Časopis Naše řeč
en cz

Slovník M. Z. Poláka

R. (= Redakce), Pavel Váša

[Články]

(pdf)

-

Za poslední války se prof. Pavel Váša těšil a posiloval tím, že se ponořil do podrobného studia českého slovníku. Z této jeho práce vznikly dvě zvláštní studie, jedna o slovníku M. Z. Poláka ve Vznešenosti přírody z r. 1819, druhá o zvláštnostech v slovníku „Stručného náčrtu dějin filosofie“ od T. G. Masaryka (z r. 1889). Obě ty studie poslal prof. Váša ještě za války redakci Naší řeči a ona je ráda přijala, neboť máme naprostý nedostatek takovýchto speciálních studií slovníkových; jeť oblast slovníku u nás jednou z oblastí nejméně zkoumaných a nejméně pěstovaných (i na školách). Přesto však jsme nemohli práce prof. Váši dosud otisknout, protože značně zmenšený rozsah Naší řeči (z původních 32 stran na 24 stran, nyní dokonce na pouhých 20 stran) tomu bránil. Ale není naděje, že by se v dohledné době mohlo něco zlepšit na tomto stavu, a nezdá se nám správné záslužnou práci Vášovu odkládat do nekonečna. Proto dnes otiskujeme aspoň druhou část jeho studie o slovníku M. Z. Poláka; je v ní bohatě doložen poznatek, že M. Z. Polák nebyl se svým slovníkem zjev tak osamocený, jak se zpravidla myslívá. Bude-li to možné, otiskneme později — aspoň po částech — i první část této Vášovy práce, t. j. podrobný seznam jazykových zvláštností Polákových.

R.

Polákův básnický jazyk posoudil velmi přísně Jaroslav Vlček ve svých Dějinách české literatury (Mazáčovo vyd. IV, 27). Všude prý v jeho básni podivně tvořená slova ruší obrazy a ustavičný krutý zápas s formou ukazuje, že Polák co do umělecké tvořivosti a ovládání českého verše nebyl z vyvolených. Poláka se ujal celou studií o Vznešenosti přírody Jan Mukařovský ve Sborníku České akademie X, I, 1934, kde zejména dokazuje, že byl v této básni výběr slov určován jednak zvoleným veršem, osmistopým trochejem, jednak přehojným vyjadřováním perifrastickým, nutným u popisné básně. Mukařovský vybral z Polákova slovníku podle prvních dvou zpěvů Vznešenosti přírody několik slovních skupin — slova na -ina, na -iště, zpodstatnělá neutra přídavných jmen a substantivní i adjektivní složeniny — a upozornil na nadměrné užívání podstatných jmen slovesných a substantiv na -ost. Připomínám tu, že se Mukařovský mýlí, když na str. 45 praví, že Jungmann Polákovu báseň neexcerpoval; excerpoval, a hojně, většinou však nejmenuje Poláka přímo, ale cituje Hromádkovy Vídeňské listy, kde vyšla Vznešenost přírody v prvním vydání.

[99]Četba Vznešenosti přírody, ostatních básní a cestopisu Polákova neučinila na mne dojem, že by jeho básnický jazyk byl ve starší obrozenské literatuře tak osamělý. Pořídil jsem si tedy slovníček k oběma vydáním Vznešenosti přírody, srovnával jsem pak jeho slovní zásobu s jazykem zejména autorů doby buditelské, ale sledoval jsem ji i do novější doby podle slovníku Jungmannova, akademického Příručního a Vášova-Trávníčkova. Pro tento účel jsem si vyexcerpoval Jungmannův Ráj, Máchovy spisy podle Krčmova vydání v Pantheonu a částečně Lindu a Puchmajerovy almanachy. Ukázalo se mi, že byl Polák horlivý učeň Jungmannův a že zase silně působil zvláště na mladého Čelakovského. Ale stopy jeho jazyka jdou i k spisovatelům novějším a novým, ačkoli to ovšem neznamená, že by byli tito autoři musili vždy poznati ona slova z vlastní četby Vznešenosti přírody. Rozdělil jsem svůj materiál podle dobových skupin a v nich zase jednotlivé spisovatele nebo spisy řadím podle počtu slov shodných s Polákovým slovníkem.

1. Stará doba. Václav Rosa: cvrk, dušný, krupnatý, mnohotnost, okřísiti, ostříbřiti, pásati se, pěnný, přehybovati, přiroditi se, přirozenost, rákosný, tělný, vhlídný, vyvýšenec, zdraviti, začátečník, zelenina.

M. Jan Hus: hroznost, chod (krok), kys (kvas), líbiti co, lichviti, mútiti, obělení, povětří (vzduch), prašný, skočnost, skúla, slepiti (jíž — pravdy — bludové neslepí), slídný (Novák v slovníku k Husovým spisům toto slovo nemá), tržný (prodejný).

J. A. Komenský: hemzati se, hlasný, hudebný, jádřiti, propadlina, prostrannost, prejštěnina, skalina, slídný, vchod (počátek řeči), zápolí, zmatenina.

Letopisy Trojánské: dárný, dnový, ráz, sousedný, šumati, vinný, zveseliti.

Daniel Adam z Veleslavína: dárný, necitedlný, opovážný, skočný, slídný, zhustnouti.

Bible Kralická: lidný (brány), povětrný (umění, slova), závrativý (duch). Tomáš Rešel: neohybný, vlnobitný. — Herbář Matthioliho, Hájkův: borák. — Jan Karel Rohn: mnohotlivý.

2. Doba Jungmannova. Jungmannův Slovník: alpejský (jen tak), bava, bavný (obé z L.), besédka, bledo (z L.), bojný, bubel, bžučeti (jen tak, sr. bžučný, chrobák, Jungmann v Hlasateli II, 592), celota (z usu), čerstviti (L), drnina (L), dubný (L), kaz (inusitatum), lek (z usu), keřný, klasík, hvězdka, jívka, plašný (usus), pobludnice, ponutiti (st.), potřebnost (st.), povabný (L), povšechný, pracný (st.), prašný (st.), prokroutiti, prostraniště (nové), protřelý (= nestydatý), proudný (z usu), provětřiti (v jiném významu), pšeničniště (z usu), samotnost (Závěta), sběr (z usu), skroužiti (t.), slepiti = oslepovati (t.), stavec (v jiném významu), strženina (z usu), střelný (v jiném vý[100]znamu), svalný, šedivina, škohrtati (z usu), šťastniti, tisícletí, ťok, ťopka (z usu), toužný, tržný (L.), tvor (= tvorstvo, Tovačovský), ubože (st.), uděsiti (st.), uchopovati (st.), uprahlý (st.), větrnost (st), větřice, vypoučená skála = vyčnívající, vypoučil rameno = vztáhl, vyvaliny, vznešenost (společenský titul), záblud (L.), zástoj (z usu), zavilec = sasanka (z pol.), zlatina (bez dokladu a výkladu, s otazníkem), zlatobarvý (z usu), zpernatěti (z usu), žerný (t.), žířeti.

Jos. Jungmann: blahost (v Ráji často, též v mn. č.: mezi všemi blahostmi), blyskotina (Atala), dnový (Ráj; kde není jinak uvedeno, jsou Jungmannova slova z Ráje), dolina, hlasný (nářek, bouře), horký, hrk (milý, o tekoucím potoku), jeden = jediný (stěhovati se máme z té krajiny, jedné naší potěchy), krásiti (pokoj zkrásí rodinu, zkrášené nebe), krystalový (cimbuří), lidný (město, mládež a j.), matenina, nadvětrný, nástupný, netřelý (cesta), neustavný, pořadí, planet(a): země sedmým jsa planetou, pousta (mrákotné pousty), povabný, povětrný (list, křídla, cesta a j., často v Ráji), proudný (často v Ráji: oheň, příval, řeka; proudně váti), příroda (zobecnělo), půlnebe, rozpal (v rozpaly můj led se mění, Hlasatel, III, 591), skalina, skalný (okruh, srdce), spád (přehluboký), syk, šumati, švihlice (Jungmann v Hlasateli II, 584), tížný (práce), trávný (drn, pokrmy), tvorný (z fantasie tvorné, Hlasatel II, 599), umdlý, útvor, vínorodný, vladný (tak, s -a-, ve vyd. Ráje z r. 1873: šelma lesem vladná), vlnatý (stáda), vodný, výzev (vlhké, líbé výzevy), vzduch, závrativý (oči), zmatenina, změnný (zpráva, svět), zbrojený = ozbrojený (šiky zbrojené), zbyt = hojnost (zbyt slávy, lahodnosti, blahosti a j.), zpernatěti. — K slovu ofiuch je podobné jméno v Ráji Ofion a Ofius: had zvaný Ofion, na Ofiuse výspě; podle poznámky je O. ostrov pustý pro množství hadů, zvaný nyní Monte colibre.

Jos. Dobrovský: plnohlasý, prejštěnina, průhled, pšeničniště, rudník, šeptot, šírost, třtinovina, ťuk, věžný, vlnatý, vlnobitný, zástoj, zlatolýčí, žírný (žravý), žířeti.

Ant. Jar. Puchmajer: bžučeti, hlaholiti, hrčeti, chrustiti, květolícný, kys, lek, leskot, Milek, obělovati, povětří (vzduch), skalina, skočný, slepiti (neslepíť ho trůnu leskot Almanach I, 78), zbyt = hojnost, zkoumač, zpernatěti, žířeti.

Jos. H. A. Gallaš (Múza Moravská, 1813): hebný, hrčně, kýžiti, ladný, listný, odleva, okolina, švihlý, třebný, zastíniti = nastíniti.

Fr. Vlad. Hek: blahost, hromný (jazyk), krásiti (vždy tak, též okrásiti), krm, nevyvážlivý, povětrní, umka, vznešenost, žířící toužebnost.

Jiří Palkovič: hlaholiti, hlaholný, hroznost, křížný, Milek, olovina — = olověná ruda, přehybovati, schovnice, tvornost.

Vojtěch Nejedlý: běliti: den se bělí, bleskot, leskot, skalný, skočný: skočné dítky.

Jos. Valentin Zlobický: herna, kmenatý, puk, vlnatý, vráskavý.

[101]Šeb. Hněvkovský: přirozenost = příroda, Umka, švihlice: pražské š. (Děvčí boj), Sudice (t.).

Jan Nejedlý: celo, plamenina, Umka. — Ant. Bernolák: stromný, tkanina, zapuchlina. — Matěj Jos. Sychra: vylíčiti = ozdobiti, vysklepiti. — Ant. Jungmann: tkanina, zlatožlutý. — V. M. Kramerius: přirozenost. — Jan Rulík: prominovati. — Václav Stach: umka. — Boh. Tablic: herna.

Doba Palackého. Fr. Lad. Čelakovský: bělokorý, bojný, dolina, hlaholiti, hloubný, hřímota, klenutina, krásiti, kulichati, květolícný, lek, listný, modrojasný, modřeniště (Panna jezerní = P. J.), nebesko, nevyvážný, obělovati, ojiskřovati, okotěška, okotěšný, ostříbřiti (P. J.), ouvalina (t.), povabný, povzteklý, prominovati, prašný, překlop (P. J.), rachotný, rozpal (P. J.), skoula (t.), skřivec (t.); sopelína (t.), stržina (t.), střelhbitý (P. J.), svalina, šeptot, temněti (P. J.), tížný (t.), toužně, umdlý, velikán, státi vypoučen (P. J.), vysvětleti, výtvor (P. J.), zahltiti (t.), zhustnouti (t.), zlatolýčí, zpěvna = melodram, ztracenost, míchot(a), zápolí, zvýšenec.

Jos. Linda: blahost (často), 2. p. hroma, krupobitný, leskot (často), Mílek, pořadí (vejstavná p.), povětrný, ráz, rozpal = rozpálení, nadšení, řadí (dlouhé ř. lidstva), stán, sypot = sipot, sipění, švihlý (o nožce), tísný, tísno (hnulo se Tatarů všude tísno), temno (pod nočním temnem), tvorný (tvorná mocnost). Některé slovní zvláštnosti Lindovy se shodují s Polákovými, tak velmi četná přídavná na -ecí: míjecí, trestajecí, padajecí a j., podstatná jména na -ina: lesina, jedlina, rozkolina, strašlina, vypátranina a mn. j., složená epitheta: věkostálý, libochřestný, hromobleskomocný atp.

Jan Kollár: bezmezný, běloramný, blahost, hmot, klasný, klenutina, listný, okotěšný, třes, větvinka, vínorodný, vládný, vznešenost, žerný, živok, živoplot.

Fr. Palacký: dolina, hmot, Krasoň, matenina, nepochopný, nevděk = nevhod, slepiti = oslepovati, spád, o vodě, tvorný, útvor, vlastniti, výroz, zdraviti.

Jan Sv. Presl: červenalý (-lost), chebd, koš = koruna stromu, kovný, obalenec, povzteklý, skroužiti, slitek, širolistý, tkanina, vlnatý, výzev.

Jos. Vlastimil Kamarýt: břink, čisto, hloubný, jedlovina, okružovati, sek, sopelína, stříbřiti, umka, zábludek, zlatolampí, zvýšenec.

Pavel Jos. Šafařík: jiskrosršný, krásiti, lidný, nástupný, nepochopný, pořadí, povšechný, třes, útvor; věta „labuť plave ve vodě tak sličně a slušelivě“ připomíná podobnou větu u Poláka se slovem slušenost.

Jos. Franta Šumavský: míchota, mnohotvorný, rozléhavý, světokoule, šťavina, usmívavý, zkrásiti.

V. K. Klicpera: mateřinka, neustavný, pouta, vyvěžiti.

Ant. Marek: hromiti, povšechný, světný, ztracenost. — V. K. Klicpera: [102]mateřinka, neustavný, pousta, vyvěžiti. — Vojtěch Sedláček: průhled, věžný. — Václav Hanka: dověrlivý, kmení. — Fr. Turinský: horný, hornost. — Jos. Liboslav Ziegler: dálohled. — Jan Nepomuk Štěpánek: fraška.

Mladší doba obrozenská. Fr. Sušil: hlasný (Písně), hudebný, lidný, nebesko, oběliti, oblesk, očar, okolina, prázdno, pusto, řásný (Písně), samotnost (t.), skalina (t.), skalomný, slabec, stvořenec, šedivina (Písně), temněti, třes, šeptot, útvor, výtvor, vznešenost, začátečník.

K. H. Mácha: bělo (b. vlasů), dolina, harfka, hlasný (zvuk, zpěv), hlasně zníti, hlásný (smích), hlásně (znějící h. smích), hlasněji se ozývají písně; chod (= krok: v pokoji slyšeti zdlouhavý chod), jasno (bledé j.); Polákovo jasnočistý připomíná Máchovo modročisté nebe; Jasoň (J. zlatovlasý), jednozvučný (-ně), ladný (líce), modro (často: ze ztmělého modra, den modrem se zdvíhá), proudný (víry); k Polákovu smutniti sr. rozesmutniti (kdo rozesmutnil srdce tvé?), růžný, řásný (šat), skalina, spád (spády sedmera hor, s. jarých vod), stán, stříbřiti (zář měsíce stříbřila břízu), temno (kvapícím temnem), veselo (slunce veselo se smálo). Také Mácha si libuje v koncovce -ecí: sahajecí, zdřímajecí, míhajecí a j.

Rukopis Královédvorský: blahost, dolina, hluček, gen. hroma, hromný, lepotvorný, lidný, medný, ráz, temno, tížný, tlupa, umdlý, vezdy.

Krok: hromný, nástin, oblesk, postruniti, prejštěnina, slitek, Sudice, světný, šťávný, tlupa.

Fr. Doucha: dolí, chrapný, křížný, překlop, rákosný, sršný, šťastniti, veškero, vlnobitný, všemocnost.

Hlasatel: blahost, krásiti, lučný, neustavný, slepiti = oslepovati, smutniti.

Jos. Krasoslav Chmelenský: růžný, sval (ein Klumpen), šířina, útvor, vypoučiti se, výtvor.

Jos. K. Tyl: nadvětrný, nástin, nezpytatelný, oblesk, odleva.

V. V. Tomek: hudebný, ponutiti, potně, povětrný, pozorovatel.

Karel Sabina: eolína, neohybný, pěnný, povětří (vzduch), průhled.

Jan z Hvězdy: jednozvučný, okotěška, očar, pořadí, prch.

Jan E. Vocel: hmot, mlhošerý, nebesko, zmatenina.

Fr. Pravda: chrustiti, okolina, pomahač, povětří (vzduch).

J. J. Kolár: oběliti; k povzteklý sr. povzteklivec.

Jos. Ehrenberger: jednozvučný, kulichati, nezpytatelný.

Fr. Jar. Rubeš: kmení, nadvětrný. — Rozličnosti: propadlina. — Beda Dudík: údolina, velikán. — Karel Vinařický: vlnobitný. — Václav Štulc: hromiti. — Rukopis Zelenohorský: bělý. — Lud. R. z Rittersberku: hromný. — Matěj Procházka: těsný. — Jos. Pečírka: opovážný. — Bol. Jablonský: okotěšný. — K. J. Erben: jedlice.

[103]Doba Boženy Němcové. Fr. Št. Kott: bžučeti, hroznost, jasnobílý, kafový (z usu), kulný (t. v jiném významu), mezerina (sloven.), netřelý (z Hané ve významu „neobratný“), nezdravota (z usu), opas (t.), otyčiti (t.), k ouvalina sr. sloven. úvalinka, plameniti se, prokroutiti (usus), propadlina (mor. nadávka), prostranost (usus), přiroditi se, pšeničniště, puk (usus), rachotný (t.), rákosný (t.), rozšklebenina, rudník (z Erbenových Regest), řásný, samotnost, sběr (usus), sedmihvězdka, smutněti (usus), šeřina, šířina (z mor. usu), třešnice (usus), uprahlý (t.), usbírati (mor.) větřínek (usus), volec (slez.), vymodrati (usus), vysklepiti (mor., slez.), záspa (mor. usus), zavádka (mor. taneč.), zrachotiti, zarachotiti (o hromu), zvýšenost, žertně.

Prokop Chocholoušek: jednozvučný, pásati se, pořadí, proudný.

Božena Němcová: hrkem, jednozvučný; k bledorůžný sr. bledorůžový.

Jan Ev. Kosina: hladko, hlaholiti, proudný.

Siegfried Kapper: holina, pěnný. — Samo Hroboň: květiti se. — Hyllos: prostrannost. — Novoročenka 1824: očar. — Ant. Lenz: smutněti.

Doba Nerudova. Ad. Heyduk: běliti, hvězdka, jedlice, křovný, pěnný, plameniti, podhorák, proudný, samozpěv, šumati, temno, těšný, toužný, údolina, zápolí.

Kar. Světlá: hemzati se, jednozvučný, modrojasný, nástin, opas, pomahač, prázdno, skoula, usmívavě.

Jan Neruda: dozpěv, jasno, jednozvučný, lidný, nezdravota, pohýbnouti, žířiti.

Jos. Durdík: bleskot, dozpěv, hlasný, krasoslovo (-ví), pořadí, toužný, veškero.

Vítězslav Hálek: jasno, ostříbřiti, povětrný, prch, prostranost, puk.

Al. V. Šmilovský: krásiti, potně, šířina, temno.

Gustav Pfleger Moravský: Milek, moutiti, palučina, pohýbati, pousta.

Fr. Sasinek: bavný, blyskotina, dozorník, křížný.

Jan B. Janda: nezdravota, plameniti se. — Sofie Podlipská: hlaholiti, prázdno. — Vincenc Brandl: mlžina, povětrný. — Jiljí Vr. Jahn: hromný, prutnatý. — Německočeský slovník vědeckého názvosloví: mnohozpěv. — Pavel Dobšinský: nedovidný ve významu „krátkozraký“. — Fr. Lepař: lepotvorný. — Jos. Rank: pokryv. — Fr. Jos. Studnička: zlatožlutý. — Václav Vlček: krupobitný. — Fr. Zákrejs: nevyvážný. — Ed. Just: povzteklý.

Doba Sv. Čecha. Sv. Čech: bezdný (okean a j.), běliti, bělo, černost, hloubný, hromný, hroznost, jasnobílý, krystalový, ladný, medák, medný, Milek, modrojasný, nebesko, nepostihlý, nevyvážný, očar, okotěšný, ostříbřiti, povětrný, povzteklý, prch, průhled, růžný, řásný, sršný, ťuk (ťuknutí), vlnný, vyvěžený, živok.

[104]El. Krásnohorská: bezdný (spousty), bělojasný, blahost, hlaholiti, krystalový, matenice, nebesko, opovážný, pásati se, povětří (vzduch), povětrný, povšechný, růžný, skočný, toužný, výzev.

Jul. Zeyer: bělo, blahost, bleskot, černost, hlaholiti, jasno, krm, necitelný, nepochopný, pásati se, pozorovatel, střelhbitý.

Václav Kosmák: bezina = bezový keř, břink, krm, lek, potně, prázdno, švihlý, všemocnost.

Fr. Bartoš: ošustovati (sdrhovati kukuřičné klasy), schov (dialektol.), tržný (kvapný), těžiti (Písně), větřice (dialektol.), vládný (t.).

Zikmund Winter: nepochopný, opas, poživení, pohýbati, šedivina, tělný.

Ant. Stašek: hemzati se, hromiti, kulichati, medný, povětří (vzduch).

V. B. Třebízský: jednozvučný, kulichati, leskot, oběliti, povětří (vzduch).

K. Klostermann: hloubný, hvězdka, údolina.

T. G. Masaryk: lek, lidný, nezdravota.

Jakub Arbes: jasno, střelhbitý. — Fr. Vymazal: květolící, povabný. — Primus Sobotka: krupobitný, lichviti. — Em. Bozděch: jedlovina. — F. A. Urbánek: palučina. — J. J. Stankovský: povzteklý. — J. V. Sládek: hložný. — Jar. Goll: hromný. — O. Červinka: okroužiti. — Jos. Štolba: pomahač. — Poutník slovanský: plameniti se.

Doba Vrchlického. Jar. Vrchlický: bezdný (valných světů -né prostory), bezmezný, běliti, blahost, granitný, hlasný, hlásný, hromný, hudebný, hvězdka, Milek, modrotmavý, mrakověnec, nadvětrný, nebesko, necitelný, neohybný, očar, okotěšný, pásati se, pořadí, proudný, průhled, řásný, skroužiti, stříbřiti, temno, toužný.

Al. Jirásek: hlaholný, hlasný, jasno, klasný, krystalový, kuřka, matenina, modrojasný, pásati se, pomahač, povšechný, smutněti, větřice, vodný.

K. V. Rais: bělo, čisto, hlaholný, hrkem, jednozvučný, kafový, mlžina, nezdravota, oběliti, ostříbřiti, potřebnost, prázdno, prašný, skoula.

K. M. Čapek-Chod: blankytnost, hlaholiti, eolína, matenice, mnohotný, nástupný, okotěšný, povšechný, průhled, sypot, švihlý.

J. S. Machar: dnový, chmouřiti se, medák, medný, necitelný, ohněplný, pomahač, provod (průvod), průhled.

Jos. Holeček: bojný, hrkem, křepelí, ladný, okotěšný, okroužiti, prutnatý.

R. Svobodová: černost, hlasný, keřný, lučný, řadí, zveseliti. — F. X. Svoboda: chmouřiti se, klasný, listný, mlžina, pořadí, proudný. — F. X. Šalda: hrudný, krásniti, mnohotný, mnohotnost, pásati se, slídný.

Ignát Hermann: hromný, korati, povzteklý, prašný. — G. Preissová: korati, odleva, ojiskřiti, potřebnost. — Vil. Mrštík: bezmezný, mlžina, švihlý, průhled. — Aug. Eug. Mužík: lučný, naho, povzteklý. — B. Kunětická: bělokorý, mlžina, střelhbitý. — J. K. Šlejhar: hloubný, hroz[105]nost, nedosažný. — Jan Herben: povětří (vzduch). — Fr. Táborský: chumlati se, klasík. — M. A. Šimáček: odleva, ostříbřiti. — F. S. Procházka: korati, plameniti se. — Jos. Merhaut: matenice, průhled. — Ant. Sova: prašný, švihlý.

Ter. Nováková: bezmezný. — Ant. Rezek: jednozvučný. — Ot. Mokrý: růžný. — Vlasta Pittnerová: kroupka. — K. Leger: krupobitný. — Al. Mrštík: matenice. — Jiří Sumín: chvojný. — R. J. Kronbauer: plašný. — Ant. Klášterský: hřímot. — Jar. Kvapil: mlžina.

Vrstevníci Březinovi. J. Š. Baar: celo, provod, průhled. — R. Jesenská: černost, ostříbřiti. — Petr Bezruč: chamain. — V. Hladík: modrojasný. — Ot. Březina: prázdno. — Arnošt Procházka: mraznost. — Božena Benešová: slepiti (oslepovati).

Léta devadesátá. K. Sezima: holina, nástin, proudný, průhled, skoula, šedivina. — J. Karásek ze Lvovic: potřebnost, povšechný, pozorovatel. — Jan Opolský: mnohotnost, medný, mnohozpěv. — Fráňa Šrámek: proudný, žířiti. — Jar. Hilbert: chumlati. — J. Jahoda: prutnatý.— A. M. Tilschová: stříbřiti. — Jos. Šusta: nástupný. — S. K. Neumann: mútiti. — Viktor Dyk: blahost. — Český lid: sršný.

Vrstevníci bratří Čapků. Jan Vrba: propadlina, prutnatý, svraskavě. — K. Čapek: lek, naho, vlnatost. — Jan Wojkowicz: čisto, nedosažný. — Arne Novák: ladný. — Jar. Marcha: jívka, lek. — Arnošt Dvořák: opas. — Rud. Těsnohlídek: tížný. — Mil. Hýsek: hlaholný. — Jiří Mahen: smutněti. — Pavla Buzková: žířiti. — Jar. Durych: nástin (odstín). — Bratří Čapkové: pěnný. — Emil Vachek: prutnatý. — Rud. Medek: nebesko. — Jos. Hora: hlasný. — Fr. Götz: průhled.

Současná doba. Váša-Trávníček: přeludný, přirozenost, pšeničniště, ťopinka (slepice), ťopka (krůta), útvor (výtvor), vrt, vyvýšenec (povýšenec), záblud (omyl), záspa (pomn. střed. = zápraží), zástoj (vulg.), zlatožlutý, zmatenina, zpěvna (třída na zpěv).

Vědecké termíny: hlasný (gram.), hlásný, holina (lesn.), Jasoň (zoolog.), kluz (sport., techn.), kovodárný (techn.), krupnatý (hospodář.), křovný (lesn.), obval (horn. v jiném významu), opas (vojen., u Čenského), pokryv (zahradn. a zeměpis.), plnohlasý, plnohlasí, pronikací (fysikál.), třes (lékař.), včelice (zoolog.), vykroužiti (zoolog., o krouživém letu do výše).

Jarmila Glazarová: pokroutiti se. — Jan Čep: žířiti. — Vlad. Neff: propadlina. — Národní politika: poděšenec. — Novina: nepostihlý. — Přítomnost: hlaholiti. — Ahoj: propadlina.

Nářeční: běliti, mateřinka, stosáhový, uprchovati, vesměs z Opavska.

Materiál, který tu pro srovnání s básnickým jazykem Polákovým podávám, je arci velmi neúplný, ale přece, doufám, ukazuje přesvědčivě, [106]že Polákův slovník nebyl ve své době tak osamělý a že jeho sledy vedou až do nejnovější doby. Jistě působil zvláště na Čelakovského, Sv. Čecha, Vrchlického a j. Vyjádříme-li to číselně, vidíme, že z poetického slovníku Polákova je u spisovatelů starších, současných a pozdějších doloženo přes 52 procent slov.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 5-6, s. 98-106

Předchozí Václav Machek: Výklady slov

Následující A. L. Kaiser, Redakce: O zeměpisných názvech v novém atlase a jinde

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1