Jazykověda pomáhá dolům a hutím

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Neuspokojivý stav hornického a hutnického názvosloví, jevící se jednak v neustálenosti a nejednotnosti termínů, jednak v nedostatku vhodných výrazů pro nové způsoby práce, volal již delší čas po účin[60]ném opatření. Proto se sešli jazykovědci s techniky z dolů a hutí na zvláštní pracovní poradě, svolané z iniciativy Slezského studijního ústavu v Opavě dne 12. listopadu 1952 do Ostravy, střediska výstavby našeho průmyslu. Úvodní proslov přednosty technického odboru Vítkovických železáren Klementa Gottwalda Dr Ing. B. Počty vznesl jménem techniků požadavek přesnosti a ustálenosti odborných výrazů a doporučil sestavovat ve spolupráci s jazykovědci technické slovníky, které by vykládaly a normalisovaly živé, t. j. dnes užívané technické termíny. Dr V. Křístek, docent pedagogické fakulty university Palackého v Olomouci, osvětlil hlavní znaky a zvláštnosti hornického a hutnického názvosloví a zabýval se zejména místní a profesionální mluvou tohoto výrobního odvětví na Ostravsku. Mají-li jazykovědci pomoci technikům, musí se především obeznámit s prostředím na pracovišti, musí sbírat materiál, excerpovat původní i přeloženou odbornou literaturu a porovnávat slova nářeční a slangová podle jednotlivých krajů, konfrontovat je se spisovnými výrazy a určit pak správný výraz pro odborný jazyk. Za terminologické oddělení Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd promluvil Dr K. Sochor, který zdůraznil nutnost spolupráce techniků s jazykovědci při vytváření a ustalování hornické a hutnické terminologie, zhodnotil dosavadní práci a naznačil cestu, jak prakticky zvládnout dnešní stav sebráním materiálu z jednotlivých pracovišť a jeho zpracováním ve formě terminologického slovníku. Diskuse, kterou řídil Dr St. Králík ze Slezského studijního ústavu v Opavě a do níž zasáhli zástupci příslušných ministerstev, technikové z dolů a hutí, profesoři vysoké školy báňské v Ostravě a jazykovědní odborníci, vyústila v toto usnesení:

„Technikové a jazykovědci shromáždění na pracovní poradě, konané v Ostravě dne 12. listopadu 1952 z iniciativy Slezského studijního ústavu v Opavě, se u vědomí nutnosti sjednotit, dotvořit a normalisovat názvosloví v oboru hornickém a hutnickém usnesli společnou prací připravit a v nakladatelství Čs. akademie věd vydat terminologický slovník hornický a terminologický slovník hutnický. Jsou přesvědčeni, že se tím přispěje k urychlení výstavby našich nejdůležitějších průmyslových odvětví.

Ústředím koordinujícím a řídícím přípravné práce (sbírání materiálu) bude Ústav pro jazyk český Čs. akademie věd. Ten vypracuje také směrnice pro sbírání a uspořádání materiálu v dohodě s příslušnými ministerstvy. Potřebný materiál budou opatřovat pracovní kroužky techniků, zlepšovatelů a nejlepších pracovníků jednotlivých odvětví. Ministerstvo paliv a energetiky, ministerstvo hutního průmyslu a rudných dolů a ministerstvo školství, věd a umění budou požádány, aby se postaraly o utvoření těchto kroužků a o řádný chod jejich práce. Sebraný materiál zpracuje terminologické oddělení Ústavu pro jazyk [61]český za stálé spolupráce s technickými odborníky. Konečnou redakci provede redakční komise, kterou bude jmenovat Ústav pro jazyk český v dohodě s presidiem Československé akademie věd a příslušnými ministerstvy. Sbírán bude materiál z jazyka spisovného i ze slovní zásoby profesionální a nářeční.

Vzhledem k důležitosti a naléhavosti úkolu je nutno započít s přípravnými pracemi ihned, nejpozději však 1. ledna 1953. První etapa práce (sbírání materiálu) budiž skončena do konce roku 1953.

Jsme přesvědčeni že vydání obou slovníků bude důležitým příspěvkem k výstavbě socialismu v naší vlasti.“

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 1-2, s. 59-61

Předchozí rd (= Redakce): Návštěva akademika V. V. Vinogradova

Následující Ivan Olbracht zemřel