O neurčitém významu u číslovek určitých
Jaroslav Porák
[Articles]
-
Při probírání významové stránky číslovek určitých se uvádívá, že číslovky sto, tisíc a od nich tvořené číslovky druhové a násobné mívají též význam neurčitý. Tak v mluvnici Trávníčkově[1] čteme: „V lid. a hovor. mluvě znamená sto ‚mnoho, veliký‘: míti sto výmluv, do něčeho sto chutí. Je to tedy číslovka neurčitá“ (s. 1185). „Lidově a hovorově znamená tisíc též ‚velmi mnoho‘: dobré svědomí tisíc svědků“ (s. 1185). „Tisícerý (k tisíc) znamená též ‚mnohý, vřelý‘: tisíceré díky“ (s. 1188). „Stokrát a tisíckrát mají v lid. a hovor. mluvě též neurčitý význam ‚mnohokrát‘“ (s. 1189).
Takových číslovek určitých, které někdy mohou vyjadřovat neurčitý počet, je však v češtině mnohem více; a neznamenají jen značný, velký neurčitý počet, ale i malý neurčitý počet. Rovněž nemohu souhlasit s jejich stylistickým omezením na jazykovou vrstvu hovorovou a lidovou.
*
Jev sám není v dnešní češtině ničím novým. Můžeme uvést např. doklady z Husovy Postily: „neb byť měl farář tisíc náměstkuóv, každý ten má dosti za sě sám pracovati“; „tehdy by tisícekrát raději volil, aby omalomocněl na těle, než by ve smrtedlný hřiech upadl“. Hus tu také cituje Daniela 7, 10: „Tisícové tisícóv slúžie jemu, a desetkrát tisícekrát sto tisícóv stojie s ním.“
S podobným jevem se setkáváme v různých jazycích; jednotlivé jazyky volí pro vyjadřování neurčitosti různé číslovky; např. rus. он cmo раз лучше тебя, bulh. хиляда (= tisíc) поздрави, něm. hunderterlei [242]Dinge einwenden (= namítat sto věcí), korejsky se říká stejně jako česky „je to slyšet za devátou zdí“ atd.
*
Prozkoumáme nyní, které číslovky mohou mít v češtině význam neurčitého počtu, množství. Budeme si všímat jednak číslovek v jednotném čísle, jednak číslovek bez různých příslovcí, která jim dodávají významu přibližnosti nebo neurčitosti. Necháváme tedy stranou případy jako tisíce lidí se valily ulicí, sta důvodů bylo vymyšleno nebo je tu asi (skoro, možná, přibližně, málem, na) sto lidí; tyto výrazy vyjadřují původně přibližnost (lidí bylo na ulici opravdu několik tisíc), ale mohou také vyjadřovat neurčitost (následující příklad). Nepočítám sem ani typ „za tři čtyři neděle“.
Vezměme tyto příklady: zpívá devětadevadesát písní (o chlubivém člověku — Zaor.), tobě to myslí vosumnáctkrát za rok (ml.). Mluvčí, který pronesl první větu, neměl na mysli právě 99 písní, ale neurčitý velký počet, který vyjádřil touto číslovkou. Mluvčí, který pronesl větu druhou, chtěl svému partnerovi říci, že málokdy přemýšlí. V prvním případě jde o neurčitý počet (množství) velký, v případě druhém o neurčitý počet (množství) malý, tedy také o neurčitý význam číslovek, s kterým se setkáváme obvykle u číslovek sto, tisíc. Lze tedy předem říci, že některé číslovky určité (základní, řadové, druhové i násobné) mohou v jistých případech vyjadřovat neurčitý počet.
Ve významu neurčitém se užívá velmi často číslovek pro počet deset, sto, tisíc; působí přitom jistě okolnost, že jsou pilíři desítkové soustavy.
Deset:
je to na deset honů (= daleko); má strachu deset mandelů; je poslušný jako deset čertů; mám jich na každý prst deset; takových je deset do kila; jedno slovo jako deset (Zaor.);[2] jeden blázen více můž otázek nadělati, než mu deset moudrých stačí odpovídati (Čel., Mudr.);
v těle ho bude píchat desatero neduhů (LN 1956); počkal, až bylo úplné ticho, v kterém se každé slovíčko rozpraskává desaterou silou, a řekl tak nahlas, až se to podobalo křiku: … (Drda); shůry jako by desaterým hlasem někdo křičel: … (Něm.); roznemůže-li se konečně, [243]přičítá svou churavost raději desaterým jiným případnostem nežli kořalce (Poučení);
má to z desátých úst (Zaor.); kde je, tam netřeba v desátém domě psa (tamtéž);[3]
kladivo už ztratilo jistý úder, smekalo se s hlavy dláta a bilo do prstů, zkrvavujíc kotníky. Desetkrát přemohl chuť, aby je zahodil a vrátil se pokorně tam, odkud přišel (Drda); nato si vzali, co jen oba nabrat mohli, takže naložili na vůz desetkrát tolik, co celá zem stála (Něm.); desetkrát každý krejcar na dlani obrátí (Zaor.).
Stejně v slovenštině: desaťkrát meraj a potom strihaj; pes okrúti sa desať ráz na jednom mieste, dokiaľ si ľahne; zlú ženu ani desať anjelov na dobrú nepremení (Slov. prísl.).
Ve všech uvedených případech vyjadřuje číslovka deset neurčitý počet (množství) velký. Případů, kdy vyjadřuje neurčitý počet malý, je velmi málo; např.: než by napočítal deset, tj. velmi málo (Zaor.).
Sto:
na mou duši, mám sto chutí, jít raději pěšky (Hora); u sta hromů, to jest mnoho jedním dechem (Mácha); sedne-li jednomu štěstí, sto jiných za to zmýlí (Čel., Mudr.); sto psů by ji nepřeštěkalo (Zaor.);
vychutnal nad tou prací sterou těžkost kameníkova řemesla (Drda);
a kdybys byla stokrát profesorkou, copak je z toho (Ner.); Bůh vám to stokrát zaplať! (Něm.); stokrát jsem tě prosila, / přemlouvala sladce, / bys mi na čas, na kratičký / dovolil k mé matce (Erb., Kyt.); však vy na nás brzičko / … / stokrát vzpomenete (Erb., Pís.); děvčico, tak mu děláš a on je stokrát hodnější než ty (Šeb., Dok.); všechno, co jsi … vypsala, se týkalo nás dvou. Doslova, miláčku, jen s tím rozdílem, žes to stonásobně zveličila (Jerman);
ostatní kluci chybějí skoro ob den, mají stovku výmluv, proč nemohli přijít (Drda).
Stejně ve slovenštině: jedna prašivá ovca nakazí sto; sto hláv, sto rozumov; dobré slovo býva po sto rokoch nové (Slov. prísl.).
Číslovky sto se nejčastěji užívá pro vyjadřování neurčitého počtu velkého. S případem, že by číslovka sto vyjadřovala neurčitý počet malý, jsem se nesetkal.
Velmi jasným případem ztráty určitého číselného významu je tento doklad: matka měla tisíc a tisíc radostí (Něm.). Je to stejný typ spojování jako mnoho a mnoho radostí, u číslovek se v tomto významu nevyskytující (srov. pět a pět jablek).
Příklady: ještě jednou tisícerý dík (Poláček); ale jak se ulekla, když vejdouc do síně, viděla světlo tisícerým bleskem o stěny se odrážeti (Něm.); vždy mne vytrhoval z řeči tisícerými otázkami (Poučení);
Milá sestro! Pozdravuji a líbám Tě tisíckrát (Ner.); ke všemu se přiznala a tisíckráte otci za jeho lásku děkovala (Něm.); prosil tisíckráte za odpuštění (Poučení).
Stejně ve slovenštině: žena má tisíc fortieľov (Slov. prísl.).
Číslovky tisíc (stejně jako následujících číslovek vyšších) se užívá jen ve významu neurčitého počtu (množství) velkého.
Deset tisíc, sto tisíc, milión:
dlužím vám tisíceré díky, Timmersi, desetitisíceré díky (Dickens, M. Nickleby, čes. překlad);
jiné žebračky slibovaly, že pánbůh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do miliónů a miliónů (Ner.);
ani za milión (Zaor.); na sirotky se dá málo, / mnoho dá se na děla. / Ono se to, co se dalo, / miliónkrát vydělá (Dik. 1957); socialismus i přes tyto přehmaty ukázal, že je společností miliónkrát humánnější než nejlepší tzv. buržoazní demokracie (Tv. 1957).
Další číslovky, které vyjadřují neurčitý velký nebo malý počet (množství), podle shromážděných dokladů:
Dvě:
dvakrát měř, jednou řež (přísl.); lepšie jedno dnes, než dvoje zajtra (Slov. prísl.). — Je otázka, zda tu dvakrát, dvoje nemá ještě původní číselný význam určitý. Soudím, že číslovky je tu užito jako výrazu pro neurčitou, poněkud větší kvantitu (několikrát měř, lepší málo dnes než mnoho zítra). Vždy je tu však „2“ v protikladu k „1“, a právě tento protiklad zdánlivě uchovává určitý význam číslovky.[4]
Násobná číslovka dvakrát blíže určuje jmenný přísudek (nebo jmenný větný základ) po slovese nebýti a vyjadřuje záporné hodnocení: [245]situace není dvakrát krásná (ml.), nejsem zrovna dvakrát rád (rul.); není mi to dvakrát jedno (ml.). Je zajímavé, že v kladné větě: Je neděle. A tentokrát dvojnásob sváteční (RP 1957) můžeme říci i trojnásob, čtvernásob sváteční, nikoli však dvakrát sváteční; naproti tomu v záporných větách nelze použít číslovky s -násob(ně).
Počet „2“ vyjadřuje také slovo pár (pár koní, bot); často však mívá význam množství neurčitého, obvykle malého, někdy i většího:
přišlo tam pár lidí (úzus); slunce z ní (= pláně) vysálo všechen život, jenom pár zaprášených bodláků se houževnatě dralo z kamenité půdy (NŽ 1957);
je to již pár týdnů, ale pro nás … stále nové a aktuální (K. 1957).[5]
Tři, sedm, devět:
vypadá, jako by měl tři roky psinku (o hubeném člověku); paří na tři kotle (o opilci); ani za tři světy (ani za nic); je to na troje hony (daleko); vybral troje čerty a o trojích ještě ví (Zaor.);
třikrát ouvej, Matesovi nezbývala než ta cesta do pekla (Host, Drda); ta ji třikrát přeskočí (Zaor.).
Číslovka tři má trochu zvláštní postavení snad pod vlivem náboženství. Odtud můžeme vyvozovat případy jako třikrát běda, třikrát ouvej a další nepřímý vliv na jiné případy.
Násobné číslovky trojnásob se užívá obdobně jako dvojnásob: ze samého dna vzpomínek vynese na povrch jednu drobounkou a matnou, ale trojnásob milou (Drda); jsou chvíle v životě…, kdy si básník trojnásob uvědomí, že jen v srdci lidu je jeho pravé místo (LN 1956, Fr. Hrubín);
takových je sedm na fůru hnoje (o bázlivci — Zaor.); ani za sedm zlatých hradů; zpívá sedm písniček (o dokonalém člověku — Zaor.); to se hodí co sedm loket v kuklu (o něčem nevhodném — Zaor.); je suchý jako sedm pátků; hledí jako sedm drahých let; již sedm let minulo (je to již dávno — Zaor.);[6] je jako v sedmém (devátém) nebi.
V slovenštině: skorej vychová jedna mať sedmoro detí, ako sedmoro detí jednu matku (Slov. prísl.);
[246]je to na devět honů (hodně daleko); dívá se jako devět hromů; má duši na devět západů (o mlčenlivém, uzavřeném člověku); je tlustý jako almara z devíti prken;[7] devíti myslí je, než z lavice spadne; chodí, jako by devět dědin vypálil; nenapraví se, ani kdyby ho v devíti kostelech světili; je poctivý jako devítiletý kohout (Zaor.);
smrdí trojníkem za devátou stěnou; kouká jako kotě devátýho dne (Zaor.) (v prvním dokladu vyjadřuje číslovka neurčité množství velké, v druhém neurčité množství malé).
Čtyři, pět:
jde jako čtyři (sebevědomě nebo hlučně); dýchá jako čtyři (hlučně); dělá za čtyři; drží to jako čtyři u cesty (pevně); je blbý na čtyři prsty (snad tu působí představa vykrmeného vepře, který má sádla na čtyři prsty — Zaor.); hošum je co vjeřit jako šterem hadum (Kubín); ten groš je dobře utracen, jímž se čtyři uspoří (Čel., Mudr.);
dělá jako kůň, grejcár štyrykrát obrátí, než ho dá z hrsti (Šeb., Dok.); peče jen čtyřikrát do roka (o lakomém člověku — Zaor.) (v posledním dokladu jde o neurčité množství malé);
dělá, jako by jich pět po večeři snědl (o chlubivém člověku); je hubený, jako by pět dní nejedl; má rozum za pět hloupých; z toho by pět židů udělal (o lichváři); je blbej na pět kilometrů (Zaor.); ani pět loket od domu nebyl (Zaor.) (v posledním dokladu vyjadřuje číslovka neurčité množství malé).
Jiné číslovky mívají neurčitý význam méně často:
má hlad, jako by čtrnáct dní nejedl (Zaor.);
zlú ženu nebi; keď chceš z nej vyhnať čerta, dvanásť do nej vženieš (Slov. prísl.); chce srazit dvanáct, kde jich nesedí než devět (tj. kuželek; říká se o chlubivém člověku — Zaor.);
tobě to myslí vosumnáctkrát za rok (ml.);
má hubu na padesát kusů (o mluvkovi — Zaor.);
znal jsem dvě věty, tak sem furt mluvil a šedesátkrát sem to vopakoval (ml.);
i kdyby sedmdesát hromů tlouklo (Zaor.); ty máš na všechno sedumdesát vodpovědí (ml.);
[247]zpívá devětadevadesát písní (o chlubivém člověku — Zaor.);
nebude z čerta anjel, keď ho budú v deväťdesiať deviatich kostoloch krstiť (Slov. prísl.); žena má deväťdesiať deväť fortieľov a štyri defekty (tamtéž);
to bych tu větu musel říkat stopadesátkrát, aby mi to vydrželo na těch pět minut (ml.);
hriech, čo by mal tristo koní, predsa ho raz trest dohoní (Slov. prísl.);
mám ho (Nerudu) rád a mám pro to tisíc a jeden důvod (P. Kohout v rozhlase).[8]
Ale nejen celá čísla mohou vyjadřovat neurčitý počet; srov. např.:
bylo jich tam půltřetího chlapa (Zaor.); přišlo tam pětapůl lidí (úzus); ruské přísloví Тесть за зятя давал рубль, а после давал и полтора, чтоб свели со двора.
Budeme-li zkoumat naše doklady z hlediska zaměnitelnosti číslovek, rozdělí se nám na dvě skupiny.
V první skupině je možno číslovku beze změny významu nahradit číslovkou jinou. Tyto případy jsou jasným důkazem neurčitosti číslovek v nich užitých, neboť na jejich přesném číselném významu tu vůbec nezáleží.
Např.: kouká, jako by tři vsi (devět, devadesát devět vsí) vypálil (Zaor.); je v sedmém (devátém) nebi (tamtéž); je hubený, jako by pět (čtrnáct) dní nejedí (tamtéž); čtyřikrát (desetkrát) každý peníz na dlani obrátí (tamtéž); hraje to všech pět (sedm, devět) kousků (tamtéž); kde ty jsi, tam netřeba psa v devátém (desátém) domě (tamtéž); hledí jako tři krejcary z míška — kouká jako čtyři groše z měkkoty — hledí jako pět krejcarů z pytle (tamtéž); jedno slovo jako sto (tisíc) (tamtéž).
Podobně místo „mám sto chutí“ lze říci tisíc (ml.) a bylo by možno říci i „mám padesát, devadesát devět, stotřicet chutí“, i když to zní poněkud neobvykle. — Mohu o někom říci, že má vždy mnoho dobrých předsevzetí, ale mohu také říci, že jich má 20, 28, 40, 50, 65, 87, 95, 100, 135, 150, 176, 500, 813, 999, 1000, 1520 atd. Jazyk připouští takovéto aktualizace; mluvčí se někdy (při expresívním vyjadřování) [248]potřebuje vyjádřit nějak nově, neotřele, a toto je jedna z možností, takřka neomezených. Je omezena jen dvěma činiteli:
a) Číselným významem číslovek a jeho vztahem k vyjadřované skutečnosti. Ve větě „kouká jako kotě devátýho dne“ nelze říci např. stého; místo „co sto věků bludných hodlalo, zvrtne doba“ (Kol.) bylo by těžko možno říci dva věky; ve větě „tobě to myslí vosumnáctkrát za rok“ bylo by lze říci např. pětkrát, dvacetkrát, ale nikdy tisíckrát, pětsetkrát.
b) Skutečností, že to jinak vyjádřit nelze, že nelze užít jiné číslovky.
To je druhá skupina, kdy mluvčí užije jen té číslovky, které se v daném rčení užívá; jsou to ustálená, frazeologická spojení.
V druhé skupině je užito určité, dané číslovky z těchto důvodů:
a) Je to tak už vžité, např. v některých příslovích (devatero řemesel, desátá bída; komu česť, tomu česť, a komu šesť, tomu šesť, v ruském přísloví семеро одного не ждут) nebo ve rčeních (mít řečí čtyřiapadesát (ml.), dělat o sto šest (ml.), mně je to všechno pět (Zaor.), za devaterými horami a devaterými řekami (poh.), je tam pětapůl lidí (úzus), sedí panna na hrádkách o devíti kabátkách, přece je jí zima (Erb., Pís.). Proč je tu užito právě dané číslovky, nedovedu říci.[9]
b) Užití číslovky mělo dříve určitý podklad věcný, ale tato souvislost věcná buď už zanikla, nebo ji většina mluvčích nezná. Tak se říká dostat pětadvacet, ačkoli tento trest již dávno není vyměřován, sedmá velmoc, ačkoli počet velmocí se od té doby změnil.
V případech jako sedmá velmoc, pátá kolona, třetí říše (o první a druhé říši se obvykle nemluví a ten, kdo podrobněji nestudoval historii, neví ani, které říše to byly) číslovka z hlediska většiny mluvčích nemá žádný číselný význam, ani určitý, ani neurčitý. Podobně je tomu v některých rčeních, jako „mluvit páté přes deváté“, slovenské „komu česť, lomu česť, a komu šesť, tomu šesť“ (šesť je tu podle mého názoru jen pro rým), „dělat o sto šest“ (někdy se píše také dohromady ostošest a podobně pak ostopryč, ostopéro). V první skupině se takové případy ztráty početního významu nevyskytují.
[249]Vraťme se ještě k první skupině s číslovkami zaměnitelnými a k těm případům skupiny druhé, kde číslovka má význam množství (počtu). Číslovek se tu neužívá v jejich vlastním číselném významu; jejich význam určitého množství tu je prostředkem k vyjádření významu neurčitého, neurčitý význam je číslovkou určitou aktualizován. Z množství sneseného materiálu a ze zaměnitelnosti číslovek v jednotlivých dokladech vyplývá závěr, že každé číslovky určité je možno bez přihlížení k jejímu číselnému významu použít ve významu neurčitém; potenciálně je v každé číslovce určité tento neurčitý význam obsažen. Možnost užití jednotlivých číslovek v jednotlivých případech je omezena vztahem číselného významu číslovky k vyjadřované skutečnosti a je případ od případu relativní. Pro srovnání připomenu ještě dva příklady: ve větě „přišlo tam pětapůl lidí“ označuje číslovka neurčité množství malé, v ruském přísloví тест за зятя давал рубль, а после давал и полтора (= půl druhého), чтоб свели со двора číslovka pro počet ještě menší (полтора) označuje neurčité množství velké.
Důvodem, proč mluvčí užije číslovky určité ve významu neurčitém, je nadsázka, ať směrem nahoru (neurčité množství velké) nebo dolů (neurčité množství malé), v hodnocení kladném nebo záporném.
Je možno uvažovat o tom, proč se některé číslovky vyskytují s neurčitým významem tak často, jiné jen sporadicky, a pro většinu by asi sotva bylo možno najít doklady. Při probírání dokladů na jednotlivé číslovky jsme se zmiňovali o tom, proč se daná číslovka vyskytuje tak často (číslovky, které jsou pilíři desítkové soustavy, číslovky tři, sedm, devět). Nelze však vycházet jen ze zásady, že budeme pokládat za existující pouze to, na co máme doklad; tu jsme v oblasti konkrétních jazykových projevů, pro které je systém jazyka závazný, ale mluvčí mohou jednotlivých jeho prvků z různých důvodů (konkrétní potřeby vyjádření v různých situacích) odchylně využívat. A takových konkrétních situací, které na mluvčího kladou požadavky různého vyjadřování, je nespočetné množství, a způsobů vyjadřování je proto mnohem více, než jich je a může být zachyceno.
Tvrdíme-li, že u číslovek určitých je možno zanedbat jejich určitý početní význam a že jich lze užít ve významu neurčitém, je třeba také říci, že kritérium určitosti a neurčitosti je někdy obtížné uplatnit; některé případy jsou pomezní, sporné. Těžko např. říci, zda v dokladu [250]„... tag ho namydlíl a razyrovál. Třiced břitfí zatupíl a tag ho orazyrovál“ (Kašík) měl mluvčí opravdu na mysli třicet břitev nebo jen chtěl naznačit nějaké velké množství. — Jde v slovenském přísloví „dvaja — rada, traja — zrada“ o určitý počet tří lidí, nebo o jakýkoli počet větší než dva? Jistě že i mezi doklady, které uvádím v první části, bude možno o některých z nich z tohoto hlediska pochybovat.
Význam určitého počtu (množství) zdánlivě proniká v těch případech, kde stojí dvě číslovky proti sobě. Říká se „hospodařit od desíti k pěti“ (Zaor.), ale i „hospodařit od pěti ke čtyřem“ (ml.), „od pěti k nule“ (ml.), „hospodařit od sta k desíti“ (Zaor.), „od sta k padesáti“ (tamtéž), „bohatne od tisíce ke stu“ (tamtéž), a naopak „hospodařit od čtyř k pěti“ (Zaor.). Zase se tu setkáváme se zaměnitelností číslovek, která ukazuje, že na jejich určitém početním významu mluvčímu nezáleží, že protiklad dvou číslovek, jedné menší a jedné větší, mu slouží k vyjádření menšího množství ve srovnání s větším. Podobně se pro vyjádření značného rozdílu říká „to je jako sto a jedna“ a „jako tisíc a jedna“ (Zaor.).
*
Závěrem několik slov o stylistické charakteristice jevu. Z uvedených dokladů je soudím jasné, že neobstojí stylistické zařazení, které užití číslovek sto a tisíc ve významu neurčitém charakterizuje jen jako lidové a hovorové. Je to zřejmé zvláště u těchto číslovek, které jsou v neurčitém významu ze všech nejvíce rozšířeny a jsou hojné v jazyce spisovném, kde u nich často necítíme hovorové a lidové zabarvení. Např. doklady z Husa citované v úvodu i doklady další: „co sto věků bludných hodlalo, zvrtne doba“ (Kol.), „ještě jednou tisícerý dík!“ (Poláček), začátek katolické duchovní písně „Tisíckrát pozdravujeme tebe“ aj. Můžeme otevřít i kterýkoli latinský slovník u hesel mille, millies, centum i decem, abychom se přesvědčili o užívání těchto číslovek ve významu neurčitém v klasické latinské literatuře.
Tento jev leží v jiné stylistické rovině, v rovině expresívnosti, a může se vyskytnout v kterémkoli jazykovém stylu.
Seznam zkratek
Čel., Mudr., F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského v příslovích, Praha 1949. — Dik., Dikobraz 1957. — Drda, J. Drda, Živá voda, Praha 1949. — Erb., Kyt., K. J. Erben, Kytice, Praha 1949, vydání Národní knihovny. — Erb., [251]Pís., K. J. Erben, Prostonárodní české písně a říkadla, Praha 1937. — Hora, J. Hora, Socialistická naděje, Praha 1949. — Host, Host do domu 1957. — Jerman, Z. Jerman, Odcházím z Oceánie, Praha 1949. — K., Kultura 1957. — Kašík, A. Kašík, Popis a rozbor nářečí středobečevského, Praha 1908. — Kol., J. Kollár, Slávy dcera. — Kubín, J. Š. Kubín, Lidomluva Čechů kladských, Praha 1913. — LN, Literární noviny. — Mácha, K. H. Mácha, Dalekáť cesta má (výbor z díla), Praha 1941. — ml., doklady z mluveného jazyka mnou zapsané. — Něm., B. Němcová, Národní báchorky a pověsti I a II, Praha 1954, vydání Národní knihovny. — Ner., Jan Neruda. — NŽ, Nový život. — Poláček, K. Poláček, Dům na předměstí, Praha 1955. — Poučení, Poučení o pití kořalky, Praha 1838. — poh., pohádky. — přísl., přísloví. — RP, Rudé právo. − Slov. prísl., A. Melicherčík a E. Paulíny, Slovenské ľudové príslovia, Bratislava 1953. — Světlá, Ješt. pov., K. Světlá, Povídky z Ještěda, Praha 1956. — Šeb., Dok., A. Šebestová, Lidské dokumenty, Praha 1947. — Tv., Tvorba 1957. — Zaor., J. Zaorálek, Lidová rčení, Praha 1947.
[1] Cituji podle 2. vydání Mluvnice spisovné češtiny, Praha 1951.
[2] Zaorálek uvádí ještě variantu s číslovkou tisíc a vykládá takto: „platí víc než deset, tisíc slov“, tedy hodně, mnoho.
[3] U řadových číslovek se význam neurčitý vyskytuje jen zřídka.
[4] O číslovkách v protikladu viz v závěru.
[5] Stejně tucet, kopa, mandel mívají neurčitý význam, např.: V mlýně ale to zaslechla ještě teď pármandelkrát za den (Světlá, Ješt. pov.).
[6] V uvedených dokladech vidíme vliv biblických „sedmi let tučných“ a „sedmi let hubených“.
[7] Je možné, že číslovka devět tu měla věcný podklad, tj. že se někdy dělaly opravdu skříně z devíti prken; zjišťovat podmínky vzniku těchto číslovkových rčení je velmi nesnadné. Rozhodující je, zda mluvčí chápe číslovku jako určitou, či zda mu tu na určitém číselném významu číslovky nezáleží.
[8] Vzorem tu jistě bylo spojení „tisíc a jedna noc“, kde ovšem číslovka má význam určitý.
[9] Prof. Vl. Šmilauer mě upozornil, že rčení mít řečí čtyřiapadesát, popř. moc řečí čtyřiapadesát, vzniklo podle snáře, kde se na „moc řečí“ radilo vsadit do loterie 54.
Naše řeč, volume 41 (1958), issue 9-10, pp. 241-251
Previous V. Kondrová: Odvody — Odvodová
Next Miloš Dokulil: Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých!
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1