Český jazyk do pětiletky

Bohuslav Havránek

[Articles]

(pdf)

-

Na počátku roku uvedl jsem v Československém rozhlase do první naší pětiletky Jazykový koutek, v němž takřka denně členové Ústavu pro jazyk český České akademie věd a umění mají pětiminutové výklady a rozhovory o otázkách spisovné češtiny. Úkoly našeho spisovného jazyka a odborné péče o něj v pětiletce, o nichž jsem mluvil, týkají se ovšem význačnou měrou také Naší řeči, a proto uvádím týmiž slovy do pětiletky a do nového jejího období i Naši řeč.

Zdůrazňovali jsme vždy, že jazyk je jevem sociálním, společenským. Tím důrazněji je třeba to připomenout si dnes — v době nekompromisní revise základních vědeckých názorů ve všech oborech —, ale právě s hlediska této nezbytné revise nelze se dnes omezovat na toto tvrzení a na správné chápání jazyka v důsledku toho jako dorozumívacího prostředku daného společenství, jako nástroje společnosti, a je třeba připojit i další stupeň poznání: uvědomit si sociální podmíněnost jazyka a následkem toho chápat jej nejen jako nástroj společnosti, ale také do všech důsledků jako výtvor společnosti.

To jsem chtěl předeslat stručným svým slovům uvádějícím denní Jazykový koutek rozhlasu nejen do nového roku, ale především do nové československé pětiletky. Je to základní východisko každé odborné práce věnované jazyku, a tím i každé vědecky podložené péče o spisovný jazyk český, jejíž součástí je i náš Jazykový koutek.

S tohoto obecného hlediska se podíváme jak na ty úkoly, které pětiletka uloží spisovné češtině, tak i na úkoly, které si sama odborná péče o český jazyk ukládá do pětiletky.

První úsek: úkoly, které ukládá a uloží pětiletka českému jazyku. Tento úsek se dotýká přímo Jazykového koutku. Smyslem jeho je právě vyrovnávat se rychle a aktuálně s pevného vědeckého hlediska s naléhavými potřebami, které klade na spisovný jazyk dnešní výstavba nové socialistické společnosti, které klade vytváření nových hodnot a [7]skutečností. A pětiletka je přesně plánovanou esencí takovéto výstavby ve vymezené době. A jako chceme být hrdi na každý výrobek provedený v továrnách v naší pětiletce — a naši soudruzi a přátelé v továrnách jim věnují všemožnou pozornost —, stejně se přičiníme ze všech sil o to, aby každý výraz, který naše úsilí o zdárný rozvoj pětiletky bude potřebovat, byl takový, abychom na něj mohli být hrdi, aby byl výstižný a prakticky účinný pro boj za naše cíle. Příkladem mohou nám být právě názvy dvouletka, pětiletka. Při své přesné jednoznačnosti mají bojovou průbojnost a účinnost i schopnost vyvolávat obrazem dívčím milé citové vztahy.

A jestliže někdy náš Jazykový koutek nepřihlížel snad dostatečně k reálným podmínkám a potřebám spisovného jazyka v dnešní době, chce to v pětiletce napravit se vším úsilím. Budeme proto také nadále ještě s větší důsledností posuzovat jednotlivé případy, jednotlivé jevy jazykové, ne s úzkoprsého hlediska školské pedanterie, vidící zpravidla jen minulost jazyka, ale právě se zřetelem k těmto podmínkám a potřebám, s důsledným zřetelem k tomu, kdo je nositelem spisovného jazyka dnes a kdo je jeho adresátem, komu má dnes sloužit a prospívat, — tedy stručně k tomu, co jsem v Československém rozhlase před časem sám nazval demokratisací spisovného jazyka.[1]

Ovšem nechceme tuto demokratisaci chápat jako tak zvané přiblížení jazyka k lidu — to by bylo přežilé buržoasní chápání lidu —, ale je třeba spisovný jazyk zbavit zděděné úlohy jazyka úzké privilegované třídy, zbavit jej této exklusivnosti, uzavřenosti, aby se stal vhodným nástrojem nového, opravdu lidového společenství.

To vše už ovšem přechází do druhého úseku úkolů: úkolů, které si sama odborná péče o jazyk ukládá do naší pětiletky. Tato odborná péče je dnes soustředěna v badatelském Ústavu pro jazyk český České akademie věd a umění. Jádrem jejím musí být soustavná revise všech sporných bodů normy spisovné češtiny, revise vedená právě s hlediska vytčeného úvodem. Ovšem tato revise musí usilovat o vědeckou objektivitu, musí definitivně zúčtovat se subjektivními liberálními hledisky, v nichž si libovala stará puristická filologie. Vědeckou objektivitu dá Ústavu základní správné metodické východisko a jeho vhodná aplikace na nepřeberný materiálový poklad, který má Ústav sebrán. Tento poklad zpřístupňuje vycházející akademický Příruční slovník jazyka českého. Dokončení tohoto slovníka je předním úkolem jazykové pětiletky tohoto Ústavu.

Zdar jazykové pětiletce! Zdar celé naší československé pětiletce!

---

[1] Srov. můj článek takto nazvaný v Rudém právu 17. října 1946 a v podrobnější formě ve sborníku „Čeština v životě a ve škole“ (cyklus rozhlasových přednášek), vyšlém r. 1947.

Naše řeč, volume 33 (1949), issue 1-2, pp. 6-7

Previous František Ryšánek: Za profesorem Emilem Smetánkou

Next Ctirad Bosák: Lenin a otázky jazyka