Časopis Naše řeč
en cz

K jazyku deníku Svoboda

Radoslava Brabcová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Krajský deník SVOBODA, orgán KV KSČ Středočeského kraje, stará se o své čtenáře velmi dobře. Snaží se je informovat jak o věcech celostátního významu (v přehledech nebo v poznámkách), tak i podrobně o životě v Středočeském kraji. Převážnou většinou je odkázán na dopisovatele z jednotlivých míst kraje. To má v sobě výhody i nevýhody. Výhody v tom, že jde většinou o lidi dobře obeznámené s daným prostředím, kteří mohou podat obraz o určité situaci, nevýhody v tom, že po jazykové stránce se v témž čísle setkají příspěvky velmi odlišné svou úrovní, výběrem prostředků apod. I když se redaktoři jistě snaží dát jazyku poněkud jednotný charakter, leccos unikne.

V této zprávě nám nepůjde jen o to, abychom vytkli některé konkrétní jazykové nedostatky, ale pokusíme se také upozornit na některé charakteristické rysy ve výběru jazykových prostředků, zvláště slovníkových. Skutečnost, že autoři jsou důvěrně seznámeni s pracovním prostředím, o němž píší, s pracovními předměty, s pracovními postupy i jejich odbornými, popř. pracovními pojmenováními, projevuje se někdy v přemíře odborných názvů, pro širší veřejnost až výlučného charakteru, jindy vrstvou výrazů úzce pracovních nebo slangových. O jejich výlučnosti nebo i omezenosti svědčí i to, že některé z nich nedokládá ani „Slovník spisovného jazyka českého“ (dále SSJČ).

Odborné výrazy jsou z nejrůznějších oblastí, např. ze zemědělství:

… různost předplodin … (83)[1] … podsevem vojtěšek a jetelů tvoříme už teď (83). Vypůjčili si od JZD zrnomet (50). Z těch výrazů, které neuvádí ani SSJČ, jmenujme např.: … luskoobilní směska … (73). … obohacení krmné základny přístřikem luskovin do obilovin… (49). (PS má pouze jako málo se vyskytující sloveso přistřikovati — ‚stříkáním přihazovati, přidávati‘.) Nově je utvořeno i přídavné jméno přífaremní: z 200hektarového přífaremního hospodářství … (50).

Současný vývoj jednotlivých oborů vyžaduje stálé rozšiřování odborné slovní zásoby, je jen vždy třeba pečlivě volit cestu, kterou jít. Naznačuje to např. termín rovněž původně zemědělský, který převzali naši stavebníci — sloveso zazimovat: PS uvádí význam užší, ‚provést opatření k ochraně rostlin nebo včelstev k přezimování‘, odtud asi i ve stavebnictví: „Jen je potřeba budovy připravit, zazimovat…“ (129).

Ze stavebnictví jsou i doklady na několikaslovná pojmenování: „Koncepce pavilónové zástavby předpokládá… (300), … mnohoblokový typ…“ (300).

Z průmyslové výroby uveďme např. odborné termíny hutnické, popř. obecně technické: „V noci z neděle na pondělí byl dán první žhavý vývalek na opravenou vratnou oběžnici I v huti Koněv v SONP Kladno“ (48). Stejně jako slovo vývalek je tvořeno slovo obrobek: „Přísun obrobku k brusnému kotouči…“ (49). PS zaznamenal jen slo[116]veso obrobiti, z něhož je slovo obrobek pravidelně utvořeno příponou -ek, podobně jako výrobek od vyrobit, odlitek od odlít. V lesnictví se setkáváme s výrazem kalamitní těžba dříví (300), tj. z lesů postižených pohromou. U některých termínů dochází postupně k rozšíření pro několik oborů. Např. termín prvovýroba charakterizuje Příruční slovník jako národohospodářský termín ‚získávání přírodních statků, např. v hornictví, zemědělství a lesnictví‘, dnes už se s ním setkáme i v hutnictví: „Vedoucím provozu prvovýroby…“ (73). Určitý významový posun můžeme sledovat i na jiném dokladu: „Nastřikovač, který jediný je u strojního omítání ohrožen…“ (129). PS má nastřikovač jen jako technický termín ve významu ‚přístroj — nastřikovačka‘, zatímco v našem dokladu jde o člověka, který činnost provádí.

Někdy sahají autoři zbytečně ke knižním výrazům, snad v domnění, že dodají svému projevu větší odbornosti, jindy jde o výběr náhodný. Jako knižní charakterizuje SSJČ např. přídav. jméno bezzávadný: „Podle potvrzení o bezzávadném převzetí staveb se vykazuje…“ (49), stejně jako podst. jméno zažitelnost: „zlepšuje se jeho (chleba) zažitelnost a zužitkování v lidském ústrojí…“ (129). Zde ještě přistupuje snaha o jmenné vyjádření, jak o tom budeme mluvit dále. A stane se, že formulace zachází až za samy hranice srozumitelnosti: „Dopisovatelský rok úrodnosti půdy“ (50). Jako knižní můžeme charakterizovat i některé obraty: „Přítomní reportéři, vzrušení neobyčejnou podívanou a lační dalších informací, se snažili ztéci pevnost vojenské komise“ (72). „Všechno bylo vzato v počet, všechno bylo zakalkulováno“ (47). „Takové případy teď už průchod nedostanou“ (300). „A vzdor tomu, že…“ (50). Knižní, popř. specificky publicistický charakter mají i některá příslovce, užitá zřejmě ze snahy po zhuštěném vyjádření, ale působící přinejmenším neobvykle: „… chtějí do konce roku vyrobit ještě navíc za 3 milióny korun výrobků odbytové nejvíce požadovaných“ (300). „… (herci) se dobře doplňují typově…“ (300).

Rozsáhlou složku tvoří užití pracovních prvků hovorového charakteru. Mohou vzniknout např. odvozením od podst. jména: „… tam, kde na zimu zasádkovali rybí plůdek…“ (50). Toto sloveso PS vůbec nezachycuje. Někdy přídav. jméno nahrazuje předložkovou vazbu: „… řemenová samoobsluha…“ (50), tj. samoobsluha s řemeny.

Od těchto pracovních názvů není už daleko k výrazům slangovým. Přechod k nim nám ukáže doklad, který také ztrácí pro širší okruh čtenářů srozumitelnost: „Jedním z příkladů, jak plní heslo »dřinu strojům« v TOS Čelákovice, je vyřešení ručního odjehlování ozubených kol a hřebenů“ (49). „Dříve se odjehlovalo na úpravě ručně…“ (49), „… zabírá s odjehlovaným ozubeným kolem…“ (49). Výrazně proniká do tisku stavebnický slang, právě v důsledku zvýšeného zájmu o tuto oblast: „… omítek jsou na bytovkách a průmyslových stavbách celé hektary…“ (129). Slovo bytovka neuvádí ani PS ani SSJČ; jde o označení ‚stavby obytných domů‘ na rozdíl od staveb průmyslových. Obdobně je tvořeno i označení mourovka: „Mourovky z cihelen“ (300) pro ‚brikety vyráběné v cihelnách z uhelného mouru‘. Vedle výrazů pro výrobky najdeme ve slangu nejčastěji označení pracovníků, zaměstnanců: průmstavák, montážník: „… průmstaváci odvedli našim občanům…“ (49), „… tam by plzeňští montážníci víc než dva nebydleli…“ (300). Význam některého slangového výrazu je vyložen přímo v textu: „… že by jejich omítka někde »vystřílela«, jak se říká, když se vápenné pecičky hasí v omítce…“ (129). Z jiných oborů připomeňme ještě výrazy technického [117]slangu: „… domů, ke svému ponku…“ (47), „… do konce dubna bude zapojena nová trafostanice…“ (72).

Jako aktualizačního prvku se někdy využívá nových slov utvořených příležitostně: Lžičkománie (72). Objevilo se jako název článku kritizujícího mnohé občany, kteří odcizují lžičky z podniků veřejného stravování. Mnohdy volí autor za běžné, neutrální slovo výraz jiný, svědčící o individuální oblibě: „Zásobování se vylepšuje… (300), … je nutné je (sociální zařízení) soustavně vylepšovat“ (300). Jindy chce autor oživit svůj projev užitím expresívně zabarvených výrazů obecně českých nebo oblastních: „Jo, holenku, dálky! Ono to láká a vábí … čteš doma na kanapi…, k večeři tě čeká dlabanec…“ (47). (SSJČ uvádí jen podobu dlabenec a dokládá ji z Majerové a Řezáče.) „… a zase se desetkrát šťasten vracel domů, ke svému ponku, k té své milované rachotě…“ (47). „… i když se (řemen) jen »kvaltovně« sešíval…“ (50). „… proč se handrkovat o prémie…“ (300).

Podobně jako v slovní zásobě vystupují i v oblasti větné stavby do popředí oba krajní póly vyjadřování. Na jedné straně je to volba prostředků a konstrukcí knižních, často působících těžkopádně, zvláště v protikladu k jiným prostředkům hovorovým, jako v této větě: „Bude pokračovat v díle tátů a maminek, stane se nositelem rozvoje socialistické vesnice a dalšího růstu výnosů a užitkovosti“ (83). Přemíra jmenných konstrukcí s podstatným jménem slovesným a neúměrným množstvím závislých genitivů ztěžuje srozumitelnost i působivost čteného textu: „Vždyť řešení problémů zemědělství dává XII. sjezd KSČ jako hlavní článek úkolů rozvoje naší společnosti“ (83). „Ve schvalovacím protokolu … je stanovena možnost řešení technologické varianty, která však nebyla kraji iniciativně využita“ (300).

Na druhé straně se objeví vyjádření, které má stopy neúplnosti, popř. nedostylizovanosti, vyjádření, s jakým se můžeme setkat v běžných mluvených projevech, ale které v psaném projevu působí až neuměle: „… slibovali, že tím se stane žehlení mnohem snazší, protože tyto žehličky jsou už s napařováním“ (50). „Členové se sešli na schůzi, jak zkvalitnit svou práci“ (49).

Složitější stavbu souvětí někdy autor zprávy nezvládl. Snižuje se tím ovšem rychlost informace, kterou má tisk čtenáři podávat: Když byly zavedeny nové stroje na zpracování zahraniční bavlny, s níž nebyly zkušenosti, a přitom nyní šlo o obsluhu 864 vřeten, přihlásila se jako jedna z prvních dobrovolně na tento nový způsob výroby a zakrátko plnila svůj plán v průměru na 108 %, který si udržela po celý rok (72). Někdy jsou tato souvětí dokonce významově nejasná: Velikou pomocí bude i maximální odběr letošních kuřat, na který pamatovala krajská konference strany, když vytyčila úkol převést do konce roku 60 procent slepic do socialistického sektoru (47).

Jazykové jevy, na které jsme v naší zprávě poukázali, souvisí se zaměřením časopisu i s charakterem redakční práce. Některé rysy slovní zásoby (ať přílišná výlučnost odborných názvů, či úzce slangové vyjádření) souvisí jistě s důvěrnou znalostí příslušného pracovního prostředí — jde tedy obsahově o rys kladný —, je však třeba zvážit je z hlediska čtenářské srozumitelnosti. Vytýkané nedostatky ve větné stavbě, známé i z jiných časopisů, jsou nesporně větším nebezpečím, protože ztěžují informaci a snižují působivost a přesvědčivost čteného slova.

[1] V závorce jsou uváděna čísla deníku SVOBODA z r. 1963.

Naše řeč, ročník 47 (1964), číslo 2, s. 115-117

Předchozí Vladimír Mejstřík: Z 23. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Antonín Tejnor: Popularizační styl?