K jazykovému zeměpisu Čech
Jaroslav Voráč
[Articles]
-
Změny souhlásky v ve spojeních -avi-, -ovi- v českých nářečích jihozápadních
Na oblasti nářečí českých se v různém prostorovém rozložení buďto zachovává, nebo mění anebo mizí souhláska v ve slabice -vi- po samohláskách, na př. polovice — poloice, polojice, polojce — polouce; bratrovi — bratroji, bratroj; kovářovic — kovářojic, kovářojc — kovářouc, kovářuc, kovářoc.[1]
Tyto hláskoslovné pochody vykládá Trávníček (v Historické mluvnici čs. 1935, str. 139 n.), vycházeje z předpokladu Frintova[2], že staré slovanské a také české v bylo retoretné (obouretné, bilabiální); podobně i Hujer (ve Vývoji jazyka čs., v Čs. vlastivědě III, str. 29 n.). Hláska v byla patrně ještě dlouho do doby historické — aspoň místy — hláskou retoretnou. Z této povahy její výslovnosti vysvětlíme si některé její změny nebo dokonce její zánik v určitých hláskových seskupeních. Jednak se obouretná hláska v mění v u (u̯) po samohlásce na konci slabiky, na př. v severovýchodních Čechách prau̯da. Doklady tohoto typu jsou dosvědčeny, jak uvádí Gebauer (v Historické mluvnici jazyka českého I, 1894, str. 429), již z doby staré, ze XIV. století[3]. Řidčeji pak a na menším území mění se obouretné v v u i v Čechách jihozápadních, a to ve skupení -ovi-, při čemž zaniká následující i; tedy -ovi se mění v -ou-, na př. jalouce, polouce, Novákouc. Jednak zaniká retoretné v úplně ve spojeních -avi-, -ovi-, -evi-, na př. ve výrazném severovýchodním dativu a lokálu podstatných jmen jako synoj, psoj a v jihozápadním Novákoj(i)c, starostoj(i)c, jaloj(i)ce.
V nářečích jihozápadních Čech nacházíme uvedené změny u těchto typů:
[28]1. U řady jmen obecných, jako jalojce (jalojice), polojce, naštojce, rukajce, (s)třejce, lajce (lajice, lajc, lej(i)ce, lejc), boroj(i)ce, nohajice, smrkojice, makojce, pijajce, bradajce. Vedle toho poměrně velmi zřídka jalouce, jaloučka, polouce, naštouce (zejména v oblastech stejné podoby u jmen místních Horažďouce, Havlouce).
2. V dativě a lokále podstatných jmen jako bratroj (bratroji); sem přiřadíme též jen jihočeský typ dativu a lokálu bratrov(f).
3. U jmen místních jako Horažďojce, Pocinojce, Jindřichojce, Blojice, Mitrojce, ze Štěpánojc, Buďojce (Budějce), Tochojce; vedle toho na menším území podoby Horažďouce, Buďouce, Tochouce, Kasouce (Kasejovice), Kvašňouce, Kátouce (Katovice).
4. Obdobně jako u typu předcházejícího je tomu i u jmen rodinných, jako Vlasákojc, učitelojc, Kozinouc, Kojanouc, Bílkuc.
V tomto typu se změna hláskoslovná stává znakem už tvaroslovným; podobně též v dat. a lok. bratrov (-f). Naproti tomu zařazuje se, jak vykládá Havránek (v Nářečích českých, Čs. vlastivěda III, str. 145), jihočeský dat. a lok. na -oj (na rozdíl od severovýchodního typu už tvaroslovného) a místní jména na -ojce prostě do této možné změny na jejich území.
Nynější zeměpisný rozsah našeho jevu v oblasti jihozápadní, jak byl zjištěn Dotazníkem pro česká nářečí jihozápadní (otázka 12, 13), je co do rozlohy značně rozrůzněn podle jednotlivých typů, jež jsme právě uvedli, i podle výsledných podob hláskoslovných, jak je obojí zřejmo z naší mapky.
Typ první, který v sobě zahrnuje změny u jmen obecných, je dosud zachován ve dvou výrazných jádrech, a to na širším Chodsku a na Doudlebsku s přilehlou částí Krumlovska a středního Budějovicka. K západnímu jádru chodskému se druží i ostrůvek stříbrský, kde se vyslovuje naštoe̯ce, rukae̯ce, na lae̯ci, jaloe̯ce, jaloe̯čka, neboť -j- se zde realisuje se značně povolenou artikulací. Řidčeji, ale stále ještě na souvislém území vyskytuje se jev u tohoto typu v širší oblasti jihozápadní (vymezené na mapě slabší linií); je zde výraznější na západě (na Klatovsku, Plzeňsku) než na jihu. Stopy jevu jdou pak ještě po západním okraji k severu až na Lounsko a Litoměřicko; objevují se ojediněle i směrem do středu Čech (do Berounska, Písecka, Táborska) a také jen několika ojedinělými doklady se spojuje tato oblast i s jižním jádrem doudlebským. Tento typ (jalojce, lajce) žije již jen u staré a nejstarší generace. Podle zpráv vyplňovatelů našich dotazníků byl dříve hojnější. Někde bývá dochován jen ve vzpomínce na generaci dnes již nežijící: „… říkalo se sedněte na lajci“ (Nezvěstice, Plzeňsko); nebo v lidové charakteristice staršího nářečí „Měl [29]sem v sencí pod lajcí pšencí“ (Švihov, Klatovsko). Takové doklady jsou zřejmým svědectvím o stálém ústupu jevu u tohoto typu. — Na Doudlebsku jsou vedle typů jalojce, lajce dosti časté i podoby jalovjice, lavjice. Téměř jen tyto podoby jsou hojně doloženy také na jižní polovině okresu třeboňského[4].
Typ druhý, dativ a lokál bratroj (bratroji), je velmi slabě rozptýlen po oblasti jihozápadní. Výrazněji vystupuje na ostrůvku stříbrském v podobě bratroe̯, Honzoe̯, Frantoe̯ a na protilehlém jižním okraji starého českého osídlení, na Staňkovsku (severozápadní Horšovotýnsko). Souvislé jeho stopy jsou i v okrajových obcích od Plzně na sever ke Kralovicům; ojediněle se objevuje i na vnějším okraji chodské oblasti při bývalé jazykové hranici. Markantnější souvislou oblast tvoří opět až na jihozápadním Budějovicku a na Krumlovsku a ojedinělé jeho doklady jsou ještě na Třeboňsku. Na Doudlebsku a jižním Třeboňsku se udržuje jinak podoba bratrovji. I tento typ žije jen u staré generace. — Na Litoměřicko a Lounsko zasahuje ze severovýchodních Čech už typ tvaroslovný. — Souvislé území podoby bratrov je zejména na Prachaticku a jižním Vodňansku („u starých“). Napojuje se svým jihovýchodním okrajem na území typu bratroj.
Hranice jevu u třetího typu, na jménech místních Kralojce, Chanouce, se téměř úplně kryjí s hranicemi jevu u typu čtvrtého, na jménech rodinných Novákojc, Novákouc (srov. tyto hranice v mém článku K jazykovému zeměpisu Čech v NŘ 34, 1951, mapka na str. 95). Jen oblast podoby Horažďouce, Kasouce, umístěná klínovitě v poli širší jihozápadní podoby Horažďojce, je o něco rozlehlejší než oblast jmen rodinných Novákouc, zasahuje zejména dále k západu. Kromě toho na okrajích této oblasti, zvláště tam, kde se hustěji prostupují hranice jejích tvarů na -ouc s tvary sousední velké oblasti na -ojc, objevují se podoby nové, třetí, jako Strunkoce (za Strunkocema), do Nakvasoc, do Setěchoc, do Litochoc, shodné zase s novou podobou jména rodinného, jež zní v těchto místech také na -oc (Novákoc).
V Jaronicích na západním Budějovicku objevuje se už v čisté oblasti tvarů na -ojce jméno města Horažďovic v podobě Horažďoujce, (z Horažďoujc, za Horažďoujci). Přitom ovšem sousední nebo blízké obce jako Křenovice a Plástovice se vyslovují v Jaronicích všeobecně jen Křenojce, Plástojce. Dochází zde tedy při průniku jednoho nářečního typu do území typu druhého (v tomto případě v jedné nářeční oblasti ustálené už podoby Horažďouce [30]do oblasti sousední na -ojce) k vytvoření podoby zkřížené z hláskových prvků obou sousedních oblastí. Jména velkých měst, jako Budějovice, šíří se ovšem v ustálené podobě nářeční Budějce daleko za pevnou jinak hranici jevu na jménech místních obcí, tedy do oblasti tvarů na -ovice.
Shodná hranice obou typů, třetího i čtvrtého (u jmen místních i rodinných), vymezující velkou oblast nářečí jihozápadních jako celek, je pevná a udává jistě starší hranici jevu z období jeho zákonitosti. Na konservativních typech jmen místních a rodinných uchoval se náš jev ve svém starším zeměpisném rozsahu, zatím co u jmen obecných (lajce) a v typu tvaroslovném [bratroj(i)] ustoupil až k jihozápadním okrajům.
[1] O tomto jevu jako rozlišujícím znaku při třídění českých nářečí pojednává B. Havránek v Nářečích českých, Čs. vlastivěda III, 1934, s. 143n., tam i poslední zeměpisný přehled jevu.
[2] A. Frinta, Fonetická povaha a historický vývoj souhlásky „v“ ve slovanštině. Praha 1916.
[3] Případy jako kau̯ka, ou̯šem, dou̯si ukazují však, podle Trávníčka (Historická mluvnice čs., str. 141), že k této změně docházelo místy už před asimilací, tedy před sklonkem století XIII., jinak by bylo vzniklo všude před neznělou souhláskou f, tedy kafka, ofšem, do fsi.
[4] Na západním Kamenicku, jižním Pacovsku a Chýnovsku byla zachycena lexikální odchylka benda místo jalovice.
Naše řeč, volume 37 (1954), issue 1-2, pp. 26-30
Previous Karla Kozlová: Soutěžení a závazek
Next Bohuslav Havránek: Český fonetik Bohuslav Hála šedesátníkem
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1