, pisatel tedy měl na mysli otázku potměšilou, záludnou.

Uvedená vyjádření jsme našli v jazyce naší publicistiky. Při jejich volbě šlo autorům zřejmě o to, aby svůj projev aktualizovali, využívajíce přitom oblastí dobře známých. Např. obrazná rčení, přirovnání a metafory opírající se o sport jsou jistě široce srozumitelné jednak proto, že mnoho lidí aktivně sportuje, a proto zná odborné sportovní názvy, jednak televizní i rozhlasové reportáže často popularizují i termíny hodně speciální — např. pojmenování nátlaková hra (forčekink) se stalo všeobecně známým v době zimní olympiády.

Některé typy vyjádření jsou sice násilné (Banka versus nepořádky…), v některých časopisech jde zřejmě o „místní módu“, zabíhající až do směšných extrémů; avšak mnohé typy mají pro svou neotřelost a srozumitelnost předpoklady k šíření do dalších stylů jazyka. Tak spojení zahrát do autu, otázka pod pás jsou již dost obvyklá v češtině obecné (zvláště v jazyce městské mládeže). Přirovnání z jazyka sportovního využívají pak autoři děl krásné literatury v autorské stylizaci. Doklad o tom máme např. v povídce M. Hübschmannové „Užmuž Jarda“ (Lit. noviny 1. 5. 1964): On to ovšem bere jako uznání své mužnosti. Smeče jako ‚hele, Jardo, to už si vopravdu vychodil jesle?‘ má za chabý útok závistníků.

---

[1] Viz o tom také M. Knappová v Naší řeči 46, 1963, s. 271.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 4, pp. 248-249

Previous Antonín Tejnor: Jak je to s plánem vlakotvorby?

Next Antonín Tejnor: Byl to reportér, který…