Karel Sezima zemřel

R. H. (= Rudolf Havel)

[Obituary]

(pdf)

-

* 13. X. 1876 — † 14. XII. 1949

Krátce před vyjitím posledního dvojčísla letošního ročníku Naši řeči došla nás smutná zpráva o úmrtí jednoho z členů nové redakční rady, Karla Sezimy.

Česká kultura v něm ztrácí autora jemně stylisovaných próz, thematicky i stylisticky příznačných pro nedávnou minulost (Passiflora 1903, V soumraku srdcí 1913, Host 1916, Dravý živel 1924, Hudba samoty 1926), literárního kritika a analytika české prózy posledního padesátiletí (Podobizny a reliefy 1919, Krystaly a průsvity 1928, Masky a modely 1930, Mlází 1936), jehož literární galerii vzpomínkově zachytil (Z mého života 1945—1948), neúnavného pracovníka se stále živým zájmem o kulturní život a nové proudy v něm a činného a čilého člena literárních spolků, společností a komisí. Smysl pro otázky stylistiky, který projevoval jako tvůrčí prozaik i literární vykladač, vedl jej k hlubšímu zájmu o literární jazyk a sblížil ho s filologickým světem první republiky. Od r. 1932 byl členem pravopisné komise České akademie věd a umění jako jeden z vybraných spisovatelů zastoupených v komisi proto, aby byly uvedeny v soulad názory filologů s názory tvůrčích literátů. V Naší řeči uveřejňoval v letech 1940—1942 „Klasobraní ze sklizně roku letošního i minulých“, kde podával slohové rozbory nejlepší české prózy „na doklad tvárlivosti naší mateřštiny jako jazyka urozeného plemene a světové kultivovanosti“. V čtyřsvazkových vzpomínkách „Z mého života. Kniha vzpomínek a nadějí“ zachytil na osobitě viděných portrétech literátů a vědců český literární život za posledních padesát let. Najdeme tam (sv. 3, 384 a n.) mnoho stránek věnovaných Pravidlům českého pravopisu, pravopisné komisi, Kruhu přátel českého jazyka, Pražskému linguistickému kroužku, a především Naší řeči, která mu poskytovala „nejspolehlivější ochranu jazykového povědomí a citu“ (396). Literární obec česká ztrácí v Sezimovi významného spisovatele a znalce české prózy, z níž vydal desetisvazkový výbor (1931 až 1932), Naše řeč pak svědomitého redaktora, který jí věnoval mnoho pozorného zájmu a který ještě v tomto čísle prováděl pečlivé korektury.

Naše řeč, volume 33 (1949), issue 9-10, p. 180

Previous Dš (= František Daneš): Jazyk úřední

Next Red. (= Redakce), František Trávníček: Akademik Marr a jeho směr v jazykozpytě