Náplň směrem k brigádám

Miloslava Knappová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nedávno jsme se v našem tisku setkali s podivnými větami: „Zpravodaj musí umět pracovat s fakty, které uvádí jiný tisk, zejména tisk bližší směrem k závodům, průmyslovým odvětvím, k okresům apod.“ — „Osvětové domy dostaly pracovní náplň směrem k brigádám.“ V těchto větách nás — a jistě i většinu čtenářů — zarazilo neobvyklé užívání slova směrem.

Výraz směrem je 7. pád podstatného jména „směr“ (které samo má dva základní významy) a setkáváme se s ním např. ve větách: Jdeme jedním směrem. — Ztotožnil se s novým směrem ve výtvarném umění.

Tohoto tvaru se však také užívá ke zdůraznění směrového významu předložky, která za ním následuje (směrem ke komu čemu, od koho čeho, proti komu čemu). Např.: Blížil se směrem od Uhelného trhu. — Šli směrem k východu. — Obrátil se směrem proti kostelu. — Jak vidíme, vytváří zde tvar směrem frazeologickou jednotku se slovesem pohybu a s předložkovým pádem jména.

Sloveso, které je součástí tohoto spojení, nemusí vyjadřovat jen pohyb konkrétní, ale může mít i význam přenesený, abstraktní. Např.: … revoluční hnutí pracujícího lidu se rozvíjelo směrem k slovanskému a socialistickému východu… („Školení v KSČ“ II, 1949). Tato frazeologická jednotka je zachována i u vyjádření obrazných: … sílu napírá nyní směrem k budoucnosti… (J. Fučík, „Milujeme svůj národ“, 1948). Je náležitá i u abstraktních podstatných jmen dějových vyjadřujících nějaký pohyb: … organizace zemědělských družstev (dosáhla) jedné meze možností svého vývoje, a to směrem ke spotřebiteli (Hejdar-Teplý, „Vesnické družstvo“, 1952). — … přihlédnout k přesunům v životě Sovětského svazu směrem k socialismu (J. Procházka — Stalin, „O návrhu ústavy SSSR“, 1950).

Ptáte se jistě, co nás tedy zaráží při užití výrazu směrem v našich úvodních příkladech (tisk bližší směrem k závodům, náplň směrem k brigádám). Zjišťujeme, že v obou chybí sloveso nebo podstatné jméno slovesné, které by vyjadřovalo nějaký pohyb — ať již konkrétní, nebo přenesený.

V první z obou vět (tisk bližší směrem [177]k závodům) závisí výraz směrem na přídavném jméně bližší; toto přídavné jméno tu jistým způsobem nahrazuje sloveso pohybu, neboť prostorově a směrově určuje postavení a poměr podstatného jména tisk vzhledem k podstatným jménům závody, průmyslová odvětví, okresy — tisk bližší závodům, průmyslovým odvětvím, okresům. Přídavné jméno bližší tu určuje prostorové postavení rozvíjeného podstatného jména vzhledem k ostatním jménům natolik výstižně, že je již zbytečné je zdůrazňovat výrazem směrem a nadbytečnost výrazová smysl spíše zastírá.

Jiná je ovšem situace ve větě druhé (Osvětové domy dostaly pracovní náplň směrem k brigádám). Podstatné jméno náplň rozhodně děj prostorově ani směrově blíže nezařazuje a sloveso, které by tento požadavek splňovalo, tu vyjádřeno není. V takovém případě výrazu směrem užít nelze; je nefunkční a působí násilně. Proto v tomto sdělení vzniká významová nejasnost a jeho srozumitelnost je porušena. Užití výrazu směrem tu vlastně ani nemělo být zdůrazněním směrového významu předložky, ale mělo spíše naznačit, v čí prospěch, se zřetelem k čemu se děj koná. Tuto okolnost je nutno vyjádřit vhodněji, nejlépe slovesem. Např. Osvětové domy dostaly pracovní náplň zaměřenou na brigády. — Osvětové domy mají svou práci (více) soustředit (zaměřit) na brigády. — Osvětové domy dostaly pracovní náplň, která se má (více) zabývat brigádami (soustředit na brigády).

Vidíme, že správné užití tvaru směrem ve funkci zdůraznění směrového významu předložky, jež za ním následuje, je vázáno na určité podmínky; především na sloveso (podstatné jméno dějové), které vyjadřuje nějaké prostorové, směrové zařazení děje, a to ať v konkrétním, nebo v abstraktním významu. Dobrý stylista by se tedy měl vyvarovat mechanického přenášení výrazů do nevhodných podmínek, neboť tím vážně poškozuje srozumitelnost svých projevů.

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 3, s. 176-177

Předchozí František Cuřín: Tři poznámky k olympijským hrám v Innsbrucku

Následující Anna Jirsová: „Odbor technický rozvoj“?