Trhosvinenský, či trhovosvinenský?

vh (= František Váhala)

[From our counselling center]

(pdf)

-

Správnost těchto přídavných jmen máme posoudit na žádost ONV v Trhových Svinech. V tomto městě a jeho okolí se užívá přídavného jména trhosvinenský, ale dnes prý se stále častěji objevuje podoba trhovosvinenský.

Obecně lze říci, že od jmen typu Trhové Sviny, jež jsou složeny z určujícího přídavného jména na -ový a ze jména základního, je možno utvořit přídavná jména typu trhovosvinenský (v nichž je kmenová podoba celého přídavného jména, tedy trhovo-), i trhosvinenský (v nichž je obsažen jenom kmen podstatného jména trh, od něhož je trhový odvozeno, tedy trho-).

Místních jmen typu Trhové Sviny je dlouhá řada, na př. Borová Lhota, Borová Lada, Borová Krčma, Buková Lhota, Hroznová Lhota, Chrastová Lhota, Písková Lhota, Dubové Mlýny, Hradové Střimelice, Osová Bítýška a j., ale od většiny jich nemáme přídavné jméno, protože v místním obyčeji se nepociťuje nutnost tvořit přídavná jména od celého názvu, neboť v okolí není na př. jiné Lhoty, od níž by bylo nutno třeba Pískovou Lhotu odlišit. Kdyby ovšem takové přídavné jméno spisovný jazyk potřeboval, utvořil by si nepochybně podobu borovolhotský, pískovolhotský, dubovomlýnský, osovobítýšský atd., a to prostě proto, že spisovný jazyk zpravidla dává přednost tvoření přídavných jmen od celého jména, aby shoda mezi základním jménem a jmény odvozenými byla co největší. Na druhé straně však je nutno říci, že spisovný jazyk respektuje vžitý místní obyčej v užívání přídavných jmen všude, kde jsou dostatečně zřetelná, kde taková místní podoba nemůže [255]být zaměněna s přídavným jménem od jména jiného. Tak na př. od názvu Březové Hory (u Příbramě) utvořil si místní obyčej přídavné jméno březohorský (abychom zůstali u příkladu, který je nejbližší našemu dotazu) a spisovný jazyk se k této podobě téměř jednoznačně přiklonil.

Blízkou obdobou naší otázky je tvoření přídavných jmen od místních jmen, jejichž součástí je přídavné jméno přivlastňovací. Zde je místní obyčej rozdvojen. V části těchto přídavných jmen je kmenová podoba přídavného jména přivlastňovacího, na př. královopolský, mnichovohradištský, vlachovobřezský, hrochovotýnecký (od Královo Pole, Mnichovo Hradiště, Vlachovo Březí, Hrochův Týnec), u jiných však je kmenová podoba podstatného jména, od něhož je přídavné jméno přivlastňovací odvozeno, na př. karlovarský, havlíčkobrodský, kralodvorský (od Karlovy Vary, Havlíčkův Brod, Králův Dvůr) a j. Spisovný jazyk přejímá z místního užívání obojí podoby, typ královopolský i typ karlovarský. Přitom však pozorujeme, že první z nich se pociťuje jako pravidelnější. Na př. vedle kralodvorský se dnes často objevuje i královodvorský.

Požadavek co největší shody odvozeného přídavného jména se základním jménem místním byl rozhodujícím faktorem v třicátých letech v diskusi o přídavných jménech typu karlovický — karlovský. Spisovný jazyk dal přednost typům karlovický, pardubický, jistebnický, novojičínský, vsetínský před místními podobami karlovský, pardubský, jistebský, novojický, vsacký, které jsou tvořeny od základu místních jmen, nikoli od jmen celých. Ze dvou možných podob si tedy spisovný jazyk vybral tu, která je zřetelnější a lépe slouží jeho dorozumívací úloze. V případě poměru typů trhosvinenský a trhovosvinenský nelze dobře tvrdit, že by typ trhosvinenský nebyl dostatečně zřetelný v tom smyslu, že by mohl vést k nedorozumění, přesto však je nutno přiznat, že typ trhovosvinenský bezpečněji poukazuje k základnímu osadnímu názvu.

Můžeme tedy nakonec říci: Ve spisovném jazyku je možno užít přídavného jména trhosvinenský i trhovosvinenský, obě podoby jsou svým tvořením správné, třebaže podoba trhovosvinenský je zřetelnější, a kdo nezná místní obyčej, jistě jí dá přednost. Ovšem je-li v místním užívání podoba trhosvinenský pevná, není důvodu se jí v místním úředním styku vyhýbat.

Naše řeč, volume 37 (1954), issue 7-8, pp. 254-255

Previous -cl (= Miloš Helcl): Dlouhohrající desky

Next Sr (= Karel Sochor): Kurník, perličník, krůtník, husník a kachník