Časopis Naše řeč
en cz

Vážný jako dialektolog

Adolf Kellner

[Články]

(pdf)

-

Již zběžný pohled na dosavadní vědeckou činnost prof. Václava Vážného zřetelně ukazuje, že její jádro tvoří práce dialektologické. V generaci svých vědeckých současníků zaujímá jubilant čestné místo tím, že všechny své nejlepší síly posvětil soustavnému studiu nářečí slovenských. Nebyla to ovšem pouhá náhoda, že slovenská problematika natrvalo upoutala jeho vědeckou pozornost. Zájem o Slovensko, hlavně o jeho jazykové poměry v přítomnosti i v minulosti, byl v něm probuzen již za jeho vysokoškolských studií, a to zásluhou jeho učitelů Fr. Pastrnka a Jar. Vlčka. Tento zájem o věci slovenské prohloubilo a zvýšilo ještě jeho působení na gymnasiu v Heydukově městě Písku v letech 1915—1919. Proto když v srpnu r. 1919 podnikl svou prvou vědeckou cestu na Slovensko, bylo definitivně rozhodnuto o dalším směru celé jeho vědecké práce. Už v tomto roce vykonal prof. Vážný, první dialektologické cesty po krajích středoslovenských a v Štubnianských (dnes Turčianských) Teplicích provedl s prof. B. Havránkem a jinými filology první nářeční zápisy. Od té chvíle téměř po celých dvacet let, jež prof. Vážný strávil na Slovensku, nářeční problematika slovenská je ústředním thematem jeho odborné práce. Zájem o ni neoslábl ani tehdy, když se počátkem r. 1939 — v souvislosti s tehdejšími změněnými politickými poměry — vrátil do rodných Čech. Ale jednatelství v dialektologické komisi tehdejší České akademie věd a umění v Praze, jehož se mu pak záhy dostalo, přivedlo jej též k intensivnímu studiu českých, zejména jihočeských nářečí. Není naším úkolem sledovat podrobně, jak značně přispěl prof. Vážný k věcnému poznání slovenských, po případě českých nářečí, nám jde hlavně o to, abychom zhodnotili metodický přínos prof. Vážného do dialektologických studií československých.

Prof. Vážný vyšel z dialektologické školy prof. Fr. Pastrnka. Tato okolnost určila hlavní směr jeho práce nejen po stránce thematické (s ní je spjat trvalý zájem prof. Vážného o jazykové poměry na Slovensku), nýbrž i metodologické. Prof. Vážný si osvojil vpravdě moderní metodická hlediska, která jeho učitel vnášel do dialektologických studií, nepřestal však jen na nich, nýbrž [76]dále je rozvíjel a prohluboval jednak zkušenostmi vlastními, jednak soustavným studiem dialektologické literatury cizí, slovanské i neslovanské. Již první dialektologické stati prof. Vážného, otištěné v první polovici 20. let ve Sborníku Matice slovenské, zřetelně svědčí o tom, že jejich autor klade velmi přísné požadavky na metodu dialektologické práce.

Ve shodě s naší starší dialektologickou tradicí i prof. Vážný vidí přední úkol dialektologické práce ve spolehlivém popise nářečních faktů. Jako konečný cíl svých nářečních studií si stanovil pokud možno v úplnosti zachytit současný stav nářečí na Slovensku. Byl to úkol nemalý, uvědomíme-li si, jak kusé a mezerovité byly tehdy naše vědomosti o nich. Rýsovala se před ním dvojí cesta, jak tohoto cíle dosáhnout: pokračovat — arci na širší základně — v dotazníkové akci, kterou r. 1893 rozvinul ve Slovenských pohľadech prof. Pastrnek, nebo začít s přímým výzkumem na místě. Prof. Vážný si byl dobře vědom toho, že plně spolehlivý materiál lze získat jen přímým výzkumem, bylo mu však stejně jasné, že možnost prozkoumat všechna slovenská nářečí přímou metodou přesahuje síly jednotlivce, že tento úkol může býti proveden toliko kolektivní spoluprací většího počtu zkušených dialektologů. A těch tehdy na Slovensku nebylo. Proto z počátku volil cestu první. Z jeho podnětu zahájila na podzim r. 1921 Matica slovenská rozsáhlou dotazníkovou akci, od níž si její iniciátor sliboval, že položí pevné základy k slovenské dialektologii a „první základy budúcej veľkej vedeckej mluvnice a slovníka jazyka slovenského“ (Slovenské pohľady 38, 1922, 99 n.). Pro široké vrstvy ochotných sběratelů začal vydávat dotazníky, z nichž každý obsahoval 10—12 otázek z různých částí mluvnice a slovníka. (Celkem bylo vydáno 26 těchto dotazníků.) Sbírání nářečního materiálu metodou dotazníkovou mělo tu výhodu, že umožňovalo sledovat rozšíření jednotlivých jazykových jevů téměř po celém jazykovém území slovenském. Hrozilo tu však vážné nebezpečí, že naše poznání slovenských nářečí zůstane jen na povrchu, že nepronikne do mnohotvárné složitosti jejich soustavy. Proto prof. Vážný nepovažoval dotazníkovou akci za cíl svých dialektologických zkoumání v oblasti slovenských nářečí, nýbrž jen za přípravu k jejich všestrannému studiu přímo na místě. Sám tu předcházel nejlepším příkladem. Po léta zkoumal podrobně nářečí v Turci, na Oravě, ale z přímého názoru poznal i mnohá jiná nářečí slovenská (na př. západoslovenská). A nadto se staral, aby myšlenka přímého výzkumu slovenských nářečí nalezla co nejširší odezvu mezi posluchači slavistiky na bratislavské universitě.

Nešlo však jen o úplnost nářečních bádání, nýbrž také o spole[77]hlivost nasbíraného materiálu. Prof. Vážný dobře ví, že větší nebo menší míra průkaznosti nářečních faktů záleží především na tom, kdo je zaznamenává. Dotazníková akce — přes své hojné kladné stránky — přesvědčivě ukázala, že na údaje mnohých dopisovatelů nelze spoléhat, a to právě proto, že nebyli na tuto práci sdostatek odborně připraveni. O to usilovněji se proto jako universitní učitel staral, aby ti z posluchačů, kteří byli získáni pro nářeční studia, byli na tento úkol jak theoreticky, tak prakticky co nejlépe připraveni. Prof. Vážný je totiž jeden z těch — ještě i dnes řídkých — vědeckých pracovníků, který se se svými bohatými zkušenostmi a znalostmi neuzavírá mezi čtyři stěny své pracovny, nýbrž který se o ně ochotně dělí s těmi, jejichž vědecká výchova mu byla svěřena. Jen tím si vysvětlíme, že převážná většina dnešních mladých slovenských dialektologů, z nichž někteří zaujali i místa vědecky velmi významná, hlásí se k prof. Vážnému jako ke svému učiteli. A rozmach slovenské dialektologie mezi dvěma světovými válkami, zejména pokud jde o poznání současného stavu slovenských nářečí, jakož i její další slibný rozvoj byl umožněn jen tím, že se prof. Vážnému podařilo v poměrně krátké době vychovat spolehlivý kádr mladých vědeckých pracovníků, kteří byli schopni samostatně vědecky pracovat.

Spolehlivost nářečního materiálu však nezávisí jen na správné volbě zapisovatele, ale také na správné volbě informátorů. Ve svých referátech a kritikách často upozorňuje na nebezpečí skreslení skutečného stavu nářečí, nedbá-li se úzkostlivě této důležité zásady dialektologické práce. Od dialektologů přísně požaduje, aby zjišťovali, zejména pokud jde o jevy význačné, jedinečné, nejen jméno osob, které těchto tvarů užívají, ale i jejich věk, původ, zaměstnání, zda jich užívají důsledně nebo nahodile anebo ve zvláštních případech. Dialektolog si podle prof. Vážného musí dále bedlivě všímat, do jaké míry informátoři zůstávají věrni rodnému nářečí, neboť osoby, které mluví jen nářečím, stávají se čím dál tím více vzácností. Ke zvláštní opatrnosti při volbě informátorů pak radí v krajích pomezních, zejména dvojjazyčných, kde jsme často svědky toho, že objekt mluví vedle svého nářečí ještě nářečím většiny (menšiny) své obce anebo vůbec druhým běžným nářečím svého kraje. Ze všech těchto rad a pokynů k nám promlouvá zkušený praktik, který dobře vidí složitost a proměnlivost jazykové skutečnosti slovenské.

Hodnotu nářečního materiálu prof. Vážný neměří toliko podle přesnosti, s jakou vystihuje jazykovou skutečnost zkoumaného místa, nýbrž také podle toho, do jaké míry respektuje zeměpisné rozšíření jevů. Prof. Vážný je jeden z prvních našich dialekto[78]logů, kteří náležitě ocenili důležitost geografického zřetele při studiu nářečí. Není sice u nás iniciátorem těchto studií — „v geografické souvislosti jazykových jevů“ hledal „hlavní cíl svých snah“ již Fr. Pastrnek (Slovenské pohľady 13, 1893, 632) —, je však prvním praktickým pěstitelem jazykového zeměpisu na Slovensku. Již v svých prvních pracích, uveřejněných ve Slovenských pohľadech z r. 1922, a zejména v prvních šesti ročnících Sborníku Matice slovenské, hlavní důraz klade na zeměpisnou stránku jazyka. Jeho pozornost tu upoutává hlavně rozšíření důležitých diferenčních znaků středoslovenských, na př. rozšíření samohlásky ä a rázu ve střední slovenštině, rozšíření jerových střídnic, dále genitivu sg. typu sluhu, sudcu, instrumentálu sg. typu ženou, kosťou, tou, dobrou, rozložení starých lokálů pl. místních jmen na -ach (v Turach, Topolčach…), některých tvarů slovesa byť a mať (1. os. sg. som sem, neni som nejsem, bol bil; mať, mal mjeť, mjel…) a j. Stejné pozornosti jako jevům hláskoslovným a tvaroslovným dostalo se se strany prof. Vážného i jevům slovníkovým — na rozdíl od našich starších dialektologických prací, které tuto důležitou stránku jazyka pomíjely většinou mlčením. Tak na př. sleduje rozšíření jednotlivých názvů pro obilniny, pro brambory a pro příbuzenské vztahy na Slovensku. Nejdůležitější prací prof. Vážného z tohoto oboru je rozsáhlá knižní studie Z mezislovanského jazykového zeměpisu (1948), v níž autor podrobil kritickému rozboru dílo M. Maleckého a K.Nitsche Atlas językowy polskiego Podkarpacia za tím účelem, aby zjistil, do jaké míry údaje Atlasu odpovídají skutečným poměrům na oblasti Slovenska. Je v ní mnoho dosud nepublikovaného materiálu, který podstatně přispěl k osvětlení složitých jazykových poměrů v polsko-slovenském pomezí na Oravě a ve Spiši.

Hledisko jazykově zeměpisné je vůdčím metodickým vodítkem celé dialektologické práce prof. Vážného, důsledně se tedy uplatnilo také v jeho souborné práci o slovenských nářečích, vyšlé s názvem Nářečí slovenská (Československá vlastivěda III, 1934, 219—310). Autor v ní podrobně sleduje zeměpisné rozšíření všech významných jazykových jevů, s důkladností hodnou pochvaly stanoví jejich hranice a ty pak pečlivě zaznamenává na hojných mapkách doprovázejících výklady. Je z ní nejen dobře patrné, jak pokročila znalost slovenských nářečí soustavným výzkumem podnikaným už léta prof. Vážným a jeho spolupracovníky, ale také jak již na Slovensku zdomácněla jazykově zeměpisná metoda.

Zavrcholením všech těchto studií jazykově zeměpisných měl býti jazykový atlas slovenský. Jeho přípravě věnoval prof. Vážný mnoho času i námahy, nebylo mu však dopřáno jej dokončit. [79]Zabránily tomu události po r. 1938. Z jeho bohatých zkušeností však těží a ještě dlouho budou těžit všichni ti, kteří v tcmto započatém díle pokračují a kterým byl svěřen čestný úkol toto dílo dokončit. V posledních letech stojí prof. Vážný v čele prací, na jejichž pozadí se rýsuje jazykový atlas český. Sám se takto aktivně účastní přípravy díla, na jehož důležitost upozorňoval české jazykozpytce již v r. 1929.

Soustavný zřetel ke geografické stránce jazyka ukázal se při studiu slovenských nářečí velmi plodný. Tak umožnil prof. Vážnému přesněji vymezit hranice mezi jednotlivými nářečními skupinami slovenskými, vědecky utřídit některé větší nářeční celky, na př. nářečí oravská a západoslovenská, dále přispěl ke správnému výkladu některých nářečních jevů, na př. k výkladu jednotlivých druhů záporu při slovese som (neni, ňeňi som nine som ňie som ňi som), a upozornil jej na důležitou úlohu, jakou mají společenskohistorické podmínky při utváření a vývoji slovenských nářečí. Proto od jazykového zeměpisu právem očekává, že podstatně přispěje k osvětlení složité otázky utváření nářečních hranic na Slovensku, že „přinese i nové světlo do řešení různých zvláštních jazykových a národopisných problémů slovenských, do otázky domnělých anebo skutečných ruských, jihoslovanských anebo polských prvků ve slovenštině“. Plně zdůvodněno bylo tedy jeho přesvědčení, že „výsledky jazykového zeměpisu otevrou i u nás nové obzory“ (Sborník Matice slov. 7, 1929, 142 n.).

Celkový ráz dialektologické práce prof. Vážného je popisný. Jde mu v ní především o to, aby co nejvěrněji zachytil dnešní stav slovenských nářečí. K historické interpretaci dnešní bohaté nářeční rozrůzněnosti ani k řešení otázky vzniku a historického vývoje slovenských nářečí prof. Vážný nepřistoupil. Nebylyť pro to zatím dosti příznivé podmínky. Chybějí zatím podrobné studie monografické, které by dovolily hodnotit nářeční soubor slovenský v jeho celku i v částech s hlediska vývojového, chybějí také takové práce historické, které by umožňovaly sledovat dějiny slovenštiny ve spojitosti s dějinami jejích nositelů. Vybudování historické dialektologie slovenské zůstává dosud naléhavým požadavkem slovenské jazykovědy. Prof. Vážný se může těšit z toho, že svými pracemi k ní položil bezpečné základy.

Není tedy malý přínos prof. Vážného do nářečních bádání československých. Jubilant proto se zadostiučiněním může pohlížet nazpět: vyrovnal se čestně s časem, neboť jej naplnil prací — poctivou a svědomitou. Ale s radostí může patřit i do budoucnosti, [80]protože si uchoval své tvořivé síly neporušeny. A mluvíme-li o stylu práce, pak je třeba ještě připomenout jednu — osobní — vlastnost našeho jubilanta, která byla jedním z hlavních předpokladů všech jeho úspěchů na poli vědeckém a na poli dialekto-logickém zvláště, totiž jeho srdečný, upřímný vztah k lidem. Jeho srdečná upřímnost prolamovala nedůvěru prostého venkovského člověka slovenského, když za ním přicházel se svým zápisníkem v ruce, srdečnou upřímností si získával a získává dosud všechny, kdož se s ním blíže poznají. Najít si cestu k člověku, získat jeho důvěru a srdce, to dovede jen celý člověk. A tohoto čestného uznání si prof. Vážný plně zaslouží.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 3-4, s. 75-80

Předchozí Zdeněk Tyl: Ivan Olbracht a česká jazyková kultura

Následující Eugen Jóna: Václav Vážný a jeho práce o slovenčine

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1