Časopis Naše řeč
en cz

Kámen změnil svoji podstatu

Jitka Štindlová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Řecké slovo lithos ‚kámen‘ žije v podobě -lit jako druhá část složených slov skutečně označujících nějaký kámen, nerost nebo alespoň majících ke kameni nějaký vztah. Monolit je veliký kvádr opracovaného kamene, kvádr z jednoho kusu (řec. monos = ‚jediný‘), chryzolit je mineralogický název zelené odrůdy olivínu (řec. chryzos —‚zelený‘), koprolit je zkamenělý trus předhistorických zvířat (řec. kopros = ‚trus‘), výrazy paleolit a neolit jsou odborné názvy označující starší a mladší dobu kamennou (řec. palaios = ‚starý, dávný‘; neos = ‚nový‘).

S příchodem uměle vyrobených hmot se však tato část složenin stále více vzdaluje od svého původního významu řeckého slova lithos ‚kámen‘. Objevuje se např. ve slově xylolit, které označuje nikoli kámen, ale umělou stavební hmotu, někdy zvanou česky dřevitý cement. (Řec. xylon ‚dřevo‘ známe z řady výrazů, např. xylofon je hudební nástroj z dřevěných destiček, xylografie je dřevoryt, xylochróm je barvivo obsažené v dřevním jádru.)

[311]Podle xylolitu byly u nás nazvány v poslední době i další hmoty užívané ve stavebnictví: sololit a smrekolit. Jsou to pojmenování desek z dřevité drti, které se vyrábějí jednak v národním podniku Solo v Sušici — odtud sololit, jednak v národním podniku Smrečina v Banské Bystrici — odtud smrekolit.

Galalit, jako označení umělé rohoviny sloužící především k výrobě knoflíků, hřebenů a různé bižutérie, byl vytvořen z řeckých základů. Řecké slovo gala (známé z výrazů galaktický, galaxie ‚mléčná dráha‘) znamená ‚mléko‘, a kdybychom chtěli označení galalit přeložit do češtiny, byla by tato rohovina „mléčným kamenem“; to proto, že se vyrábí z mléčné sýroviny kazeínu.

Umělá pryskyřice bakelit, které se užívá především j.ako izolační hmoty, byla pojmenována podle vynálezce, belgického chemika Baekelanda. K základu tohoto jména přistoupila analogicky podle galalitu (umělé hmoty o něco starší) složka -lit, aniž zde ovšem má tato část svůj samostatný význam, tak jako je tomu u obrazného pojmenování galalit.

Toto -lit ztrácí takto vlastně charakter druhé části složenin,[1] stává se příponou, pomocí níž se tvoří pojmenování, většinou obchodní značky umělých hmot. Proto se objevuje v názvech hmot, které s kamenem nemají vůbec nic společného. Např. igelit, česky zvaný novoplast, je obchodním názvem (podle německého chemického koncernu IG Farben) plastické umělé hmoty vyznačující se neprosákavostí.

Zároveň je třeba tyto názvy s -lit rozlišovat od složenin s druhou částí -lyt, souvisící s řeckým slovem lytos ‚rozpuštěný, rozložený‘. Známe ji z výrazů jako hydrolyt nebo elektrolyt (látka rozkládající se v elektricky nabité částečky) a objevuje se např. i ve slově amberlyt, což je označení pro syntetickou pryskyřici (to by mohlo svádět ke psaní části -lyt s měkkým i: -lit), které se užívá k odstraňování nebo získávání kationtů nebo aniontů z vodních roztoků. Její název byl utvořen od anglického slova amber (což je z arabského ambar), které znamená ‚jantar‘!

Jazyk se průběhem historického vývoje neustále obohacuje o nová slova a hledá stále nové způsoby k jejich tvoření. Lit z řeckého lithos ‚kámen‘ se během času změnilo ve své podstatě. Pro jistou oblast ztratilo svůj původní význam, kleslo u části složenin na pouhou příponu; tím se mu ovšem dostalo nového uplatnění a využití.


[1] U výrazů, v nichž -lit má ještě původní charakter druhé části složenin, objevuje se také pravopisná podoba -lith.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 9-10, s. 310-311

Předchozí Jaroslav Kuchař: Aerosolový desodorans?

Následující Ladislav Janský: Výkaznictví, výkaznický

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1