Časopis Naše řeč
en cz

Jeslový lékař

—šta

[Drobnosti]

(pdf)

-

Je otázka, jak vedle lékaře školního, závodního a pod. nazývat lékaře přiděleného jeslím (dětské opatrovně)? Přídavné jméno k slovu jesle není v běžném jazyce dosti obvyklé a jeho tvoření může tedy působit jisté rozpaky. Ale je to jen pro tu nezvyklost. Potřebujeme-li vskutku utvořit takové přídavné jméno, bude to nejspíše tvar jeslový. Uvádí jej i Příruční slovník jazyka českého; má ovšem pro ně jen jediný doklad, a to z mysliveckého názvosloví v názvu věci „jeslový krmelec“. Jde tu tedy o slovo málo užívané, to mu však nic neubírá na [160]jeho správnosti. Pomnožné podstatné jméno jesle, v původním významu značící zařízení na zakládání píce, souvisí se slovesem „jísti“. Po stránce slovotvorné se mu velmi podobá pomnožné podstatné jméno housle, které souvisí se slovesem „housti“, a tato shoda tvoření se týká i příslušných přídavných jmen. Jeslový je tedy utvořeno podle stejného pravidla jako přídavné jméno houslový, kterého užíváme zcela běžně, a to nejen o věcech (na př. houslový klíč), nýbrž i o osobách, (na př. houslový mistr, houslový virtuos).

Možné jsou ovšem i tvary jeselní nebo jeselný (má i Jungmann vedle jeslový) a jeselský, nikde však dosud nedoložené. Všechna tato čtyři adjektiva by vyhovovala i po významové stránce, což je jistě zajímavé. Přídavná jména na -ní, -ný a -ový patří mezi živé, tvořivé typy adjektiv „široce vztahových“ (termín Trávníčkův), tvary s příponou -ský jsou hojné mimo jiné u přídavných jmen tvořených z obecných jmen místních a z některých jiných. Stačí uvést tato spojení: obvodní, závodní, rodinný, posádkový, vězeňský, vojenský lékař. Rozhodujeme-li se pro tvar jeslový, činíme tak nejen proto, že jeho užívání je už doloženo, nýbrž též, že je u něho souvislost s podstatným jménem „jesle“ na první pohled a poslech zřetelnější než u podob druhých.

Zbývá ještě dodat, proč dáváme do jisté míry přednost spojení adjektivnímu (jeslový lékař) před užitím přívlastku neshodného (lékař jeslí). Jistě proto, že se tu opíráme o celou řadu spojení obdobných (závodní, vojenský… lékař) a že je to v souhlase s obecnou tendencí dnešního odborného jazyka užívat u dvojslovných názvů spíše spojení „adjektivum + substantivum“ (srov. na př. úrazová zábrana, nejnověji dokonce i škodová zábrana a j. v.).

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 7-8, s. 159-160

Předchozí kHs: Pověřenkyně a stachanovka

Následující Zemřel Václav Flajšhans