C Sc, Dr Sc, či ScC., ScDr, či jak jinak?

František Váhala

[Short articles]

(pdf)

-

Dnes už je mnoho nositelů titulu kandidát věd a doktor věd, ale v psaní těchto titulů, a zejména jejich zkratek je mnoho kolísání. Názorným dokladem toho bylo jejich psaní v seznamech vyznamenaných vědeckých pracovníků v letošních slavnostních májových dnech. Je to jistě kolísání zbytečné a je žádoucí, aby bylo odstraněno. Proč však k němu vůbec došlo?, ptalo se nás právě v oněch májových dnech mnoho našich čtenářů.

Když byly akademické tituly kandidát věd a doktor věd zavedeny, psávaly se vždy slovy za jméno nositele titulu, neboť před jménem se uváděly — a vlastně dosud uvádějí — tituly starší (dr., JUDr., PhDr. atd.). V r. 1959 byly zavedeny zkratky těchto titulů (zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění ze dne 28. 9. 1959 o udělování vědeckých hodností a o Státní komisi pro vědecké hodnosti, č. 64 Sbírky zákonů z 1959), a to C Sc a Dr Sc; jsou to počáteční písmena latinského candidatus scientiarum a doctor scientiarum. Přívlastek scientiarum (tj. věd) stává však v latině zpravidla před svým jménem, a tituly by tedy měly znít scientiarum candidatus, scientiarum doctor, a jejich správné zkratky ScC. a ScDr. Připomeňme si tu staré zkratky MUDr. (z názvu medicinae universae doctor, tj. doktor všeho lékařství), JUDr. (tj. iuris utriusque doctor, doktor obojího práva), PhDr. (philosophiae doctor) atd. — Psaní zkratek C Sc a Dr Sc je i v rozporu s dnešními zásadami psaní takovýchto zkratek v českém spisovném jazyce; píšeme přece MUDr., JUDr. bez mezery a s tečkou za zkratkou (důvodně se domníváme, že vzorem pro psaní C Sc a Dr Sc byly anglické zkratky B. Sc. a Dr. Sc, které se ovšem čtou bachelor (tj. bakalář) of sciences, doctor of sciences; jsou to tituly anglické, nikoli latinské).

Poněvadž je obecně uznávanou zásadou, že „pravopis není součástí zákona“, jinými slovy: pravopisná stránka zákona není závazná, nemůže být námitek, abychom pravopisně chybnou zkratku opravili na podobu náležitou, tj. abychom psali CSc. a DrSc. (tj. bez mezer a s tečkou za zkratkou).

Připomínáme ovšem, že se hojně objevují v tisku i podoby s obráceným pořádkem písmen (tedy vlastně náležité, správné) ScC. a ScDr. (např. i ve Věstníku Čs. akademie věd), a není vyloučeno, že převládnou. Nejlepší by ovšem bylo, kdyby je Státní komise pro vědecké hodnosti zavedla oficiálně (byla na to už ostatně upozorněna).

[264]Pokud jde o umístění těchto zkratek (za jménem, nebo před jménem), musíme říci, že i ony se obvykle píší — tak jako celé tituly — za jménem, neboť před jménem jsou zpravidla uvedeny tzv. tituly staré. Nemohlo by však být vážných námitek ani proti jejich psaní před jménem.

Naše řeč, volume 45 (1962), issue 7-8, pp. 263-264

Previous Zd. Hrušková: O jazyce novin

Next František Váhala: Kenja, či Keňa?