K jazyku funkcionářských oběžníků
Marie Těšitelová
[Short articles]
-
Zastáváme-li nějakou veřejnou funkci, dostáváme od vyšších orgánů instrukce pro práci, a to jednak ústně na rozmanitých instruktážích, školeních a poradách, jednak písemně ve formě oběžníků, pokynů, směrnic, usnesení apod. V obou případech mají být funkcionáři z nejrůznějších pracovišť jednotně a jasně informováni o poslání organizace, o jejích úkolech apod. Bohužel jasností, s níž je spjata i rychlost, se toto sdělování informací vždy nevyznačuje. A příčiny jsou často ve stránce jazykové. Ponecháme zde stranou informace ústní, které mají svou speciální problematiku a zasloužily by si zvláštní pozornosti, a všimneme si blíže jen informací písemných.
Z hlediska jazykového jsou tyto projevy často nápadné svými lexikálními prostředky; obsahují totiž slangové výrazy, které možno označit jako funkcionářské a s nimiž se setkáváme někdy i v novinách, např. nahlásit požadavky odbočky apod. Těmto výrazům věnoval i věnuje pozornost jak Jazykový koutek Čs. rozhlasu, tak i náš časopis.[1]
Vzhledem k tomu, že jde o projevy, které patří do širokého rámce projevů odborných, je i pro ně mimo jiné charakteristické vyjadřování jmenné, časté užívání pasíva složeného apod. Ovšem tam, kde jde o informaci přehlednou a rychlou, má nadměrné a často i nevhodné užití těchto prostředků účinek opačný, např.:
Zabezpečit, aby v kroužcích LKR vyšších typů byla od začátku kursu prováděna překladatelská činnost na odborných materiálech a článcích v souladu s potřebami pracovišť… Místo: Zabezpečit, aby se v kroužcích LKR vyšších typů od začátku kursu překládaly [58]odborné materiály a články v souladu s potřebami pracovišť…
Zvlášť příznačné pro jazyk funkcionářských oběžníků a podobných písemností jsou nedostatky ve spojování vět v souvětí. Uveďme si nejprve typické příklady:
S důvěrou očekáváme, že i ostatní odbočky urychleným splněním inkasa účinně přispějí k tomu, aby obvodní organizace se čestně s tímto důležitým úkolem vyrovnala a mohla se plně věnovat odpovědnému zabezpečení výročních členských besed, které začnou od 1. března 1963 a mají se stát masovým nástupem SČSP ke splnění podílu při realizaci závěrů XII. sjezdu KSČ.
Při jednání výročních členských besed důsledně dbát na další uplatňování závěrů V. sjezdu SČSP v denní práci, zejména pokud jde o rozvoj samostatné, pravidelné tvůrčí práce odboček, zvýšené ideové a politické účinnosti přednáškové propagandy a kulturně masové práce, cílevědomou práci mezi mládeží v rámci celé obvodní organizace tak, aby co nejvíce napomáhala při plnění úkolů na pracovištích, v místě bydliště a při výchově nového, komunistického člověka.
V obou příkladech se projevuje jednak běžný nedostatek stylu odborného, totiž přetížená věta, jednak individuální neobratnost jazyková a stylistická.[2] Snaha o stručnost, která má být základním požadavkem podobných sdělení, se střetá se snahou podat výčet všech okolností, které tu rozhodují nebo mohou rozhodovat. Děje se to ovšem bez náležité diferenciace, takže se dostávají vedle sebe údaje základní i druhotné (z hlediska toho, co chceme větou především sdělit). Tak se v prvém příkladě uvádí potřeba dokončit vybírání členských příspěvků (fakt základní) před obdobím, kdy se budou konat výroční členské besedy. Zbytečně se v této souvislosti (v jednom souvětném celku) připomíná i přesné datum besed a ještě méně organicky i ideové poslání těchto besed (z hlediska dané věty fakt druhotný); tím se oslabuje hlavní věc, která se měla v oběžníku sdělit, tj. dokončit vybírání členských příspěvků do výročních besed. O datu besed a o jejich ideovém poslání by se mělo mluvit v samostatných větách, neboť vzhledem k jejich významu a sledu událostí jsou neméně důležité.
Také v druhém případě výčet usnesení V. sjezdu SČSP v jednom větném celku při snaze o úplnost ztrácí na přehlednosti natolik, že u poslední věty (…, aby co nejvíce napomáhala…) není už jasno, jde-li o úkol mládeže, nebo obvodní organizace.
Podobných příkladů bychom mohli uvést celou řadu a všechny vznikají tím, že se formálním spojením v jednom větném nebo souvětném celku dostávají na jednu rovinu myšlenky, které jsou v různých vztazích. Význam jednotlivých vět se tím někdy posunuje, popř. porušuje tak, že se k sobě řadí věty, které k sobě smyslem nepatří, jak ukazuje tento krajní případ:
V závodech při sběru nutno spolupracovat se ZV ROH, ZO ČSM atd., starý papír a ostatní sběrné suroviny odevzdat do sběru.
Nebude-li oběžníkům a jiným podobným písemnostem věnována větší jazyková péče a nebudou-li z nich odstraněny mimo jiné zejména nedostatky ve spojování vět ve větší větné celky, nebudou na škodu věci plnit své poslání, stručně, srozumitelně a rychle podávat základní informace pro funkcionáře z nejrůznějších pracovních prostředí.
[1] Srov. např. B. Havránek, Deset let jazykového koutku v Československém rozhlasu, Naše řeč 40, 1957, s. 31.
[2] Jevy, popř. nedostatky, které se netýkají stavby větné, ponecháváme v těchto příkladech stranou.
Naše řeč, volume 47 (1964), issue 1, pp. 57-58
Previous Miloslava Knappová: O jazyce našich časopisů
Next Antonín Tejnor: Ve vysílání Československé televize
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1