Názvoslovný systém proudového stavění

Miroslav Roudný

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Potřeby názvosloví některých oborů se v dnešní době značně rozrůstají. Tam, kde vznikají nové úseky nebo celé obory, je třeba propracovávat a dotvářet často celý názvoslovný systém. Ve stavebním oboru je takovým novým úsekem proudové stavění, nová, důležitá stavební methoda, vyznačující se tím, že práce při ní probíhá plynule a rovnoměrně, takže se časové ztráty omezují na minimum.

Názvosloví proudového stavění bylo vypracováno na jaře r. 1954 komisí složenou z odborníků proudového stavění za účasti členů terminologického oddělení Ústavu pro jazyk český. Se souhlasem zástupců vysokých škol, ministerstva stavebnictví, podniků a výzkumných ústavů [97]bylo dohodnuto, aby zpracovaných názvů bylo ve stavebnictví používáno závazně. Celé názvosloví bylo podrobně uveřejněno v dubnu r. 1954 v sedmém čísle časopisu „Stavební průmysl“. Vytvoření přesného názvosloví proudového stavění bylo důležitým předpokladem k tomu, aby se technická věda mohla stát účinným pomocníkem pracovníků ve stavebním provozu.

Vypracování názvosloví tohoto důležitého úseku stavebnictví je velice pěknou ukázkou spolupráce stavebních odborníků s jazykovědci. Jejich společným úsilím a systematickým postupem byly překonány všechny překážky, které se při tvoření nových termínů velice často stavějí do cesty.

Při tvoření terminologie proudového stavění byly uplatněny hlavní zásady, kterých je nutno dbát, aby názvosloví dobře sloužilo theorii a praxi. Názvy byly voleny pokud možno tak, aby byly jednoznačné, t. j. aby neměly zároveň ještě jiný význam, dále aby pokud možno svou podobou význam vystihovaly nebo alespoň naznačovaly a aby se v odborném textu názvy, jejichž pojmový obsah nesmí být zaměňován, lišily formálně s dostatečnou výrazností.

Při překládání z cizích jazyků (především z ruštiny) se názvosloví proudového stavění dosud vytvářelo živelně. V ruštině však, která tu nejvíce působí, je stavební názvosloví zpracováváno soustavně tak, aby odpovídalo dosažené úrovni vědeckého poznání. Bylo proto třeba vypracovat na základě současného stavu techniky a vědy nejprve pojmový systém a zároveň v souhlase s ním vytvořit podle uvedených zásad příslušné názvy.

Názvosloví má pak být uspořádáno tak, aby každý název odpovídal postavení příslušného pojmu ve vytvořeném systému a aby tyto vztahy byly — pokud je to možné — vyjádřeny i formálně, podobou názvů. Při tvoření názvosloví takového nového systému jsme však nuceni respektovat názvy, které už v daném oboru žijí a jsou ustáleny. To způsobuje některé nesnáze, protože zde vlastně nový obsah vědeckého poznání zápasí se starou formou užívaných jazykových prostředků. Proto se někdy stává, že se stará forma porušuje a mění nebo doplňuje novými prostředky. V případě názvosloví proudového stavění se však podařilo vyhnout se jakýmkoliv zbytečným a nevhodným změnám.

Při systematickém zpracovávání názvů se postupovalo takto: Všechno pracovní dění na staveništi bylo souhrnně nazváno stavební procesy. A už zde se objevila první obtíž; bylo totiž třeba rozhodnout mezi názvy proces a pochod. Výrazu proces byla dána přednost proto, že i běžný význam tohoto slova má širší rozsah a také v jiných oborech se do jeho významu zahrnují děje nejrůznější povahy. I způsob, jak se ho užívá v cizích jazycích, částečně rozhodl o tom, že mu byl dán význam širší, a název pochod byl určen pro užší pojem, pro jeden z druhů „procesu“. [98]Ostatně i v ruském názvosloví proudového stavění je slova proces použito stejným způsobem. Jinak ovšem má slovo pochod v běžném užívání téměř stejný význam jako slovo proces; z dalšího rozvinutí systému je to patrno jasněji. „Stavební procesy“ jsou pak dále roztříděny podle různých vlastností a vztahů, takže vzniká několik pojmových řad, do nichž se pojmy včleňují podle určitých hledisek.

První řada zahrnuje stavební procesy, které se od sebe liší podle místa průběhu a podle vztah k výrobku. Jsou to: 1. základní stavební procesy (probíhají přímo na staveništi a udávají tempo celé stavbě, na př. zdění, montáž potrubí na objektu atp.); 2. přípravné procesy (probíhají mimo stavební objekt, na př. výroba malty); 3. pomocné procesy (jejich výsledky nejsou přímou součástí objektu, na př. oprava nářadí, výroba bednění atp.); 4. dopravní procesy (přemístění materiálu, na př. doprava cihel na staveniště).

Druhá řada vytvořených pojmů zahrnuje procesy rozlišené podle rozsahu a skladby a dělí se od nejjednodušších k složitějším takto: 1. Pohyb (nejmenší prvek pracovní činnosti, na př. uchopení lžíce). 2. Úkon (skládá se z několika pohybů a má svůj vlastní účel, na př. nabírání malty lžicí). 3. Operace (stejnorodý proces složený z několika úkonů, na př. nanášení malty). U tohoto slova se ukázala obtíž v tom, že toto slovo má ve svém běžném užívání mnoho významů. Protože však nebylo možno nalézt lepší řešení, bylo rozhodnuto tento název ponechat. Přesným určením odborného významu uvedená obtíž jistě časem zanikne. 4. Pochod (skupina technologicky souvislých operací, na př. uložení betonové směsi). 5. Souhrnný pochod (souhrn technologicky souvislých pochodů, na př. betonáž stropů).

Již výše jsme se zmínili o tom, že názvy pochod a souhrnný pochod nahradily starší pokusy, při nichž bylo použito názvu proces. Protože se slovo proces hodí spíše pro pojem širší, bylo pro tento případ použito slova pochod, takže jsou názvy proces a pochod ve stavební terminologii významově přesně rozlišeny. V ruské terminologii však je v obou případech použito slova proces. Objevil se též návrh, aby byl zaveden název postup; tento název se však neukázal na tomto místě dosti vhodný, protože ve svém běžném významu znamená též metodu a také v odborném vyjadřování stavebnickém bývá v tomto významu uváděn.

Podobným způsobem jako uvedené dvě pojmové řady jsou zpracovány i řady další. Z uvedených příkladů vidíme, že názvy se formálně přizpůsobují pojmovému systému dvojím způsobem. Jednak se pojmy podřazené pojmu „stavební proces“ vyznačují připojováním přídavných jmen ke slovu „proces“ (základní proces, přípravný proces atd.). S hlediska systému by měla být tato přídavná jména připojena k celému výrazu stavební proces. Přídavné jméno stavební je však vynecháváno, [99]protože není nezbytné, takže vzniknou termíny pouze dvojslovné. Nově připojená přídavná jména vždy vystihují nějakou podstatnou vlastnost označovaného pojmu, takže je zároveň naznačeno jeho místo v systému. Druhý způsob, jak se označují pojmy podřízené pojmu stavební proces“, záleží v tom, že jsou vybrány výrazy z běžné slovní zásoby, jejichž významy tvoří stupňovitou řadu (pohyb, úkon, operace atd.). Přesného odborného významu se jim dostává tím, že jim je vykázáno přesné místo v pojmovém systému, které přibližně odpovídá jejich významu běžnému, a tím je vyhověno požadavku názornosti.

Naše řeč, volume 39 (1956), issue 3-4, pp. 96-99

Previous Lumír Klimeš: Nové české botanické názvosloví

Next Miloš Dokulil: Příručka o českém odborném názvosloví