Chuť po sklepě

[Short articles]

(pdf)

-

(O. H.) Tuto vazbu starší brusy zavrhovaly. Matiční Brus z r. 1894 doporučoval, aby se na př. místo „mléko má chuť po sklepě“ říkalo „mléko má chuť sklepem, chutná, razí sklepem“, a Bartoš v Nové rukověti (1901, str. 48) radí místo „chuť po ledku“ říkat „chuť ledková“. Také Kott 1 připouští vazby „chuť od čeho, čím“, ale spojení „ten nůž má chuť po cibuli“ opravuje v podobu „čpí, smrdí cibulí“; v 6. díle však Kott uvádí spojení „chuť po hnoji, po půdě, po plísni, po sudu“ (podle Kroniky práce, od r. 1872) bez opravné poznámky. I pozdější brusy doporučují vazbu „chuť čím“ místo „chuť po něčem“ (na př. Zenkl, Mašín). Příruční slovník jaz. českého nezaznamenává u hesla chuť ani spojení se 7. pádem, ani spojení s předložkou po. Vazba „chuť čím“, na př. chuť sklepem, vínem, zdá se nám dnes arci podivná, nezvyklá a sotva by se kdo odhodlal užít jí. Potom však [77]nezbývá než sáhnout ke spojení s 2. pádem prostým nebo předložkovým (chuť sklepa, vína, od sklepa, od vína) — anebo k té kárané vazbě předložkové (chuť po sklepě, po víně), na př. to mléko má chuť sklepa, vína n. od sklepa, od vína n. po sklepě; mám v ústech chuť hořkých mandlí, (jako) od hořkých mandlí, (jako) po hořkých mandlích (jistě však nelze říci „chuť hořkými mandlemi“). Zdá se ostatně, že vazba „míti chuť po něčem“ byla vytýkána zbytečně; vždyť v ní předložka po vyjadřuje v podstatě totéž jako na př. ve spojeních „zůstala po něm stopa, památka, nezůstalo po něm ani stopy, ani památky, zbylo po něm jen trochu knih, díra po nárazu, otvor po kulce“ a pod., a to je běžný význam původu nebo příčiny (souznačná tu někdy bývá předložka od). Důvodem k výtce byl patrně zřetel k vazbě slovesa chutnati (čím), ale neprávem, neboť u slovesa jsou poměry jiné. Vazba „chutnati vínem, sklepem, sudem“ atd. je i dnes ještě možná, a už tím se tedy liší od spojení „chuť vínem“ a pod.; je to vazba tak zvaného vnitřního předmětu, možná u slovesa, nikoli však u podst. jména chuť. Vazba s předložkou od, která bývá u podst. jména chuť, není zas běžná u slovesa („chutnati od čeho“), ale zato spojení se spojkou jako se vyskytuje u slovesa i u podst. jména: chutná to jako ořechy, má to chuť jako ořechy. A jestliže chceme u slovesa chutnati výslovně vyjádřit onen význam původu nebo příčiny, můžeme k tomu zase užít předložky po: víno chutná po sudu (t. j. příčinou, původcem příchuti vína je sud), maso (z konservy) chutná po železe atd. Proto Přír. slovník jazyka čes. tuto vazbu nevytýká a bez jakékoli poznámky uvádí příklad z Fráni Šrámka „Pavla bylo její jméno a po malinách v ústech chutnalo“. — Obdobně je tomu také u podst. jmen vůně, zápach a u sloves voněti, páchnouti, zapáchati, něco je cítit (čím) a pod. Ani u nich nelze spojení s předložkou po nadobro zavrhovat; u podst. jmen vůně, zápach bývá vazba s předl. po z podobných důvodů jako u podst. jména chuť, u sloves pak se jí nahrazuje vazba vnitřního předmětu (se 7. pádem, na př. voněti fialkami, páchnouti plísní atd.), když se má výslovně vyjádřit příčina, původ. PS u hesla páchnouti má sice poznámku, že správná je vazba páchnouti čím, kdežto vazba s předl. po že je nesprávná, ale tomu patrně třeba rozumět tak, že nesprávná je záměna obou těch vazeb. Místo „v zahradě vonějí růže“ lze říci „zahrada voní růžemi“, nikoli však „zahrada voní po růžích“; a podobně větu „ve sklepě páchne plíseň“ lze dobře nahradit větou „sklep páchne plísní,“ ale nelze říci v témž významu „sklep páchne po plísni“. Jistě je však správně užito předložky po ve větě „na spáleništi všechno ještě páchlo po požáru“ nebo „ještě to tu páchne po těch mořských rybách“, neboť se tu spolu s časovou posloupností má vyjádřit i původ, příčina zápachu; „všechno ještě páchlo požárem, mořskými rybami“ by bylo něco jiného.

Naše řeč, volume 31 (1947), issue 2-4, pp. 76-77

Previous Václav Machek: Chaloupek

Next Augustin Jar. Doležal: Infinitiv důrazový