Ke slovu bufet

Milan Jelínek

[Short articles]

(pdf)

-

V naší veřejnosti se ozývají hlasy, že bychom měli nahradit slovo bufet nějakým slovem českého původu. Proti slovu bufet se uvádějí různé námitky: 1. že je to slovo nečeské, 2. že jeho původní význam byl jiný, než je jeho význam dnešní, 3. že není ustálena jeho výslovnost a 4. že kolísá jeho pravopis. Řekneme předem, že ani jedna z těchto námitek neobstojí proti prostému faktu, že slovo bufet je v našem jazyce vžité a potřebné a že bychom jeho zákazem ztratili ustálené jednoslovné pojmenování, za které nemáme adekvátní náhradu domácí. Různé námitky proti slovu bufet dávají nám však podnět k zamyšlení nad tímto slovem.

[115]Slovo bufet pochází z franštiny, kde se píše buffet a vyslovuje [byfe]. Mělo tu původně význam ‚skřínka na kuchyňské náčiní nebo na pokrmy a nápoje‘. Z tohoto základního významu se pak vyvinuly významy další: ‚kredenc‘, ‚stůl s občerstvením, který býval po ruce při různých shromážděních, plesech, zábavách a pod.‘ a nakonec ‚místnost, kde se prodávaly různé občerstvující nápoje a pokrmy‘. V dnešní franštině žije toto slovo ve všech uvedených významech, zejména pak se jím označují stánky nebo místnosti s prodejem občerstvujících nápojů a pokrmů na nádražích. Pokud jde o etymologický původ tohoto slova, uvádějí je sice některé etymologické slovníky do spojitosti s onomatopoickým kořenem buf- (puf-), ale sotva právem. Musíme se zatím spokojit s Dauzatovým zjištěním, že původ slova buffet je nejasný.

Ve spisovné češtině jsou doloženy všechny významy, které se vyvinuly ve franštině. Zastarávají jen významy ‚skřínka na kuchyňské náčiní, na nápoje a pokrmy, kredenc‘. Příruční slovník jazyka českého sice uvádí doklad na význam ‚kredenc‘ z Vrchlického, ale to je doklad typicky literární, který nesvědčí o dobovém usu. Dodnes se však slovem bufet označuje kredenc ve výčepu. Z živých významů slova bufet uvádí Příruční slovník význam ‚větší vkusně upravený stůl, na němž se podávají pokrmy a nápoje‘ (metonymicky pak ‚pokrmy a nápoje k rychlému občerstvení‘) a dokládá jej z Čapka-Choda a z Jiráska, dále význam ‚místnost, kde jsou vyloženy pokrmy a nápoje‘ s dokladem ze Světlé a nakonec význam ‚obchod k rychlému občerstvení‘ s dokladem ze Sezimy. Slovník Vášův-Trávníčkův (4. vyd.) zaznamenává významy ‚stůl na pokrmy, ochutnávárna, jídelna na rychlé pojedení‘.

Zastarání původního významu ‚skřínka na kuchyňské náčiní, pokrmy a nápoje, kredenc‘ ve spisovné češtině nemůže být důvodem k tomu, abychom zamítali ostatní významy slova bufet. Jde přece o zcela běžný jev, že se význam slov v závislosti na vývoji materiální a duchovní kultury mění. Nemůže také obstát námitka, že slovo buffet ustupuje ve spisovné franštině různým vyjádřením synonymickým. Dostává-li se totiž nějaký cizí lexikální prostředek do jinojazyčné slovní zásoby, vyvíjí se obyčejně v cizím prostředí nezávisle na prostředí výchozím (nejde-li ovšem o soužití dvou jazyků v prostředí bilinguistickém)[1].

Návrhy na nahrazení slova bufet výrazovým prostředkem domácím nepostihují celý významový rozsah slova bufet. Na příklad slovo výčep ponechává stranou skutečnost, že se v bufetu podávají i pokrmy. Jako nápis se sice dobře hodí na bufety slovo občerstvení, ale v tomto názvu je zdůrazněn účel nápojů a pokrmů podávaných v bufetu a nepřipouští se pojetí místa, kde se občerstvení podává. Neříká se na příklad, že si [116]koupím housku se salámem v „občerstvení“. Z toho vyplývá, že vedle vhodného nápisu občerstvení je v jazyce potřebné i slovo bufet.

Potíž je ovšem s pravopisem a výslovností slova bufet. Pravidla českého pravopisu a Příruční slovník uvádějí psaní bufet s jedním -f- a výslovnost [byfe] nebo [byfet]. Ve Vášově-Trávníčkově Slovníku je sice na prvním místě uvedena podoba buffet, ale hned za ní se připojuje podoba zčeštěná bufet s výslovností [byfé, byfet]. Výslovnost [bufet] se považuje za lidovou. Závazná je ovšem zčeštěná podoba bufet, předepsaná Pravidly.

Slovo bufet vyslovujeme samozřejmě s českým -y- (= i) a -e- (tedy nikoli s francouzskou výslovností těchto samohlásek). Domníváme se však, že výslovnost [bufet] s -u- lze již připustit jako spisovnou variantu, která si ovšem zachovává jistý hovorový odstín. Koncové -t se buď podle původní francouzské výslovnosti vypouští i ve výslovnosti české [byfé nebo byfe], nebo se vlivem pravopisu zachovává [byfet]. Druhý způsob výslovnosti odpovídá obvyklému skloňování slova bufet podle vzoru „hrad“ (na př. do bufetu, v bufetu nebo v bufetě, s bufetem a pod.). Podle výslovnosti se řídí i rod našeho slova: mléčný bufet (vyslov [byfet]) a mléčné bufet (vyslov [byfé]). Pro možnost bufet skloňovat je však rod mužský výhodnější než střední.

Nakonec si ještě připomeňme odvozeniny slova bufet: přídavné jméno bufetový a podstatná jména bufetář, bufetářka (prodavač(ka) v bufetu). Méně vhodná je odvozenina bufetka ve významu ‚bufetárka‘. Je sice utvořena podle slova baletka, ale je nezřetelná a mimo to je v slovotvorném systému spisovné češtiny spolu se slovem baletka ojedinělá. Jen u A. M. Tilschové je doložena odvozenina bufetčík ve významu ‚bufetář‘, ale to je zřejmý rusismus, který se vymyká z české slovotvorné soustavy (srov. ve spis. ruštině slova bufetčik, bufetčica, tvořená příponou -čik).

---

[1] Srov. k tomu článek Viléma Frieda Mezinárodní slova, jejich shoda a úskalí, Časopis pro moderní filologii 38, 1956, s. 204—217, 284—294.

Naše řeč, volume 40 (1957), issue 3-4, pp. 114-116

Previous Miroslav Roudný: Balená centrála

Next Františka Havlová: Nechat někoho na holičkách