Časopis Naše řeč
en cz

Kdy opravdu vycházel Jungmannův Slovník česko-německý?

Miloš Helcl

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Obecně se uvádí, že Jungmannův Slovník česko-německý vyšel v letech 1835—1839. Ale tento údaj je jen částečně správný, protože se zakládá jen na datování, které najdeme na titulním listě tohoto slavného díla, eventuálně vychází jen z data připojeného na konec předmluvy. Odtud jej převzala jistě i předmluva k Příručnímu slovníku jazyka českého ve zmínce (díl I, s. XI) o tom, že Příruční slovník „začal vycházet sto let po monumentálním Česko-německém slovníku Josefa Jungmanna (I, A—J, 1835)“, dále Havránkův Vý[239]voj,[1] Jedličkův Josef Jungmann[2] a většina našich školských učebnic. Tak již Antonín Truhlář ve Výboru z literatury české[3] praví, že Slovník „vydán byl v pěti mohutných dílech (1835—1839)“, také Albert Pražák v Rukověti dějin české literatury (díl III: Doba nová. Pro vyšší třídy škol středních; 1. vyd. 1912, 2. vyd. 1920) uvádí na s. 33 tato léta vydávání, a stejné vročení můžeme číst i v dalších středoškolských učebnicích dějin české literatury, např. v Menšíkově Literární rukověti, v Kotrčových-Kotalíkových Stručných dějinách i v Nástinu dějin české literatury od Fr. Buriánka, M. Jungmanna, J. Petrmichla a V. Rzounka z r. 1952. Stejná data jsou rovněž v nových učebnicích českého jazyka pro bývalá gymnasia, resp. nyní pro 9. až 11. třídu střední školy, pro pedagogické i čtyřleté odborné školy. Také Arne Novák v Přehledných dějinách literatury české (4. vyd., Olomouc 1936—1939, s. 283) tvrdí, že „v říjnu 1835[4] vyšel I. svazek Slovníku česko-německého“.

To však lze tvrdit jen o I. dílu jako celku, nikoli, přesně vzato, o prvním svazku, neboť ten vyšel již koncem září 1834. Svědčí o tom „Náwěštj“ uveřejněné na druhé straně obálky prvního svazku I. dílu Slovníku (ABůh).

Jungmannův Slovník totiž nemohl být vydán najednou v ucelených dílech, nýbrž musel vycházet „po svazcích 25archových čtvrtletně, t. s počátkem měsíců října, ledna, dubna, července, v ceně 2 zl. stř.“, jak se dovídáme z téhož návěští pro předplatitele, datovaného v Praze dne 29. září 1834. Na čtvrté straně obálky téhož svazku pak je opravdu vytištěné vročení „V Praze, 1834“ a totéž vročení má ještě druhý svazek prvního dílu (hesla Bůh—dočistiti); vyšel tedy ještě druhý svazek, tj. strany 201—400, v roce 1834, koncem prosince. Teprve třetí svazek s hesly dočítám—generál je na čtvrté straně obálky datován „V Praze 1835“, i když pod návěštím zůstalo ještě první datum (29. září 1834). Poněvadž však na druhé straně obálky dalšího (čtvrtého) svazku je uvedeno nové datum, a to 1. července 1835, lze tvrdit, že třetí svazek vyšel zcela pravidelně k 1. dubnu 1835. Vedle změny data má čtvrtý svazek i poněkud pozměněný text návěští pro předplatitele o způsobu vydávání Slovníku a o výši i platnosti předplatného, a to v tom, že „předplacení to trvati bude až do vyjití pátého svazku, čili do 1. října 1835“ (v dřívějším textu se platnost výhodnější ceny Slovníku v předplacení omezovala vyjitím „čtvrtého svazku, čili I. dílu skončeného“). Z uvedené změny textu tedy vyrozumíváme, že [240]se rozsah Slovníku proti původnímu plánu poněkud zvětšil, a to o 52 stran textu, o předmluvu (datovanou 1. července 1835), o titulní list a seznam zkratek, takže první díl přesáhl do 5. svazku, v němž pak z druhého dílu vyšlo jen 136 stran místo 200.

Vycházení po svazcích v plánovaném rozsahu a v plánovaných lhůtách bylo po celou dobu vydávání Slovníku zcela pravidelné a nezměnilo na něm nic — jak jsme výše viděli — ani ukončení jednotlivých dílů (stránkovaných ovšem vždy zase od jedničky, nikoli průběžně dále). Jedině poslední svazek (celkem 23.) porušil tuto pravidelnost tím, že měl „spolu s dodatkem“ rozsah větší (celkem 310 stran místo obvyklých 200).

Tato fakta, zjištěná z exempláře Jungmannova Slovníku, u něhož byly při vazbě zachovány původní obálky svazků, nejsou nijakým novým objevem, neboť o tom, že „s počátku měsíce října 1834 dílo toužebně očekávané objevilo se prvním svazkem i vzbudilo v kruzích vlasteneckých nevýslovnou radost, ano pravé nadšení“, píše již Václav Zelený v Životě Josefa Jungmanna (Praha 1873, s. 304). Také korespondence Josefa Jungmanna s Antonínem Markem, uveřejněná v Časopise českého musea 1883, potvrzuje uvedené datum počátku vycházení Slovníku. V listě ze dne 16. 10. 1834 totiž čteme: „Již-li máte 1. svazek Slovníku, a jak spokojeni neb nespokojeni jste. Znamenejte omyly, nedostatky atd., abych v supplementu co možná všeho doplnil a pospravil.“ Rovněž, v Dějinách literatury české Jana Jakubce (II, Praha 1934, s. 440) čteme, že „od roku 1834—1839 vycházel slovník Českoněmecký“ a rok 1834 uvádějí i některé učebnice[5] a Arne Novák v prvních třech vydáních svých Dějin.[6]

Chtěli jsme tímto příspěvkem, jen připomenout a vysvětlit rozdíly v uvádění počátečního data vydání Slovníku u J. Jakubce a V. Zeleného na jedné straně a u B. Havránka, A. Nováka, A. Jedličky a dalších na straně druhé, zároveň však upozornit na skutečný začátek vycházení a na potíže při vydávání díla, které se stalo na plných sto let jediným vědeckým popisem slovní zásoby nového českého jazyka a které znamená opravdový mezník v jejím vývoji. A právě u díla takového významu není jistě lhostejné uvědomit si i takovou drobnost, jako je rozdíl mezi bibliografickým údajem čerpaným z titulního listu a zachycujícím vlastně jen ukončení celých dílů a mezi skutečnou dobou jejich vycházení.


[1] Bohuslav Havránek, Vývoj spisovného jazyka českého, Praha 1936, Čs. vlastivěda, řada II, s. 94.

[2] Alois Jedlička, Josef Jungmann a obrozenská terminologie literárněvědná a lingvistická, Praha 1949, s. 27 a 94.

[3] Antonín Truhlář, Výbor z literatury české. Doba nová. Vyd. 3. V Praze 1898, s. 37.

[4] Nejde-li zde o chybu tisku (se zřetelem na slovo „svazek“), viz pozn. 6.

[5] Např. Učebnice jazyka českého pro 11. ročník odborných škol čtyřletých, Praha 1954, s. 25 (odlišně od učebnice pro III. a IV. ročník).

[6] V Stručných dějinách (z r. 1910) na straně 135: „v říjnu 1834 vyšel I. svazek Slovníku česko-německého“; a stejně v Přehledných dějinách z r. 1913, s. 145 a z r. 1922, s. 130. Srov. ještě pozn. 4.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7-8, s. 238-240

Předchozí Marie Těšitelová: Ke vztahu jazykovědy a jazykového vyučování

Následující Jan Sedláček: Z knih, časopisů a novin

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1