Časopis Naše řeč
en cz

Sportovní rubriky

Sr

[Drobnosti]

(pdf)

-

Sportovní rubriky v našich denních listech nebývají psány vždy tak, jak toho vyžaduje spisovné vyjadřování. Víme sice dobře, že jazyk novinářský tvoří svéráznou vrstvu jazyka spisovného,[1] že má právo na své osobité vyjadřovací prostředky, dané jeho úkolem i okolnostmi, za nichž novinářský projev vzniká. A také i jednotlivé rubriky listů bývají — zcela po právu — jazykově i slohově různého charakteru. Avšak nikdy nevybočují tyto zvláštnosti z obecného rámce jazyka spisovného. Mnohé denní listy jsou si toho dobře vědomy, avšak nechybějí ani takové, které nejsou dost dbalé naléhavých potřeb jazykové kultury. Uvedeme některé příklady.

Nedobře působí ve sportovních zprávách hromadění výrazů slangových, kterých užívají sportovci, jsou-li sami mezi sebou, hovoří-li po domácku. Tuto mluvu nelze mechanicky přenášet do projevů, jež jsou určeny pro veřejnost. Četli jsme ve vážném referátě, že zápasníci si to hned na počátku rozdali nebo že v první části závodu to závodník rozpálil dost neuváženě; ale výrazy rozdati si to, rozpáliti se vymykají spisovnému jazyku a jsou tu nevhodné. A stejně nevhodně zní, napíše-li sportovní dopisovatel, že obecenstvo bylo zápasem otráveno (místo znechuceno) nebo že zápas byl nervák (místo, že byl napínavý, vzrušující, že měl mnoho napínavých scén a pod.). A nazývat záludnou střelu, která oklame brankáře, blafákem, nesvědčí o smyslu pro dobrou úroveň vyjadřovací. Ve vážné rozpravě o jarních sportovních přípravách jsme se dověděli, že ti pohodlnější sportovci budou se teprve na jaře rozviklávat, zatím co jiní budou již v plné formě. Pisatel [159]chtěl říci, že začnou teprve s cvičením, že se budou rozcvičovat. Jinde zase referent neváhal napsat: „A ani se nezlobíte, když vás cvičitel natáhne o dvě až tři minuty“. Příliš často a namnoze zbytečně píše se v novinách, že esa toho nebo onoho klubu byla poražena. Místo věty, že sportovec musí honit tělo a nohy po lese, by jistě stačilo napsat, že sportovec musí trenovati. O cyklistickém závodníku jsme se dočtli, že měl smůlu, neboť dvakrát defektil. Pisatel chtěl říci, že účastník závodu měl defekt, poruchu a vyjádřil to slovesem defektiti, které se snad objevuje ve sportovním slangu; je však také možné, že si je autor vytvořil sám. Mohli bychom pokračovat i dále v takovýchto příkladech a mohli bychom ocitovat i příklady ještě výraznější, přímo křiklavé, ale byli bychom neradi, aby vznikl dojem, že sportovní rubriky mají zcela špatnou jazykovou úroveň, což by neodpovídalo pravdě.

Chceme jen upozornit, že se i do sportovních rubrik vloudí leccos, co by tam nemělo být. Je přece samozřejmé, že sportovní redaktor, dopisovatel nebo příležitostný zpravodaj musí stát i jazykově na výši. Nestačí mít jen znalosti sportovní, je třeba stejně dokonale ovládat i jazykovou formu týkající se sportu. Její bezpečná znalost musí být patrná z každé řádky. Vždyť sportovní stránky jsou určeny nejširším vrstvám lidovým, jsou čteny zvláště naší nejmladší generací, která se jejich prostřednictvím vzdělává i jazykově. Proto máme k našim sportovním redaktorům upřímnou prosbu: Nevypomáhejte si ve svých článcích tak často výrazy a vazbami slangovými, familiárními a různými spojeními a slovy z jazyka obecného nebo dokonce vulgárního, nezaměňujte ve svých projevech na stránkách novin jazyk spisovný za řeč, která je vhodná pro přímé sdělování v úzkém kruhu mezi přáteli, známými, na hřišti, v klubu a pod.! Vždyť i v oboru sportovním lze se dnes vyjádřit o všem spisovně. Výrazů nespisovných je možno ovšem také používat, ale jen tu a tam jako slohového prostředku, kterým se na př. při reportáži nebo ve feuilletonu dodá líčení nebo vypravování větší živosti, průkaznosti, zabarvení a podobně.

(Předneseno v Jazykovém koutku)


[1] Srov. článek Gustava Wintra Poznámky k novinářské češtině (Slovo a slovesnost II, 1936, str. 114n.)

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 7-8, s. 158-159

Předchozí —šta: Po druhé a podruhé

Následující Dš: Sloh