K jazykovému zeměpisu Čech

Jaroslav Voráč

[Articles]

(pdf)

-

Přehláska a > ě (e)

Ústav pro jazyk český pokračuje ve zpracovávání nářečního materiálu z dotazníkové akce, která byla provedena v roce 1947—48 za součinnosti učitelstva škol národních a středních. V první, počáteční fázi jde zatím o stanovení přehledného obrazu o zeměpisném rozšíření hledaných nářečních jevů. Údaje z jednotlivých dotazníků (totiž hledaný jev na určitém slově) se přenášejí pod různými značkami na mapu do katastrů příslušných obcí. Všechny obce, odkud jsou zprávy, vytvoří tak na mapě dotazníkovou síť, v níž se hledaný jev zachytí. Takový zeměpisný obraz k první otázce Dotazníku pro česká nářečí jihozápadní přinesla Naše řeč již loňského roku (roč. 33, 1949, 142). Druhou fází je revidování získaného obrazu v terénu; také k této akci bylo již zčásti přikročeno.

Druhá otázka uvedeného dotazníku zjišťuje na vybraných slovech dnešní stav a zeměpisný rozsah dalšího charakteristického znaku této oblasti, totiž nářečních výsledků historické přehlásky a > ě (e), á > ie (í) uvnitř slov (na př. přadeš > předeš, přásti > přiesti). Přehlásce podlehlo ve XII. stol. každé a (jakéhokoliv původu), byly-li pro ni ostatní podmínky. O vzniku přehlásky, jejím šíření, kolísání a vyrovnávání, o jejích výsledcích v jazyce spisovném i v nářečích poučuje Gebauer v Historické mluvnici I, str. 92 n., nověji a s bohatými nářečními doklady Trávníček v Historické mluvnici čs., str. 71 n. a v Příspěvcích k čes. hláskosloví, str. 61 n. a přehledně Hujer v Čs. vlastivědě III, str. 38 n.

Jak shrnuje Havránek ve svých „Nářečích českých“[1], je výsledek přehlásky a > ě po období jejího kolísání a vyrovnávání v Čechách zcela jednotný (kromě přechodného pásu českomoravského). Rozdíly mezi nářečími českými se vyskytují jedině v různém vyrovnání přehlásky uvnitř slov. Staročeské vzal — vzěli nebo třásl — třiesli se sjednotilo v jedněch nářečích na vzal — vzali, třas — třásli, v jiných na vzel — vzeli, třís — třísli. Na dnešní stav přehlásky v nářečích působily někdy také rozdíly kvantitativní (v délce přehlasované samohlásky). Tím se liší na určitých slovech některá nářečí mezi sebou (nažíla/nažela) nebo se liší jen tím od přehlásky ve spisovném jazyce (přídla/předla).

Typické pro oblast jihozápadních Čech je zejména vyrovnání ve prospěch přehlásky v kořenných slabikách sloves. Otázka našeho [62]dotazníku se omezuje jen na takové případy. Řadu dokladů, tohoto typu uvedl především J. V. Dušek ve svém Hláskosloví nářečí jihočeských (II, Praha 1894—1908, str. 8 n.): začel, vzel, žel nebo žíl (trávu), votřís se, smíl se, zíblo, zapříh nebo zapřeh, dosíhnout; vedle toho doklady, jako utěl (větev), zapjetej (kabát), patrně dnes už vzácnější, neboť je vyplňovatelé našich dotazníků zaznamenávají poměrně málo. Všechny tyto doklady uvedl také B. Vydra pro Prachaticko ve svém Popisu a rozboru nářečí hornoblanického (Praha 1923).

Místní určení Duškových dokladů ukazuje vesměs na Čechy jižní a západní. Poslední zeměpisné vymezení tvarů tohoto typu udává Havránek v Nářečích českých (str. 142 n., 152). Rozlišuje v nářečích této oblasti skupinu jižní vedle západní, uvádí však řadu znaků, které „daleko přesahují vymezenou oblast skupiny jihočeské a které ji spojují se značnou částí západních Čech.“ Mezi těmito znaky je právě vyrovnání tvarů s přehláskou a > ě ve prospěch tvarů s e. „Tvary typu vzel, začel, přídla, také síhnou, zapříhnou jsou hlavně na Plzeňsku a v jižních Čechách od Chodska až do Třeboňska.“

Přehlasované tvary stejného typu vyskytují se i jinde v nářečích českých. Přehláska na uvedených slovech patří však mezi znaky, jimiž můžeme vymezit oblast českých nářečí jihozápadních. Na naší mapce jsou zakresleny hranice území, kde se tento jev souvisle vyskytuje. Ještě více než na první mapce (NŘ 33, 1949, 142) projevuje se zde fakt, že stejný jev má na různých slovech různý zeměpisný rozsah, takže nelze vésti jeho jednotnou hranici. Svědčí to o tom, že každé slovo může mít své vlastní osudy (projevuje na př. různou odolnost vůči změnám hláskoslovným i tvaroslovným způsobovaným analogií). Přitom jde zajisté ještě o jiné souvislosti. Zde jistě není náhodné, že sloveso zapříst (spis. zapřáhnout), které znamená jeden z nejstarších a nejdůležitějších úkonů zemědělské práce, uchovalo si vzácné archaismy, jež měly vliv na jeho dnešní stav v nářečí (viz č. 4 v Poznámkách k jednotlivým slovům).

Zároveň je mapka dokladem o celkové dnešní situaci tohoto jevu. Od středu Čech směrem k jihozápadním hranicím vrství se náš jev na všech mapovaných slovech. Zejména pak Chodsko a Doudlebsko je tímto vrstvením zřetelněji vymezeno z velkého celku nářečí jihozápadních.

V oblastech na severovýchod téměř ode všech zakreslených čar se objevuje jev na příslušném slově ještě sporadicky, než zmizí úplně.[2]

[63]Poznámky k jednotlivým slovům

Čís. 1 (začel/začal).

Čára udává východní hranici území, na kterém dnes žije tvar začel, načel. Tento tvar vznikl vyrovnáním ze stč. začal - začěli ve prospěch tvarů začeli… (v češtině obecné a spisovné došlo k vyrovnání opačnému začal - začali). Odpovědi v dotazníkové síti na této oblasti znějí téměř jednoznačně začel, načel…, toliko na Budějovicku a na Třeboňsku se počínají hustěji objevovati tvary načal, začal.

[64]Tvary s e se vyskytují u všech generací; důslednější jsou u generací starších. V okresech při východní hranici udávají vyplňovatelé jev s poznámkou „u starší generace“. Na Doudlebsku (v Trhových Svinech) zachycen tvar s délkou načíl, začíl. Od čáry na východ pouze tvary s a (shodné se spis. češtinou) a vedle toho načnul, začnul.

Čís. 2 (vzel/vzal).

Tvar vzel zachycen ve třech oblastech od sebe oddělených: nejdůsledněji na Chodsku (též na západním okraji okresu plzeňského a ovšem na ostrůvku stříbrském); výrazná je i druhá oblast, na Volyňsku a Prachaticku, a konečně třetí je na území nářečí doudlebského. Kromě toho zachyceny doklady přehlásky na tomto tvaru jen velmi řídce na východním Plzeňsku a na Horažďovicku. Ojediněle hlásí vyplňovatelé tvar s délkou vzíl (Klíčov na Chodsku, Třemošná na Plzeňsku a Zálezly na Strakonicku). V údajích generačních se dotazníky shodují: „u staré generace“.

Čís. 3 (nažela, nažíla/nažala).

Uvnitř vymezené oblasti rozpadají se přehlasované tvary ve dva typy s rozdílnou kvantitou: západní Čechy mají tvar se samohláskou dlouhou nažíl, -a, který porůznu, čím dále řidčeji, jde až na Budějovicko a na Třeboňsku mizí. Naproti tomu zhruba od čáry Kasejovice — Horažďovice — Sušice na jihovýchod převládají tvary se samohláskou krátkou nažel, -a (tento tvar zaznamenává dotazníková síť zvlášť hustě na Volyňsku, Strakonicku a Prachaticku). Stejný typ se však sporadicky objevuje i v oblasti druhé, na Klatovsku, Chodsku a pak na sever od Plzně, hlavně v povodí střední Berounky.

Kromě toho se v oblasti Plzeňska, Kralovicka a Rakovnicka vyskytuje porůznu tvar vzniklý zkrácením z tvaru s délkou, nažil, -a. Na Chodsku pak tvar zdloužený nepřehlasovaný nažál, -a, jako vůbec v celé vymezené oblastí objevují se vedle přehlasovaných i nepřehlasované tvary nažal, -a, dále novotvary nažnul a nažnoul (toto na Klatovsku, Sušicku a Strakonicku). Za čarou nabývají převahy všechny tyto tvary. Tvary přehlasované zasahují ojediněle nejdál na Berounsko a Sedlčansko. Žijí u starší generace, za udanou hranicí už jen u nejstarších.

Čís. 4 (zapříhnout, zapřehnout/zapřáhnout).

Na obou vyznačených úsecích, totiž v západních okrajových oblastech (též na ostrůvku stříbrském) a v jižním cípu Čech, zachovává se převážně u staré generace přehláska na těchto tvarech: zapříhnout (někdy též zkrácené: zapřihnout), zapříhat, zapříhni, zapříh, zapříženej. Kromě toho na celém okrese domažlickém, na sousedících okrajích Klatovska a Přešticka a též na Stříbrsku byl zachycen staro[65]bylý infinitiv zapříst (stč. zapřieci). Při přímém výzkumu byly ověřeny v této oblasti ještě imperativ zapřež, 3. os. sg. zapřeže (počkej, než zapřeže, Mrákov), k tomu analogický plurál zapřežou (Merklín); dále tvary zapřehat, zapřehnout, zapřeh sem (též na Doudlebsku) a zapřeženej. Jinak byly mezi oběma oddělenými oblastmi zachyceny jen sporadické zbytky přehlásky na tomto slově na Sušicku, Volyňsku a Hlubocku. Tvary nepřehlasované mají rozdíl v délce samohlásky zapřáhnout/zapřahnout atd.

Z jižnějšího Doudlebska zaznamenávají dotazníky lexikální odchylku: „místo zapřahat se říká zasadit“ (Pořešín a Hranice na Kaplicku); „u selského stavu se užívá slova zasadit: hospodář zasadil koně do vozu“ (Mírkovice a Netřebice na Krumlovsku); „zasazovat voly do vozu“ (Hodně na již. Budějovicku).

Čís. 5 (přídla/předla/přadla).

Rozdíl mezi tvarem přídla a spisovným předla je jen odrazem staršího rozdílu v délce kmenové samohlásky. Nejdůslednější je to na Chodsku (vymezená oblast udává jen tvar přídla). V širokém pruhu od Kralovicka přes Plzeňsko až na Blatensko, Strakonicko a Prachaticko jsou vedle převládajícího tvaru předla ještě sporadicky vedle sebe také podoby přídla, přadla, zřídka přádla; místy zachycen též infinitiv přást (Plzeňsko, Strakonicko, Písecko). Tento stav doznívá na Doudlebsku. V severovýchodním cípu okresu jindřichohradeckého, na moravských hranicích, už jen přadla vedle předla.

Čís. 6 (smít se, smíl se/smát se, smál se).

Tvar smít se přímo ze stč. smieti proti spisovnému smáti, vzniklému vyrovnáním v neprospěch přehlásky analogií podle smál se atd. zachován v oblasti jihozápadní už jen na Chodsku u staré generace; sporadicky na Horšovotýnsku a na západním okraji okresu přeštického; vedle toho je na Chodsku ovšem i tvar smíl se, vzniklý vyrovnáním. U Duška je ještě jeden doklad z Doudlebska (usmívli se).

Čís. 7 (dosíhnout/dosáhnout).

Souvislé území přehlásky na tomto slově (také dosíhat, dosíh, -la) bylo zachyceno pouze na Doudlebsku; sporadicky na Třeboňsku, ojediněle na Volyňsku a na okraji západní oblasti (Horšovotýnsko, Manětínsko).

Čís. 8 (tříst/třást).

Na ohraničené oblasti je tříst, třís, třísla i u mladší generace; od čáry na východ už jen řídce „u starých“, a to zejména na Příbramsku, Písecku a Doudlebsku. Zároveň s těmito tvary bylo zakresleno do mapy vyrovnávání opačné, v neprospěch přehlásky, na tvaru [66]třase. Tento nepřehlasovaný tvar zaznamenala síť celé jihozápadní oblasti, avšak jen velmi sporadicky. Doklady na nepřehlasované tvary (třase) se poněkud zhušťují těsně při jihozápadní hranici starého českého osídlení. Výrazné je to na Doudlebsku; nejvýraznější však při moravských hranicích, a to na východní části okresu jindřichohradeckého, kamenického a pelhřimovského (jen třase a třást). — Zakresleno zatím jen sem.

Čís. 9 (zíbst/zábst).

Na vymezeném území drží se přehláska na všech třech tvarech, zíbst, zíblo, vozíb. Podél celé hranice směrem na východ pronikají slabě ještě tyto přehlasované tvary. Dotazníky udávají převážně všechny tři tvary vedle sebe. Místy však zaznamenávají lexikální odchylku: za vozíb nebo vozáb bývá voznobil nebo vomrz. Souvislou oblast tvoří tato lexikální odchylka zhruba od čáry Plzeň — Blatná — Milevsko — Tábor na severovýchod. Na východních okrajích drží se podle odpovědí v dotaznících tvary zíbst, zíblo… už jen „u staré a nejstarší generace“.

Kromě toho byla sledována přehláska ještě na slovech stěl, utěl, stětej/sťal, uťal, sťatej a zapjetej/zapjatej. Přehlasované tvary jsou rozptýleny velmi řídce po celém území západních a jižních Čech. Na jihu se místa s kladnými odpovědmi zhušťují, a to zejména na Volyňsku a Prachaticku. Na sever od brdského pásma, na Rokycansku a Hořovicku, zaznamenávají dotazníky ještě podoby zapítej, rozepítej (kabát) a ojediněle po celém jihozápadě zachycena podoba stíl, utíl.

Zdá se, že slovo sťal, uťal nežije dnes ve všech nářečích. Na Klatovsku na př. uvádějí dotazníky místo něho sloveso usek a připomínají je jen ve spojení „stětej svatej“ na rozdíl od Prachaticka, odkud je Vydra cituje jako v nářečí běžné.

---

[1] Čs. vlastivěda III, 1934.

[2] Pokud se týče hustoty naší dotazníkové sítě, třeba ještě připomenout, že počet dotazníků, podle nichž se v této oblasti mapovalo, vzrostl na 2077. V pohraničí se výzkum zatím neprovádí.

Naše řeč, volume 34 (1950), issue 3-4, pp. 61-66

Previous Eduard Prandstetter: Z hornického a hutnického názvosloví

Next Karel Hausenblas: K jednomu špatnému překladu z ruštiny