Časopis Naše řeč
en cz

Lenin a otázky jazyka

Ctirad Bosák

[Články]

(pdf)

-

(Jazykový koutek k 25. výročí Leninovy smrti 21. ledna 1949)

Na první pohled se nám zdá podivné, že by mohl mít Lenin něco společného s jazykozpytem. Zdá se nám, že jazykové problémy nemají co dělat s tím gigantickým osvobozovacím bojem, jemuž Lenin věnoval všecky své síly. Jak se mohl zabývat jazykem člověk, který dovedl dělnickou třídu k vítězství a vykonal tím největší čin lidských dějin? Jak to, že Leninovi na to zbyl čas?

Ale takové domněnky nejsou správné. Především: komunisté jsou lidé zvláštního ražení. Všichni bolševičtí vůdcové jsou známi tím, že na všecko stačí; že stačí na všechno důležité. Nástroj materialistické dialektiky jim neomylně ukazuje, co je nutno v daném okamžiku dělat, co nejvíce slouží pokroku.

A teď se asi znovu podivíte: Copak může právě jazykozpyt nějak pomoci dělnické třídě v jejím boji za osvobození lidstva? Může. Právě Lenin a Stalin nás učí, že i na jazyk se musíme dívat třídně. Učí nás, že jazyk — jako nejdůležitější prostředek lidského styku — je mocným nástrojem třídního boje. Buržoasie využívá i jazyka k vykořisťování. Nevybírá si přitom v prostředcích. Na jedné straně přeplňuje jazyk cizími slovy (na př. akceptoval jsem návrh místo přijal jsem návrh nebo souhlasil jsem s návrhem); tím chce dosáhnout, aby spisovný jazyk byl pro široké vrstvy nesrozumitelný a aby se tak masám zabránil přístup ke kultuře. Na druhé straně buržoasní brusiči chtějí nahrazovat všecka cizí slova slovy „domácími“ (na příklad takový výraz jako kolektiv, brigáda). Tím se podněcuje národnostní zášť a uzavřenost, která má zabránit pronikání pokrokových myšlenek.

Obě tyto protikladné snahy ženou vodu na mlýn buržoasii. Zvláště jejich vzájemný boj prospívá reakci tím, že odvádí pozornost od boje třídního. Stanovisko dělnické třídy vyjádřil Lenin, který vystoupil proti zbytečnému užívání cizích slov. Tehdy, po revoluci, bylo prvním úkolem sovětské vlády naučit negramotnou většinu národa číst a psát. Cizí slova nedovolovala tehdy člověku, který uměl ještě špatně číst, aby na příklad četl noviny nebo poslouchal radio. To bylo překážkou vlivu na masy a brzdou pokroku. Jako důsledný internacionalista však Lenin nikdy nechtěl, aby byla z jazyka vymycována všecka cizí slova. Nelze se vzdát takových slov, jako komunismus, demokracie atd. To by znesnadňovalo vzájemné dorozumění a spolupráci mezi národy SSSR a také mezi proletáři všech zemí.

Takové dialektické řešení je nejen jedním z příkladů Leninovy ge[9]niality, ale i důkazem toho, že bolševická politika je vždycky demokratická a opravdu lidová, protože dbá prospěchu nejširších mas.

Těmito leninskými principy se musí řídit i naše jazyková politika. U nás je nejdůležitějším úkolem boj proti purismu, který pod maskou vlastenectví svádí k sobeckému šovinismu. Ale zároveň se musíme postavit i proti užívání zbytečných cizích slov, která jsou brzdou vzdělání lidu.

Mohli bychom uvést ještě mnoho důkazů pro to, jak Lenin hluboce zasáhl do otázek jazyka. Tak na př. vždycky nemilosrdně pronásledoval zneužívání jazyka, byl úhlavním nepřítelem frází, planého dogmatického mluvení.

Sám Lenin také mistrně vládl jazykem a přesně vyjadřoval své geniálně jasné myšlenky. Síla jeho důkazů byla nepřemožitelná.

Lenin se zasloužil o to, že se jazyku dostalo takového místa, které mu patří. Teprve v Sovětském svazu se věda o jazyce stala účinnou spolubudovatelkou nového života.

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 1-2, s. 8-9

Předchozí Bohuslav Havránek: Český jazyk do pětiletky

Následující Alois Jedlička: Genitiv místních jmen typu Jince, Hrobce

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1