Strojní a strojový
Eduard Prandstetter
[Articles]
-
Od podstatného jména stroj (t. j. zařízení na mechanické vykonávání práce) jsou odvozena přídavná jména strojní a strojový. Tato přídavná jména jsou mnohoznačná; některé významy jsou společné oběma adjektivům a lze je v těchto významech mezi sebou zaměňovat, buď libovolně, nebo jen v některých spojeních. Probereme-li větší počet dokladů, zjistíme, že často vzniká nejistota, v kterém významu nebo spojení je správné přídavné jméno strojní a kdy strojový. To je ovšem pro odborné vyjadřování stav nepříznivý, nežádoucí.
Podle probraných dokladů můžeme u obou přídavných jmen rozlišit osm různých významů, významových odstínů.
Pro každý význam uvedeme vždy přiměřený počet různých spojení s oběma přídavnými jmény (pokud se obě v témž významu vyskytují) a posoudíme z jejich četnosti a významové vhodnosti, které z obou přídavných jmen by mělo být zvoleno jako jedině vhodné pro tento odborný význam, to jest pokusíme se o normalisaci názvosloví.
Při volbě jediného adjektiva pro daný význam bude nutno si všimnouti též významů ostatních. Proto uvedeme konečný úsudek o všech významech až po zhodnocení obou adjektiv v jednotlivých významech, neboť teprve porovnáváním adjektiv ve všech jejich významech budeme moci lépe a přesněji posoudit, které z obou adjektiv se má pro ten nebo onen význam zvolit.
Význam 1: ‚vyrobený (vyráběný), zhotovený strojem, na stroji‘. Přídavného jména se zde užívá ve spojení s názvem [282]výrobku. Na př. strojní krajka, příze, lepenka, cihla, strojové sklo. Na obě přídavná jména ve spojení s týmž podstatným jménem jsou dva doklady: strojní a strojová sazba, strojní a strojový koberec. Častější (hojnější) je v tomto významu přídavné jméno strojní než strojový, zejména v odborné literatuře. Obrovské množství výrobků strojem zhotovených nemá dnes ovšem ve svém názvu blíže určující přídavné jméno strojní nebo strojový; není toho prostě třeba, protože je dnes velmi málo výrobků, které se zhotovují ručně i strojně. V takovém případě se pak rozlišuje ručně zhotovený předmět přídavným jménem ruční (na př. ruční obuv), kdežto týž předmět strojně zhotovený se uvádí bez adjektiva strojní, pokud se jím nechce zdůraznit nebo rozlišit způsob výroby. Nemá-li výrobek ve svém názvu žádné z obou přídavných jmen (ruční, strojní), rozumí se zpravidla, že je vyroben strojně.
Význam 2: ‚strojem konaný, prováděný nebo poháněný.‘ Přídavné jméno se zde spojuje s názvem činnosti stroje, t. j. s účelem, ke kterému je stroj určen; činnost stroje se nejčastěji vyjadřuje podstatným jménem slovesným. Na př. strojní pletení, předení, vyšívání, dojení, chlazení, formování, strojní dobývání uhlí, strojní kladení železničního svršku, strojní i strojové šití, nýtování, strojové vyúčtování. Méně časté je spojení s jinými podstatnými jmény, která nevyjadřují činnost tak zřetelně jako podstatná jména slovesná, avšak téměř vždy jsou to podstatná jména dějová; na př. strojní i strojová práce, výroba, strojní pohon, tisk a jiná. Název strojová práce (na rozdíl od strojní) není vhodný proto, že by se jím mohla rozumět i práce ruční konaná tak automaticky jako strojem (viz význam 8.). Strojním pohonem rozumíme takový pohon, při kterém se k hnaní pracovních strojů užívá strojů jiných (motorů); častěji se také říká motorový nebo motorický pohon. Proti příkladům z první významové skupiny (název výrobku) je zde rozdíl v tom, že přídavné jméno v názvu nelze tak snadno vynechat, poněvadž samotné podstatné jméno neudává jasně a určitě, že jde o činnost vykonávanou strojem a ne rukama. V opačném případě je nutno přidati před podstatné jméno adjektivum ruční, na př. ruční formování. Se zřetelem k značně většímu počtu spojení s přídavným jménem strojní lze v tomto významu doporučit výhradní užívání tohoto přídavného jména.
Význam 3: Užívá se ho v názvech strojů a zařízení provádějících mechanicky nějakou práci. Na tento význam je poměrně málo dokladů. Je to proto, že stroje a jiná mechanická zařízení mívají často názvy zvláštní, nejčastěji jednoslovné, a dále proto, že mnohé dvojslovné názvy těchto zařízení mají před podstatným [283]jménem jiné přídavné jméno, které toto zařízení blíže určuje, takže druhého adjektiva, strojní nebo strojový, není ani třeba. Tak je tomu na př. u různých pil, které jsou ruční i strojní, ale u obou skupin mají jednotlivé jejich druhy obvykle zvláštní název, ať už jednoslovný nebo dvojslovný. Pásová pila je jen strojní, podobně kyvadlová, saňová a jiné; naproti tomu pily jenom ruční jsou na př. lupénková (pilka), obloučnice, čepovka. Příklady názvů s přídavnými jmény strojní nebo strojový: strojní čerpadlo, kladivo, nůžky, strojní tkalcovský stav (častěji mechanický stav), strojové michadlo a souhrnný název strojního zařízení. Náleží sem také někdejší název strojní puška místo správného odborného výrazu kulomet. Lze říci, že se spojení přídavného jména strojní s podstatným jménem pro zařízení užívá hlavně při pojmenování těch skupin zařízení (v množném čísle), která jsou kromě toho i ruční. Podle dokladů se v tomto významu užívá téměř výhradně přídavného jména strojní.
Význam 4: Užívá se ho v názvech osob pracujících na stroji nebo se stroji a v názvech jejich zaměstnání nebo jiných pracovních oborů. Slovní spojení v tomto významu je možno roztřídit do čtyř skupin:
a) Názvy zaměstnanců pracujících s výrobním strojem a zhotovujících na něm nějaké výrobky. Takto se označuje jen velmi málo zaměstnanců, a je to tehdy, mohou-li se takové výrobky zhotovovati též ručně. Máme na př. strojního sazeče, který zhotovuje tiskovou sazbu na sázecím stroji, a sazeče, který sestavuje sazbu ruční. Strojní tkadlec tká na strojním (mechanickém) stavu. Běžně se však užívá pro tyto zaměstnance názvu bez přídavného jména, pokud není třeba zvlášť zdůraznit, že takový zaměstnanec pracuje na stroji.
b) Názvy zaměstnanců obsluhujících nějaký stroj, ne výrobní. Vlakový personál se skládá ze dvou čet, strojní (tvoří ji strojvůdce a topič) a jízdní (tvoří ji vlakvedoucí a jeden nebo několik průvodčích, po případě brzdařů). V tomto případě se přídavné jméno strojní vztahuje na lokomotivu, které se v železniční dopravě běžně říká stroj. Pro topiče u parní lokomotivy se v dopravních předpisech užívá pojmenování strojní topič. Lze sem také zařadit název strojní prapor; je to jednotka ženijního vojska pro obsluhu strojních a elektrických zařízení v poli.
c) Názvy zaměstnanců podle pracovních oborů. Běžný je strojní zámečník, u něhož přídavné jméno strojní není snad proto, že mnohé předměty a součásti zhotovuje nebo opravuje na strojích, ale proto, že se přídavným jménem blíže určuje obor práce, kterou vykonává; zabývá se totiž montážemi a opravami strojů, [284]na rozdíl od zámečníka stavebního, který osazuje, opravuje, po případě zhotovuje kování a jiné součásti stavebních zařízení [viz též skupinu d)]. Strojní inženýr je vysokoškolsky vzdělaný odborník v navrhování, konstrukci a stavbě strojů a strojních zařízení.
d) Názvy pracovních oborů. Strojní zámečnictví se zabývá montážemi a opravami strojů i jiných zařízení, jakož i zhotovováním potřebných součástí. Strojní inženýrství je obor na Českém vysokém učení technickém, jehož posluchači si mají studiem osvojiti theoretické znalosti pro navrhování a konstrukci strojů a strojních zařízení.
Ve všech skupinách tohoto významu se prakticky používá jen přídavného jména strojní. Možná, že na to měl vliv i jiný význam příd. jména strojový (viz význam 8.), který by mohl způsobit nejasnost pojmu.
Význam 5: ‚stroje nebo strojů nějak se týkající‘. Náležejí sem ta spojení, v nichž přídavné jméno vyjadřuje pouze široký vztah k jménu stroj, nijak blíže neurčený. Dokladů je sice dost, ale většinou jsou to doklady z neodborné literatury: strojní investice, provoz, strojní i strojová technika, strojová civilisace, poesie, revoluce, strojové století, výdaje atd. V některých případech by bylo možno užít místo přídavného jména druhého pádu slova stroj nebo jiného určení, na př. století strojů, poesie o strojích, výdaje na stroje nebo se stroji a pod. Z odborných dokladů sem zařadíme názvy místností, oddělení, závodů a podobných celků, v nichž se provádí strojní práce nebo které slouží k vykonávání práce na strojích, na př. strojní tkalcovna, sazárna. Strojní stanice je běžný zkrácený název pro strojní a traktorové stanice a opravny, jejichž úkolem je pomáhat jednotným zemědělským družstvům i drobným zemědělcům při zemědělských pracích různými stroji. V strojních stanicích jsou tedy shromážděny stroje; kdyby se název těchto stanic posuzoval s tohoto hlediska, náležel by pod význam 7. a měl by znít strojová stanice. Ale pouhé shromáždění strojů není účelem těchto stanic, nýbrž jenom prostředkem; proto je název strojní stanice vhodnější, neboť podle účelu náleží pod význam 2. (t. j. podle jejich činnosti); kromě toho je to název již vžitý a nebylo by ani snadné, ani účelné jej měnit. Podobně v strojní laboratoři, vybavené různými stroji, přístroji a jiným potřebným zařízením pro zkoušky i výzkum v strojním oboru, jsou stroje jen prostředkem; proto je adjektivum strojní vhodnější než strojový. Strojní čas je čas, po který stroj nebo zařízení pracuje automaticky bez přímého zásahu obsluhujícího zaměstnance. Strojní kapacita je výrobní kapacita strojů v nějakém celku (dílně, závodu, podniku) za danou dobu. Strojní škody jsou škody způso[285]bené stroji; toto spojení nepatří pod význam 2., protože to není normální a účelová činnost stroje. Strojový sport je sport prováděný nějakým dopravním prostředkem poháněným motorem (motocyklem, automobilem, letadlem a j.), někdy pro ten účel zvláště konstruovaným. Proto je lepší a výstižnější název motorový sport. Strojní družstvo je družstvo, jehož účelem je nakupovati ze společných prostředků stroje, které by si jedinec nemohl koupit sám, a podle potřeby je členům půjčovat. V neodborných významech se vyskytují obě přídavná jména; to je zcela pochopitelné a není třeba se tomu bránit. Zato v odborných významech není toto kolísání žádoucí. Z odborných dokladů je zřejmé, že příd. jméno strojní je častější a že jediné adjektivum významově postačuje.
Význam 6: ‚jsoucí částí stroje nebo k němu příslušející, pro stroj určený nebo s činností stroje souvisící.‘ Spojem v tomto významu můžeme rozděliti do tří skupin podle těsnosti vztahu ke stroji.
a) ‚Jsoucí částí stroje nebo k němu příslušející.‘ Strojové (řidčeji strojní) součásti, součástky, části; místo strojové části se častěji říká části strojů. Strojová i strojní jehla, t. j. jehla pro šití na šicím stroji. Zde je jedině vhodný název strojová jehla, neboť strojní jehla je podle definice významu 2 každá jehla strojem vyrobená — dnes jiné jehly nejsou —, tedy i jehla pro šití v ruce. Obojí druh jehel rozlišujeme tím, že jehlu pro ruční šití jmenujeme jehla nebo šicí jehla, bez adjektiva strojní, a jehlu pro šití na stroji strojová jehla.
b) ‚Pro stroj určený‘. Jsou to předměty, které nejsou přímo částí stroje nebo netvoří jeho normální příslušenství, ale jsou svým účelem určeny pro stroj. Strojové (též strojní) oleje, strojová mazadla jsou mazadla zvláště vhodná pro mazání ložisek a jiných částí strojů. Strojový papír je druh nehlazeného papíru, vhodného pro psaní na psacím stroji. Strojový drátěný kartáč je kartáč na čištění strojů. Strojový pilník je pilník, kterého se používá jako činného nástroje u pilovacích nebo jiných strojů. Strojní karta nebo strojová karta je kartotékový lístek, v kterém jsou přehledně uvedeny důležité a potřebné údaje o jediném stroji (na př. rozměry, váha, výkon, typ, rok výroby a j.). Strojový bronz je slitina na slévání armatur a strojových částí. Název strojní ocel s podobným určením není tak vhodný jako strojová ocel, vzhledem k názvu nástrojová ocel.
c) ‚Souvisící s činností stroje‘. Sem zařazujeme ta spojení, která sice s činností stroje souvisí, ale nejsou jejím podstatným znakem (viz význam 2.) nebo podstatnou částí stroje. Na př. strojová jehla souvisí s činností šicího stroje, ale protože je jeho podstatnou [286]částí, je v první skupině. Naproti tomu strojový diagram je diagram znázorňující určitý vztah mezi dvěma i více veličinami, jimiž, hodnotíme činnost stroje (na př. vztah mezi výkonem a počtem otáček stroje). Častěji však užíváme neshodného přívlastku genitivního: diagram parního stroje a pod. Strojové kilometry udávají počet kilometrů, které stroj (t. j. lokomotiva) ujel za určitou dobu, obyčejně za rok, po případě je to počet kilometrů projetých všemi lokomotivami železnice jako celku za danou dobu.
Význam 7: ‚obsahující stroje, skládající se ze strojů‘. Nejznámější příklad spojení v tomto významu je strojový park, řidčeji strojní park. Je to soubor strojů umístěných v nějakém oddělení nebo ve větším celku (strojový park kovárny, podniku a pod.). Strojové (též strojní) vybavení — na př. dílny — vyjadřuje opět souhrn strojů v nějakém celku. Strojová kůlna je kůlna, kam lokomotivy zajíždějí buď na dobu, po kterou nejsou v provozu, nebo k opravě a k přípravě pro další jízdu. Podobně strojová stanice (strojové nádraží) je železniční stanice, kde se stroje opravují, vyzbrojují a revidují (užívá se zde též adjektiva lokomotivní a výtopenský). Strojový vlak je vlak sestavený ze strojů (lokomotiv). Podle četnosti dokladů i významově je zde vhodnější přídavné jméno strojový.
Význam 8: ‚podobající se něčím činnosti stroje, mechanický, bezmyšlenkovitý‘. Je to význam přenesený, neodborný a užívá, se pro něj výhradně přídavného jména strojový: strojový krok, pohyb, strojová přesnost, zvyklost, strojové přikývnutí, tempo atd.
Nyní se můžeme pokusit rozhodnout, které přídavné jméno by bylo nejlépe pro jednotlivé významy zvolit. Nejprve tak učiníme pro ty významy, kde je volba jediného adjektiva snadná. Ve významu 3. je přídavné jméno strojový velmi vzácné, a proto je možno bez dalšího uvažování rozhodnout se pro přídavné jméno strojní jako jedině vhodné. Rovněž ve významu 4. se jednoznačně-přikloníme k přídavnému jménu strojní a ve významu 8. k podobě strojový.
U významu 1. se poměrně snadno rozhodneme pro přídavné jméno strojní jednak pro jeho častější užívání, jednak proto, abychom se vyhnuli možné záměně s jiným významem (kde se naopak užívá adjektiva strojový, na př. význam 6., strojová jehla); rozdělením dvou významů na dvě různá adjektiva dosáhneme totiž přesnějšího rozlišení pojmů. Z týchž důvodů se rozhodneme ve významu 6. pro přídavné jméno strojový, neboť také lépe vyjadřuje těsnější vztah ke stroji, a naopak ve významu 2. pro pří[287]davné jméno strojní. Ve významu 7. se zdá vhodnějším — jak tomu nasvědčuje i větší frekvence — přídavné jméno strojový.
Zbývá ještě význam 5.; poněvadž tu nejde o význam speciální, nýbrž o vyjádření obecného vztahu, nemůžeme zde doporučit užívání jen jediného adjektiva. V některých spojeních je vhodnější přídavné jméno strojní, v jiných zase strojový, pokud není lépe použít přívlastku neshodného. To se však týká jen neodborných názvů. Pro odborné názvy není třeba této dvojitosti, nýbrž zcela dobře vystačíme u nich s přídavným jménem strojní.
Je zajímavé srovnat ještě obě přídavná jména a jim odpovídající přívlastky vyjádřené pády prostými nebo předložkovými.
V prvním významu nemůžeme adjektivum strojní nahradit pádovou vazbou bez slovesného adjektiva vyrobený nebo zhotovený.
V druhém významu lze užít prostého sedmého pádu slova stroj (obyčejně v jednotném čísle, zřídka v množném) nebo šestého pádu s předložkou na; na př. chlazení strojem, pletení strojem nebo na stroji. Ve významu 3. není pádová náhrada vůbec možná.
V první a druhé skupině významu 4. je možné nahradit přídavné jméno strojní šestým pádem s předložkou na (sazeč, topič na stroji); ve třetí a čtvrté skupině náhrada dobře možná není. Ve významu 5. náhrada někdy možná není, jindy ano (prostým druhým nebo sedmým pádem nebo některým pádem předložkovým). V šestém významu lze příd. jméno strojový nahradit prostým druhým pádem nebo čtvrtým pádem s předložkou pro (olej pro stroj). Ve významu 7. je možno užít místo příd. jména strojový druhého pádu prostého nebo předložkového (ze strojů) anebo čtvrtého pádu s předložkou pro. V osmém významu můžeme místo přídavného jména strojový užít výrazu složeného se srovnávací spojkou jako.
Z uvedeného srovnání vidíme, že pádová vazba nám může být pomůckou při určování druhu přídavného jména, a to tak, že v těch případech, kde je možno nahradit příd. jméno druhým pádem slova stroj (v jednotném nebo množném čísle), pádem prostým nebo s předložkou ze, anebo čtvrtým pádem s předložkou pro, je vhodnější a správnější přídavné jméno strojový. Není-li to možné, je zase vhodné přídavné jméno strojní. Toto kriterium podle vazby není sice rozhodující, ale může usnadnit zařazení v některých sporných případech a může též sloužit k první orientaci a ke kontrole.
Jako pokus o normalisaci můžeme tedy doporučit toto rozdělení:
1. vyrobený (vyráběný), zhotovený strojem, na stroji (t. j. ve spojení s názvem výrobku);
2. strojem konaný, prováděný nebo poháněný (t. j. ve spojení s činností stroje);
3. v názvech strojů a zařízení provádějících mechanicky nějakou práci;
4. v názvech osob pracujících na stroji nebo se strojem a v názvech jejich zaměstnání nebo jiných pracovních oborů;
5. stroje nebo strojů jinak se týkající.
strojový
1. jsoucí částí stroje nebo k němu příslušející, pro stroj určený;
2. obsahující stroje, skládající se ze strojů;
3. podobající se něčím činnosti stroje, mechanický, bezmyšlenkovitý (přenesený neodborný význam);
4. stroje nebo strojů jinak se týkající (jedině v neodborném významu).
Bylo by dobře, kdyby se toto přesné rozlišení v jazyce vžilo, protože by se tím odstranilo dosavadní kolísání v užívání obou přídavných jmen, zejména v odborném jazyce. Tam je totiž potřeba jednoznačných přesných názvů nejnaléhavější; prospělo by se tím rovněž soustavnosti terminologie. — Ustálená slovní spojení (terminologická sousloví) by ovšem zůstala beze změny i v těch případech, kde se neshodují s navrženou normou.
Pro úplnost ještě uvádíme, že se přídavná jména strojní a strojový také vyskytují — i když jenom vzácně — ve významu ‚strojnický‘ nebo ‚strojírenský‘, ovšem v neodborném pojetí. — Obě adjektiva mohou mít též význam, který se vztahuje ne k slovu stroj, ale k slovesu strojiti. V tomto významu je nyní běžnější přídavné jméno strojný (na př. strojná úloha v měřictví je úloha, při níž se rýsuje, t. j. sestrojuje konstrukce) nebo strojený (na př. strojená hnojiva, t. j. umělá).
Naše řeč, volume 36 (1953), issue 9-10, pp. 281-288
Previous Zdeňka Sochová: K nářečí ve filmu
Next František Daneš: Kniha o překládání
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1