Školní vydání Pravidel

Jaromír Bělič

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V úvodu k novému vydání Pravidel českého pravopisu se zdůrazňuje, že na rozdíl od vydání minulých není příručkou pro školní vyučování, nýbrž že je určeno především pro spisovatele, redaktory, novináře atd. Proto slovník nových Pravidel obsahuje i značné množství různých slov odborných, kterých se ve škole z velké části neužívá, a výrazný rozdíl proti dřívějším vydáním je také v tom, že nové vydání je příručkou jen pravopisnou, v zásadě nepodávající též různá poučení tvaroslovná, jak tomu v Pravidlech bývalo dříve.

V úvodu k novému vydání Pravidel se však zároveň oznamuje, že pro školy bude vydána příručka zvláštní, zpracovaná z hlediska školských potřeb. Nyní je toto školní vydání Pravidel, kolektivně připravené komisí ustavenou ministerstvem školství a kultury po dohodě s Ústavem pro jazyk český ČSAV, již ve výrobě a má vyjít k letošnímu 1. září.

Školní vydání Pravidel českého pravopisu ovšem těsně souvisí s vydáním pro veřejnost, kterému se začíná říkat vydání akademické. Pravopisné zásady jsou v obojím vydání samozřejmě stejné; ale ve způsobu jejich uplatnění jsou ve školním vydání se zřetelem na školní mlá[103]dež přece jen jisté rozdíly od Pravidel akademických. Tak zejména dává školní vydání v případech, kde se v přejatých slovech připouští dvojí způsob psaní, přednost způsobu počeštěnému, který je pro žáky snazší a zabezpečuje správnou výslovnost. Jestliže akademické vydání uvádí na patřičných místech v abecedě např. podoby esej i essay, fysika i fyzika a dále zase naopak essay i esej, fyzika i fysika, tj. klade obojí podoby na stejnou rovinu, školní vydání naproti tomu uvádí takové dvojice jen jednou, a to s podobou zčeštěnou na prvním místě, tedy jen esej i essay, fyzika i fysika. Tím se druhá podoba sice připouští jako možná, avšak pro školní praxi se doporučuje podoba první. Je to v duchu vývojových tendencí českého pravopisu, psát zdomácnělá cizí slova pravopisem počeštěným; a poněvadž ve školách běží o nové uživatele spisovného jazyka, nezatížené tolik starší pravopisnou tradicí, mohlo se na rozdíl od akademického vydání snáze sáhnout k takovému uspořádání, které podporuje podoby vývojově progresivní.

Podobně v případech, kde akademické vydání Pravidel uvádí dvakrát vedle sebe některá domácí slova jednak v podobě úže spisovné, jednak v podobě hovorovější, dává školní vydání se zřetelem k potřebám školní praxe přednost podobám jen vlastně spisovným a uvádí ve slovníku taková slova pouze jednou, s podobou hovorovou na druhém místě (např. dolézavý i dolízavý, přelétnouti i přelítnout). Ve shodě s akademickým vydáním se naproti tomu pro úsporu místa uvádějí infinitivy sloves jen s plnou příponou -ti (mimo několik případů ve dvojicích s hovorovější podobou, jako je uvedené přelítnout proti čistě spisovnému přelétnouti), třebaže se i ve vlastním jazyku spisovném dává již přednost podobě s -t (přelétnout apod.) a měla by se tedy vlastně uvádět vždy dvojice se zakončením -t na prvním a s -ti na druhém místě.

Dále se odlišuje školní vydání Pravidel od vydání akademického tím, že pravopisná pravidla v první části knihy jsou značně zestručněna (asi o polovinu) a místy i jednodušeji formulována, aby byla pro žáky srozumitelnější. Vypuštěny jsou některé podrobnosti, jež mají význam jen pro vyspělé pracovníky, potřebují-li někdy i pravopisem usilovat o jemnější odstínění významové nebo stylistické apod. Kde to bylo možné, zachovává se ovšem formulace vydání akademického; všude se pak pečlivě dbalo toho, aby zestručněním nebo jednodušší formulací nevznikl mezi obojím vydáním věcný rozpor.

Pravopisný slovník v druhé části knihy je proti akademickému vydání rovněž hodně zestručněn. Vypuštěna jsou především úzce odborná slova z různých oborů, která širší veřejnosti často nejsou ani známa a běžný uživatel spisovného jazyka, třeba i s plným středoškolským vzděláním, je zpravidla nikdy nepíše; kromě toho jsou vynechána proti akademickému vydání některá slova zastarávající a výrazy ne plně spi[104]sovné, jichž se však často používá např. v dialozích románů apod., a jež proto v akademickém vydání mají své oprávnění. Jistého zmenšení rozsahu slovníku se dosáhlo i spojováním příbuzných slov v jeden odstaveček (tzv. hnízdováním), a to zejména tehdy, následují-li v abecedním pořádku těsně za sebou. Přitom se ovšem dbalo, aby takové uspořádání neztěžovalo žákům hledání v slovníku; proto je hnízdování provedeno jen v omezené míře, přibližně v takové, jak tomu bývalo v dřívějších vydáních Pravidel.

Proti uvedeným zestručněním přináší školní vydání Pravidel na rozdíl od vydání akademického ve slovníku přece jen také poučení o tvarech, v jejichž tvoření bývá nejistota, a to hlavně u podstatných jmen a sloves, podle potřeby i u jiných druhů slov. Uvádění tvaroslovných údajů se jeví na rozdíl od akademického vydání ve školních Pravidlech jako potřebné, protože nemáme dosud školní slovník spisovné češtiny a v jednotlivých případech nejistoty najde žák rychleji poučení ve slovníku Pravidel, než kdyby byl odkázán na hledání v mluvnici. Tvaroslovné údaje v nových školních Pravidlech jsou přitom mnohem zevrubnější, než bývaly v dřívějších vydáních Pravidel a zčásti dokonce i než jsou v dosavadních českých slovnících. V řadě případů pak bylo nutno z tvaroslovných důvodů zařadit do školního vydání i některá běžná slova, která v akademickém vydání nejsou uvedena, poněvadž jejich základní tvar neskýtá žádné pravopisné potíže, avšak v tvarech skloňovaných nebo časovaných se potíže objevují.

Uvedením tvaroslovných jevů se ovšem školní vydání Pravidel přes veškerá zestručnění a jiné úspory místa zase naopak rozsahem zvětšuje, takže bude celkově asi jen o málo menší než vydání akademické. Protože však to bude kniha pomocná a žáci ji nebudou soustavně studovat, nýbrž budou v ní hledat poučení jen v případech nejistoty, není rozhodující rozsah příručky, nýbrž šíře poučení, kterou poskytuje, a pomoc, kterou přinese žákům i učitelům.

Naše řeč, volume 41 (1958), issue 3-4, pp. 102-104

Previous Františka Havlová: Nový slovník cizích slov

Next František Váhala: Z našich novin