Savec, vysavač, sací

Zd. Hrušková

[Drobnosti]

(pdf)

-

a další slova odvozená od slovesa sáti zavdávala často popud k dotazům, proč je v nich třeba psát dvě s. Tak to totiž žádala ve shodě s jejich původem Pravidla českého pravopisu z r. 1941 (a ovšem i Pravidla starší). Důvod pro toto psaní byl histo[109]rický. V praslovanštině znělo toto sloveso s^ъsati, s^ъsǫ, tj. s tzv. tvrdým jerem mezi oběma s (ve slově sosák je mezi těmito dvěma s samohláska -o-); tvrdé jer časem zaniklo a ve staré češtině už se objevuje podoba ssáti a tvary ssu, sseš. V nové češtině se pak podle typu hráti, hraji vytvořily tvary ssáti, ssaji, ssaješ atd.

Historický původ dvojího s si však pisatelé většinou neuvědomovali a pravopisu těchto slov se musili učit jako zvláštnosti — nazpaměť. Poněvadž historický způsob psaní není ve shodě se současným jazykovým povědomím, zjednodušila nová Pravidla českého pravopisu z r. 1957 dvojí s na jedno. Slova jako sáti, vsáti, nasávati, vysavač, sací atd. píšeme tedy nyní pouze s jedním s. Rovněž tak vznik slov suť, sedlina a jejich odvozenin je už mimo živé jazykové povědomí, a proto byl i zde pravopis zjednodušen. S jedním s píšeme tedy také slova sutiny, sedlý, sednouti se apod.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 3-4, s. 108-109

Předchozí Zd. Hrušková: Viník, vinice, cenina

Následující Zd. Hrušková: Olžin i Olgin