Aerosolový desodorans?

Jaroslav Kuchař

[Short articles]

(pdf)

-

Věci, které nás obklopují v domácím prostředí a s nimiž přicházíme každý den do styku, měly by mít — a většinou též mají — také praktická domácí jména. Tato jména se někdy ovšem značně liší od názvů, které týmž věcem dávají odborníci z hlediska odborného, vědeckého, technického atpod. Ovšem dnes jsme i v běžném domácím prostředí stále více obklopováni věcmi, které jsou z hlediska odborného složité a mají také složité odborné názvy. Vezměme si třeba takové saponátové detergenty. To jsou ony moderní mycí, prací a čisticí prostředky, které známe pod obchodními značkami Sam, Silona, Rekord, Jar aj. Jak je nazvat druhovým označením? Nebudeme přece jistě říkat: zajdu si koupit nějaký saponátový detergent. Odborný, chemický přístup k věci, na jehož základě vzniká její odborný název, se zpravidla podstatně liší od způsobu, jak se dívají na touž věc a jak ji pojmenovávají její uživatelé, spotřebitelé. Proto vítáme, že naši výrobci volí pro tyto moderní chemické prostředky i obecně srozumitelné a přístupné názvy a označují některé z nich jako odmašťovače, jiné jako prostředky samovypírací nebo rychlovypírací, jiné opět jako rozpouštědla atpod.

Ne vždy se však setkáme s pochopením této zásady, že věci mají být nazývány i vzhledem k prostředí, v němž budou sloužit. Není tomu tak dávno, co byl na náš trh uveden užitečný a moderní chemický prostředek, tekutina, která se rozprašuje do prostoru, v němž zbavuje ovzduší nepříjemných pachů po kouření, po kuchyňských výparech, prachu a ochromuje i činnost bakterií. Přípravek se vyrábí i v malém balení pro domácnost (v lahvičce s rozprašovačem). Možná, [310]že jste ji už viděli v některé drogerii. Jeden druh má značku Spozon. Určitě se však zeptáte prodavače, co to vlastně je, protože bližší označení na nálepce zní: aerosolový desodorans.

Jistě bychom se smířili s přívlastkem aerosolový, i když by i tu bylo možno užít přístupnějšího označení rozprašovací nebo mlhovinový. Ale se jménem desodorans se smířit nemůžeme. Je to název od-bornický, skoro lékárnický. A k tomu ještě připočtěme obtíže, které může způsobovat výslovnost slova, jeho pravopis, a konečně i potíže s jeho skloňováním. Podobné odborné názvy, např. reagens, stimulans, relaxans, jsou středního rodu a zůstávají v jednotném čísle zpravidla nesklonné. Výrobci nového přípravku však volili pro pojmenování rod mužský, aerosolový desodorans, a proto by bylo nutno toto slovo skloňovat. Ale jak utvořit např. 7. pád: desodoransem, nebo desodorantem? Nehledíme-li však ani k těmto potížím mluvnickým, už samo pomyšlení, že bychom měli říci svému chlapci, aby v drogerii koupil jeden aerosolový desodorans, nahání trochu husí kůži.

Aby bylo jasno: nekritizujeme tento výraz jako odborný název technický, chemický, ale jako název výrobku, s nímž budeme běžně přicházet do styku v našem domácím prostředí. Tento dosah si zřejmě tvůrci názvu v ústecké chemické továrně neuvědomili. Vhodnější by jistě bylo označení osvěžovač vzduchu, s nímž jsme se setkali na jiném místě. Věci je třeba pojmenovávat nejen z hlediska odborného pohledu na ně, ale také se zřetelem na prostředí, pro něž jsou určeny. Je k tomu ovšem třeba nejen jistého obchodně propagačního smyslu, ale také smyslu pro jazyk jako dorozumívací prostředek našeho každodenního života.

Naše řeč, volume 44 (1961), issue 9-10, pp. 309-310

Previous Ladislav Dvorský: Poznámky k jazykovým nedostatkům časopisu „Mladý svět“

Next Jitka Štindlová: Kámen změnil svoji podstatu