Časopis Naše řeč
en cz

Kraj Pražský

—cl (= Miloš Helcl)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Se zavedením krajského zřízení v naší republice určil příslušný zákon i jména jednotlivých krajů. Tak jako tomu bylo dosud u pojmenování zemí, jsou nyní podle zákona i přídavná jména označující jednotlivé kraje jmény vlastními. Píšeme je tedy se začátečním písmenem velkým, na příklad kraj Plzeňský, kraj Ústecký, kraj Hradecký atd. Zákon zde tedy zavedl onen způsob psaní, který podle Pravidel platil dosud jen pro historické názvy krajů podle starého rozdělení království. Naproti tomu však ve spojeních okres benešovský, kralupský, dobříšský, českotěšínský atd. zůstává přídavné jméno jménem obecným a má začáteční písmeno malé. Pokud jde o bližší určení při jménech měst, která jsou trvalou složkou úředního názvu místa, jako jsou různá přídavná jména nebo předložková spojení, uplatňují se v nových názvech různě. Původní přídavná jména se stávají prvním členem nového přídavného jména složeného, na příklad Českobudějovický od České Budějovice, Banskobystrický od Banská Bystrica. Původní přivlastňovací genitiv z názvu místního jména Hradec Králové se rovněž stává první částí složeného přídavného jména královéhradecký. Ale bližší určení výrazem předložkovým (nad Labem) se v názvu kraje, jehož střediskem je Ústí nad Labem, nijak neprojevuje a kraj se prostě jmenuje Ústecký. Označení okresu se provádí v těchto případech složeným přídavným jménem, jehož první část tvoří kmenová podoba adjektiva odvozeného od jména řeky, na příklad labskoústecký (proti orlicko-ústecký), nebo se místo přídavného jména užívá prostého nominativu jmenovacího, na příklad okres Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí. (V textu zákona se užívá tohoto způsobu označování okresů.) Pokud jde o přídavná jména přivlastňovací v názvu místních jmen (Jindřichův Hradec, Havlíčkův Brod), objevují se v první části složeného přídavného jména většinou jen v kmenové podobě svého základního podstatného jména, na příklad jindřichohradecký, havlíčkobrodský, řidčeji v kmenové podobě přídavného jména přivlastňovacího (mnichovohradištský).

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 1-2, s. 39

Předchozí kvh (= Kvido Hodura): Skloňování místních jmen Karle a Chýše

Následující Sdělení redakce