Změny ve slovníku spisovné bulharštiny v období budování socialismu

Miloš Dokulil

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Redakce Naší řeči si vytkla za svůj úkol seznamovat své čtenáře též s aktuálními otázkami spisovných jazyků v jiných lidově demokratických slovanských zemích tím, že bude soustavně referovat o jinoslovanských pracích týkajících se rozvíjení a přetváření spisovného jazyka, o jazykové kultuře a politice v těchto zemích v období vítězného nástupu socialismu.

Po referátu Al. Jedličky o práci Zarębově, věnované slovním novotvarům v poválečné polštině, přinášíme tentokrát obdobný záběr ze slovanského jihovýchodu. Je to studie Radoslava Mutafčieva a Katy Ankovové v časopise Ezik i literatura, nazvaná Změny v slovníku bulharského jazyka po 9. září.[1]

Každý jazyk je od svého vzniku úzce a mnohonásobně spjat s dějinami národa, který je jeho tvůrcem a nositelem. Je bezprostředně spjat s činností člověka ve všech oblastech jeho práce. Proto se jazyk, ač v podstatě zůstává týž, neustále mění, vyvíjí se a zdokonaluje spolu s národním společenstvím, jemuž náleží.

Vývoj jazyka neprobíhá však ve všech jeho vrstvách stejnoměrně. Zatím co mluvnická stavba jazyka a jeho základní slovní zásoba se mění jen velmi pozvolna, reagují vnější vrstvy slovníku velmi citlivě na všechny změny společnosti.

Autoři naší stati si vybrali za úkol, ukázat odraz hlubokých společenských změn, kterými prošla jejich země po 9. září 1944, v slovníku bulharského spisovného jazyka a dokázat tak, že dnešní spisovný bulharský jazyk, těsně spjat se sociálním prostředím a společenskými vztahy nového Bulharska, rychle se zbavuje těch rysů, které mu vtiskla lidu nepřátelská bulharská buržoasie, a stává se skutečným majetkem bulharského lidu, nástrojem dorozumění i boje dělnické třídy.

9. září 1944, kdy se bulharský lid pod vedením Jiřího Dimitrova chopil vlády ve své zemi, znamená rozhodný mezník v hospodářském, společenském, politickém i kulturním vývoji Bulharska. V průběhu boje, který [103]vede bulharský lid za vybudování socialismu ve své vlasti, došlo k hlubokým změnám v struktuře bulharské společnosti. Životní podmínky revolučních bojů, změny ve výrobních prostředcích a společenských vztazích — to vše přináší s sebou jak změny ve společenském vědomí bulharského národa, tak i v slovní zásobě bulharského jazyka, zejména v oblasti slovních významů.

Vedoucí úlohu při budování nové společnosti má dělnická třída, a ta proto také dává společnosti její novou hospodářskou a politickou tvářnost. Politicko-hospodářský a kulturní život Bulharska má proto charakteristické rysy proletářského vědomí.

Změny společenského prostředí neobrážejí se však vždy jen v nových slovech. Změny slovníku nezáleží jen ve vzniku zcela nových slov, nová slova tvoří jen malou část innovací slovní zásoby. V daleko větší míře dochází k přehodnocování slov starých. Toto přehodnocování starého slovního materiálu je také na spisovném jazyce bulharském nejnápadnější. Staré formy se naplňují novým obsahem, v starý jazykový materiál se vlévá nový revoluční obsah, který odpovídá revolučnímu charakteru proletariátu, a tak se tento přehodnocený jazykový materiál stává schopným sloužit novému prostředí.

Veliký význam ruštiny jako jazykového pojítka národů Sovětského svazu a pak i všech pokrokových národů světa přináší s sebou silný vliv ruštiny na národní jazyky v zemích lidových demokracií, zejména ovšem na jazyky slovanské, jak je to pochopitelné při velmi těsné blízkosti slovanských jazyků a při stále sílícím vědomí slovanské vzájemnosti. Je proto přirozené, že při změnách slovních významů v bulharštině hraje rozhodující úlohu vliv ruštiny, která je bulharštině po stránce slovní zásoby ze všech slovanských jazyků nejbližší a s níž ji spojuje více než stoletá tradice.

Velmi časté jsou v soudobém spisovném bulharském jazyce ty případy, že domácí slova změnila svůj význam podle slova ruského, svou vnější podobou s ním shodného nebo mu blízkého. Tak na př. slovo partizanin, které znamenalo původně v bulharštině přívržence politické buržoasní strany, který se ve svém jednání dává vést výhradně osobními zájmy, nabylo vlivem ruštiny významu nám velmi dobře známého, shodného s čes. slovem partyzán. Stejně tak byl starší význam slova brigada (oddíl vojska, obyčejně dva pěší pluky), kterého se dříve užívalo výlučně ve vojenské terminologii, zcela zatlačen významem, kterého nabylo toto slovo v revoluční ruštině: skupina dělníků anebo vůbec lidí sdružených ke splnění nějakého výrobního úkolu. Stejný osud mělo slovo levičar (= levičák), do něhož buržoasní třída vkládala význam člověka levého, komunistického přesvědčení, které však v proletářském prostředí nabylo významu úchylkáře, člověka, který neuvádí své jednání v souhlas s vývojem společnosti v daném okamžiku (podle učení Leninova), nýbrž počíná si s přehnanou [104]revolučností, překotně a extrémně. Dnes se tohoto slova užívá ve spisovném jazyce s tím základním významem, který do něho vložila proletářská třída.

Jindy nabyla pod vlivem ruštiny nového významu slova zvukově sice odlišná, ale významově s nimi původně totožná. To je na př. případ slov drugar a drugarka (‚soudruh‘ a ‚soudružka‘), která nabyla v bulharštině velmi širokého významu ve spojení s novými socialistickými vztahy v bulharském společenském životě, nahradivše vyšlá dnes z užívání slova gospodin, gospoža, gospožica (pán, paní, slečna). Vedle toho mají však i významy jiné, užší (člen komunistické strany, rovněž nestraník, ale přívrženec pokrokových idejí, dále manžel a manželka).

Kromě případů, při nichž se uchovává stará forma, avšak se zcela novým obsahem, t. j. kdy slovo nabývá zcela nového významu, rozdílného od významu starého, jsou i případy, kdy si slovo sice uchovává svůj starý význam, ale rozšiřuje svůj obsah o nové odstíny, které odrážejí nové stránky naší skutečnosti. Zvlášť názorným příkladem takového rozšíření významu slova je slovo trud (práce). V buržoasní společnosti mělo slovo trud příchuť nepříjemné námahy, strádání, odhalující emocionální vztah buržoasie k práci. Tento význam slovo trud ve spisovném jazyce zčásti podrželo, jen však tam, kde jde o práci vykořisťovanou kapitalistickým řádem. Dnes, v době budování socialismu, kdy je odstraněno vykořisťování člověka člověkem, přestává být práce pro pracující břemenem a utrpením, práce je věcí cti a hrdinstvím — a tento nový vztah k práci nachází svůj výraz i v jazyce.

Mnohá slova, která označují charakteristické vlastnosti nového společenského prostředí, obrážejí jevy, které existovaly již dříve, ale v menším měřítku, kdežto dnes jsou typické pro novou socialistickou skutečnost a vytvářejí její charakteristickou podobu. Tato slova nabývají v jazyce mnohem většího rozšíření a dodávají mu nového charakteristického zabarvení. Jiná slova nejen nabývají většího rozšíření, ale také podléhají určité změně svého významu, spojují se novým způsobem v nová ustálená (frazeologická) spojení, která mají nový obsah a odrážejí nové jevy naší skutečnosti.

Po 9. září, když Komunistická strana Bulharska vystoupila z illegality a stala se vedoucí stranou v společensko-politickém, hospodářském a kulturním životě země, stala se slova spjatá s organisační výstavbou strany od počátku jazykovým materiálem užívaným celou členskou masou a později větší částí národa. To jsou slova jako Centralen komitet (Ústřední výbor), gradski komitet, părvična (organizacija), plenum, plenaren, politsekretar atd. Celá řada slov souvisí opět s illegálním životem strany (nelegalen, konclager, konclagerist, politzatvornik a j.); za doby fašistické poroby nabývají širokého upotřebení v bulharské pokrokové literatuře slova jako sprotivitelen (odbojový), narodoosvoboditelen (osvobozenský), antifašistski [105]a j. Mnoho slov obráží metody činnosti strany a uskutečňování její theorie. Z této skupiny zasluhují povšimnutí především slova kritika a samokritika (sebekritika). Tato slova nejsou sice v bulharštině nová, ale dnes se jich užívá s novým obsahem. Nový je právě onen třídní význam, který do nich vkládá marxistická theorie, podle níž kritika a sebekritika představují osobitou formu boje mezi starým a novým a jsou hybnými silami vývoje socialistické společnosti. Jiná slova vděčí za svůj umocněný život svému sepětí s dělnickou třídou, tak slovo klasa (třída) samo, proletariat, syndikalno dviženie (odborové hnutí); jiná jsou opět těsně svázána s lidově demokratickými formami vlády: narodna (lidová) republika, otečestven front (vlastenecká fronta) a j.

Rovněž celé budovatelské socialisační úsilí, které se projevuje především v obnově národního hospodářství a v hlubokých sociálních přeměnách s cílem radikální přestavby společnosti, nachází výraz v jazyce, v tvoření nových slov, v přejímání slov z cizích jazyků, hlavně ovšem z ruštiny, v širším upotřebení některých slov a pod. Tak v souvislosti s uváděním zásady plánování do hospodářství země nabývá mnohem širšího významu i upotřebení slovo plan a vytváří se celá řada slov odvozených (svrchplanov nadplánový, planovost, zaplaniram plánuji atd.); nové metody organisace práce nalezly výraz v nových spojeních jako proizvodstvena brigada (výrobní brigáda), proizvodstveno sobranie (výrobní schůze) a pod. Mnohá slova označují nové formy hospodářské organisace (nacionaliziram znárodňuji, obštonarodna sobstvennost celonárodní vlastnictví a pod.). Spisovný jazyk, zejména novinářský, se obohacuje z jazyka výroby a práce vůbec. Do širokých oblastí spisovného jazyka pronikají slova jako elektrifikacija, elektroenergija, industrija, ikonomika a j. Nové zjevy v bulharském hospodářském a společenském životě označují slova racionalizator; izobretatel (vynálezce), novator, udarnik, masovik (kdo koná práci s masami), kadrovnik a pod.

Jiná vrstva slov svědčí opět o vyšší ideové prolnutosti dnešní společnosti (idejen, idejno-političeski, idejno-chudožestven (ideově umělecký), ideologičeski, ideolog, jakož i marksičeski, marks-leninski a j.); jiná opět zachycují kulturně budovatelské úsilí bulharského lidu (složená slova s prvním členem kino-: kinocentr, kinoindustrija, kinochronika…, radio-: radiopromišlenost, radiofikacija, radiorazprăskvanije (rozhlas).

Aktivisace ženy, větší účast, kterou má žena v společensko-politickém, hospodářském i kulturním životě Bulharska, projevuje se i v jazyce: v širším upotřebení a ve vytváření více jmen ženského rodu k různým jménům mužským, označujícím většinou funkce vyhrazené dříve jenom mužům; tak vzniká vedle dejatel (činitel) dejatelka, vedle partijec (straník) partijka, rodí se udarnička, brigadirka, răkovoditelka (ředitelka), agitatorka, racionalizatorka, delegatka, deputatka, kadrovička a mn. j.

Tendence k stručnosti, dynamičnosti vyjadřování, příznačná pro rychlé [106]tempo našeho života, nachází svůj výraz ve vytváření kratších forem slov obvyklých dříve ve formě delší (obosnovka za obosnovanie — zdůvodnění) a především ve velmi hojných zkratkách slov a slovních skupin, příznačných pro ruský jazyk zejména prvního období porevolučního. Tyto zkratky se jednak přejímají, jednak se tvoří v bulharštině zkratky toho druhu i na domácím základě.

Zastoupeny jsou v bulharštině všechny druhy zkratek písmenných a slabičných, známé z ruštiny: 1. písmenné zkratky záležející ve spojení jmen počátečních písmen slov tvořících dané spojení (SNM [se-ne-me] = Săjuz na narodnata mladež [Svaz lidové mládeže]); 2. písmenné zkratky, při nichž spojení počátečních písmen - hlásek tvoří zvukový celek (SRP [sărp] = Săjuz na rabotnicite na prosvetata [Svaz kulturních pracovníků]); 3. smíšené zkratky, které se tvoří oběma způsoby, na př. ze jména počátečního písmene + z iniciál ostatních písmen (RMS [rems] = Rabotničeski mladežki săjuz [Dělnický svaz mládeže]); dále 4. zkratky slabičné z počátečních slabik nebo částí slabik daného slovního spojení (Elprom = električeskaja promišlenost [elektroprůmysl]) a 5. zkratky dvouslovních skupin, při nichž se krátí jen prvé slovo (obyčejně přídavné jméno), druhé se však uchovává celé (profgrupa = profesionalna grupa [odborová skupina], narsăvet = naroden săvet [národní výbor]).

Pro slovní zásobu současného bulharského jazyka jsou charakteristická nejen slova nově utvořená, slova významově přehodnocená a slova častěji užívaná, ale také ta slova, která přestávají v jazyce žít.

Jsou to jednak slova, která zanikají proto, že zanikají společenské kategorie, kterým odpovídají (kmet starosta), jednak slova, která skončila „politickou popravou“, slova připomínající fašistický režim (policija se nahrazuje slovem milicija, stražar slovem milicioner). Také některé názvy úřadů se přeměňují ve smyslu nového politického pojetí; tak v souhlase s mírovou politikou proletářské třídy bylo ministerstvo války přejmenováno na ministerstvo národní obrany.

Jak patrno, vyrovnává se bulharský spisovný jazyk úspěšně s úkoly, které před něho staví nová doba. Že se přitom opírá o jazyk ruský, je právě tak samozřejmé, jako je samozřejmé, že národ kladoucí základy socialismu bude hledat oporu u první socialistické země na světě. Pro českého čtenáře bude však zajímavé srovnat poměry bulharské s našimi poměry vlastními. A tu musíme konstatovat, že při značné shodě mezi oběma jazyky v tom, jak reagují svou slovní zásobou na novou politickou a sociálně-hospodářskou skutečnost, při shodě, která je pochopitelná při velké blízkosti slovanských jazyků vůbec a při souběžnosti politického a hospodářsko-společenského vývoje ve státech lidových demokracií, můžeme pozorovat mezi oběma jazyky i jisté rozdíly. Vidíme, že především bulharština mnohem častěji z ruštiny přímo přejímá tam, kde my raději překládáme (Centralen komitet proti našemu Ústřední výbor, narsăvet proti národní [107]výbor atd.), a dále v tom, že bulharština v široké míře přijímá a sama vytváří slova zkratková, kterým se čeština — nehledíme-li k značkovým pojmenováním podniků a různých institucí (Narpa, ROH a pod.) — brání. Srovnejme na př. bulharské politzatvornik s naším ‚politický vězeň‘, konclager s ‚koncentrační tábor‘, po příp. hovorově ‚koncentrák‘, naše ‚svazák‘ s bulharským remsist, zemsist (od RMS = Rabotničeski mladežki săjuz a ZMS = Zemedelski mladežki săjuz). Čeština většinou omezuje takovéto typy jen na okruh skupinového, zájmového žargonu (tozař od TOZ = Tyršův odznak zdatnosti). Nepřejímá-li bulharština slovo hotové, pak často sahá ke kalku, k doslovnému překladu, opírajícímu se pokud možná těsně o ruský vzor (bulh. stenvestnik podle ruského stěngazeta), kdežto čeština se spíše uchyluje k odvozování (nástěnka, nástěnné noviny).

Tato jistá rozdílnost mezi češtinou a bulharštinou v poměru k ruštině má své kořeny historické. Ruština měla historickou úlohu při kulturním probuzení Bulharů a stála při kolébce novobulharského spisovného jazyka. Až do 2. poloviny 19. století užívá se v Bulharsku církevněslovansko-rusko-bulharského spisovného jazyka. Teprve v této době se postupně vypracovává na podkladě domácích bulharských nářečí a církevněslovanského jazyka i ruštiny novobulharský spisovný jazyk, prostoupený velmi silně rusismy, především v oblasti slovníku. Od té doby se bulharský spisovný jazyk vyvíjí v těsném přimknutí k spisovné ruštině, přimknutí, toto je po 9. září ještě mnohem užší a intimnější. Pro bulharštinu je v tom neocenitelná výhoda, že může široce a přitom lehce čerpat z nepřeberné pokladnice velikého a mohutného ruského jazyka, výhoda, která zůstává odepřena jazyku našemu, příliš osobitému a příliš svému, než aby směl brát v té míře z hotového.

---

[1] Promeni v leksikata na bălgarskija ezik sled 9 septembri, čas. Ezik i literatura V, 1950, 127 n.

Naše řeč, volume 34 (1950), issue 5-6, pp. 102-107

Previous Rudolf Havel: Národní knihovna

Next Adolf Kellner: Odraz života slezského lidu v jazyce