Novinářská čeština

Jaroslav Machač

[Short articles]

(pdf)

-

Domníváme se, že jazyková úroveň našeho ústředního tisku nestoupá úměrně s péčí, která se jazykové výchově novinářů v rozmanité formě věnuje. Svědčí o tom opět naše probírka několika čísly dvou denních listů — tentokrát Svobodného slova (SvSl) a Lidové demokracie (LD).

Není omluvou, že jazykovými chybami oplývají zvláště příspěvky externích spolupracovníků a přispěvatelů, především články s odbornou thematikou. Svědčí to jen o tom, že těmto článkům není věnována po jazykové stránce náležitá redakční péče a pozornost.

Povšimněme si na př. populárně vědeckého příspěvku s názvem „Radioaktivita ovzduší a hygiena“ (otištěného v LD, č. 180). Pokud uvádí čtenáře do dané problematiky, snaží se autor podat svůj výklad laicky přístupnou a také po jazykové stránce dobrou formou. Jakmile se však dostává k vlastnímu jádru výkladu, sklouzává do typicky odbornické hantýrky a přímo hýří slangovými výrazy i vazbami. Na př.: Byla měřena … radioaktivita měsíčního spadu, t. j. ra-látek, které se za měsíc usadily na ploše jednoho čtverečního metru. — V měsíci dubnu tento spad dával hodnotu přibližně 24,4 milimikrocurie beta rozpadů. — Alfa aktivita, která byla měřena zároveň s aktivitou beta, byla ve srovnání s ní malá, takže i její účinky jsou mnohem menší než beta záření. — (Látky), které mají aktivitu alfa, což jsou pře[304]vážně ra - látky… atd. Spojení jako alfa paprsky (psáno též alfa-paprsky nebo α-paprsky) atp. jsou zcela běžná v pracovním prostředí příslušných oborů. Spojení tohoto typu, která jsou původně nápodobou cizího vzoru, pronikla již za hranice slangového vyjadřování a užívá se jich v omezené míře i ve spisovných odborných projevech. Nemůžeme ovšem souhlasit s tím, že se podle tohoto typu tvoří nová, odvozená spojení zkratková jako beta aktivita (což je vlastně aktivita paprsků beta), beta záření, beta rozpady atd. Stejně tak nevhodný je typicky slangový zkratkový výraz ra-látky (t. j. radioaktivní látky). K těmto nedostatkům spíše slovníkového rázu přistupují v uvedeném článku nedostatky další, na př. nevhodné hromadění jmenných vazeb jako (měřit radioaktivitu) v rámci vyšetřování znečištění ovzduší a pod.

Nadměrné užívání jmenných vazeb a spojení toho typu jako v důsledku, s ohledem atp. (ve funkci nepravých předložek) nelze v popularisačních článcích otiskovaných v novinách odůvodňovat vždy jen přirozeným sklonem odborného stylu k jmennému vyjadřování. Pramení podle našeho soudu spíše z pohodlnosti pisatele a z navyklé manýry. Jako příklad nám může posloužit článek Užitečnost mravenců ve světle nových poznatků (SvSl, č. 180), jehož název je již sám po této stránce dosti výmluvný. Se zmíněným typem se totiž setkáváme v každém z pěti odstavců tohoto poměrně krátkého článku. Na př.: Kolonie lesních mravenců tvoří důležitou biologickou složku ve službách ochrany lesa vůči hmyzím škůdcům (místo proti … škůdcům; předložky vůči — jako synonyma proti — užíváme jen při srovnávání nebo stavíme-li dvě věci do protikladu). Spojení ve službách ochrany lesa může být vhodněji nahrazeno slovesným výrazem sloužící ochraně lesa a pod. Jinde zastupuje taková jmenná konstrukce vlastně jen předložkovou vazbu: … mravenci jsou pomocníky člověka na poli ochrany lesních porostů (místo při ochraně). Nebo: V procesu vymýcení (chybné je zde i užití slovesa dokonavého) této choroby (obrny) budeme pokračovat (SvSl, č. 225); stačí upravit (s použitím týchž slov) takto: Ve vymycování této choroby…

Se zálibou ve jmenném vyjadřování souvisí i časté užívání abstraktních podstatných jmen odvozených od jmen přídavných příponou -ost. Příklad nám poskytne uvedený už článek „o užitečnosti mravenců“: V důsledku velké žravosti a nenasytnosti lesních mravenců jsou lovecká území mravenčích kolonií rozsáhlá… Místo slovesného vyjádření (zde na př. místo vedlejší věty příslovečné) nastoupila jmenná konstrukce. V této souvislosti je ovšem jmenná vazba s podstatným jménem na -ost zvláště paradoxní, neboť se tu stylistického prostředku příslušejícího především odbornému stylu užívá s lexikálními výrazy jasně neodbornými (v důsledku nenasytnosti). S podobnými případy se ovšem můžeme v novinách setkat častěji. Tak čteme na př. ve zprávě o novém druhu dámských punčoch, že budou mít lýtko provedeno ve zvláštní vazbě [305]s nižší paratelností (SvSl, č. 225), nebo v odpovědi nár. podniku KOH-I-NOOR na stížnost čtenářů, že tužkárenská prkénka … musí být jen ze zdravého materiálu, aby jejich řezitelnost se přiblížila co nejvíce cedru (tamtéž) atd.

Nevhodné užití jmenných vazeb vyplývá někdy i z falešné snahy o stručnost. K jakým nesrozumitelnostem, ba vpravdě šarádám to někdy může vést, ukáže tento příklad: V průběhu uplynulých let naše vláda značně podpořila hmotnou zainteresovanost zemědělců na výsledcích jejich výroby z úvodníku (SvSl, č. 226). Takto zkratkovitě, ale téměř nesrozumitelně a ovšem nesprávně vyjádřil autor úvodníku myšlenku, že vláda svými opatřeními upravila výhodněji podmínky výkupu a podnítila tak zemědělce k většímu zájmu o splnění dodávek.

V témž úvodníku čteme i toto souvětí: Vedlo by to (zvyšování výkupních cen) totiž k tomu, že nejen by nebylo možno snižovat maloobchodní ceny zemědělských výrobků, protože stát by neměl dostatek výrobků pro státní fondy, ale neměl by také dostatek finančních prostředků pro rozvoj mechanisace zemědělství… Výstavba složitějších souvětí bohatěji členěných není snadná. Vyžaduje promyšlené a jasné řazení jednotlivých vět. Méně obratný nebo méně pečlivý stylista se tu mnohdy nevyhne anakolutu (vyšinutí z vazby) a celé souvětí se mu zbortí. To se stalo i autorovi našeho úvodníku. Uvedl totiž nesprávně vedlejší větu ale neměl by také dostatek finančních prostředků, která měla být v odporovacím vztahu souřadně připojena k větě nejen by nebylo možno snižovat … ceny, do souvislosti s jinou vedlejší větou protože stát by neměl dostatek výrobků a spojil je společným podmětem (stát). Bylo by proto pro pisatele výhodnější, kdyby toto souvětí rozdělil do dvou samostatných vět; ulehčil by si tak úkol.

Totéž měl učinit i autor tohoto souvětí: Přírůstek, který zaznamenali sociální demokraté, z nich sice učinil druhou největší stranu, která se svou třetinou mandátů může blokovat jakýkoliv Adenauerův pokus o změnu ústavy, ale stranu, která je opět odsouzena na delší období nucené oposice (SvSl, č. 225). Formálně je toto souvětí správné, ale obsahuje myšlenkový anakolut: Přírůstek učinil ze soc. demokratů stranu, která je odsouzena na delší období nucené oposice. Byly zde tedy nevhodně spojeny dvě různé myšlenky.

Z uvedených dokladů, vybraných namátkou jen z několika čísel dvou našich deníků, je vidět, že jazykové nedostatky nejsou v našem tisku vzácností a že naše noviny po této stránce zasluhují soustavnou kritickou pozornost.

Naše řeč, volume 40 (1957), issue 9-10, pp. 303-305

Previous J. Červenka, Alois Jedlička, František Daneš, Josef Filipec, František Hladiš: Z knih, časopisů a novin

Next Karel Sochor: Spojitá válcovací trať, nikoli kontitrať