Časopis Naše řeč
en cz

Chaloupek

Václav Machek

[Drobnosti]

(pdf)

-

K mému výkladu v NŘ XXX, 38 poslali dva čtenáři z Plzeňska jednak zajímavé doplňky, vyložené i z minulosti, jednak odchylné názory o vzniku toho typu. Pan Karel Rodina, říd. učitel v. v. z Plzně, píše:

„Na jižním Plzeňsku je tvar Chaloupek hojný jako příjmení. V obecném významu se ho již dávno neužívá, ale našel jsem jej ve farní kronice čížkovské (v okr. plzeňském). Farář Jakub Ignác Vorel (1714—1756) sepsal všechny své farníky podle obydlí asi k roku 1738 (datum jsem zjistil srovnáním [75]s matrikami). V každé vsi jmenuje 1. sedláky, 2. chalupníky, 3. chaloupky (plur. od chaloupek). Cituji doslovně:

Ves Přešíno. Chaloupkové ve vsi: Chaloupek vedle Houšky. Starej Švec Bouše. Matěj Šetelka. Na drahách chaloupkové: Škrabal kovář, Vít Bláha. Matěj Bouše švec. Jakub Bouše švec. Václav Šula. Voska uhlíř. (Atd.)

Ves Čížkov. Chaloupkové: Kuchařík hrobař. Jílek. Janoušek. Potůček. U Stavadel (Stavadla = místo, kde stávaly povozy u zájezdní hospody na odpočinku; bývala tam obyčejně i kovárna) jsou tito: Mikulík. Šimáně. Chaloupka Chottovo na trávníce. Pastuška. Ovčárna.

V matrikách farář toho názvu neužíval, ale pro onen seznam se mu dobře hodil k rozlišení usedlíků, protože šlo o zjištění poplatníků farního desátku. Chaloupky bez pozemků se objevují na farní osadě od konce XVII. století a název chaloupkové vznikl z potřeby: chalupa — chalupník, chaloupka — chaloupek. Snad bylo v tom názvu z počátku trochu škádlivé příchuti, ale ztratila se časem. Chaloupek je shodný pojem s casarius na rozdíl od inquilinus, podruh. Oba jsou bezzemci, ale chaloupek žil pod svou střechou, podruh byl v cizím. Nepovažuji toto jméno za přechýlené; vzniklo patrně z rodinného jména Chaloupkojc, jehož se užívalo mnohem častěji. Podobného původu jsou v kraji i vesnická příjmení: Potůčkojc — Potůček, Potokojc — Potok, Samotojc — Samota, Trávníčkojc — Trávníček, Srubskejch — Srubckej (škádlivě Srubec), Vovčinskejch — Vovčinskej (škádlivě Vovčinec, jistě vlivem ovčince biblického). Obě poslední jména vznikla po rozdělení panského dvora za raabisace, když si kontrahenti zřídili příbytky z bývalého srubu a ovčína. Býval však i obrácený postup, na př. jméno Potočník vzniklo jistě napřed a teprve od něho tvar Potočníkojc. Rozhodla asi výraznější osobnost domkářova.

Znám i opravdu škádlivé obdoby z přechýleného jména: Vondr (Vondra), Manč od jména ženy, bývalé služky ve vsi, známé pod jménem Manča. Toto jméno vzniklo za mé paměti a jeho motivem nebyla ženina nadvláda, jak někdy bývá. Manč byl zedník, dělal v Plzni a k rodině přijížděl jen na neděli. Ve vsi bývalo vidět jen Manču s dětmi a říkalo se jim Mančojc, protože jejich rodné příjmení bylo ve vsi v několika rodinách, a tyto rodiny se rozlišovaly vesnickými příjmeními nebo přízvisky.

Tolik jen na ukázku, jak se místní poměry obrážejí v tvorbě vesnických příjmení.

Výklad vzniku jména Chaloupek v Naší řeči je docela dobře možný i odůvodněný. V obecném významu toto slovo všude nebývalo a jistě je zapomenuto, i kdyby bylo žilo. Znám i obdoby Chalupáč a Chalupář. Na nich je zřejmě vidět původní pejorativní nádech, který se hned v druhém pokolení setřel a zapomněl.“

Pan Václav Vacek, odb. učitel v Merklíně, sděluje toto: „Jméno Chaloupek se vyskytuje po chalupě i v Letinech u Blovic. Je už staršího původu. Jak vzniklo, nevím, ale asi podobným způsobem, jak jste vykládal v NŘ. Jinak [76]jsou podobná tvoření vzácná. V Řenčích byl kdysi obchodník (židovský), většinou mu říkali Skal, ale slyšel jsem i Skala. Bylo to jeho příjmení; jak se opravdu psal, nevím. Zato něco podobného, zdá se mi, je v Libákovicích. V jednom stavení tam říkají po chalupě u Močítků, Močítkojc, hospodáře na té chalupě všeobecně nazývají Močítek. Myslím, že tu na hospodáře přešlo jméno pomístní. Dotazem u pamětníků jsem zjistil, že tam stavení vzniklo teprve před nějakými dvěma sty lety a že se nikdo z dosavadních majetníků Močítek nejmenoval (jmenovali se Pašek a Mašek). Mimo to jsem se dověděl, že v těch místech bývaly v lukách kaluže se stojatou vodou; zbytky jich tam nedaleko byly ještě nedávno. Z toho bych soudil, že u toho stavení byla patrně také taková kaluž a že se jí říkalo močidlo nebo zdrobněle močítko. Ta chalupa byla u močítka, louky v těch místech ležely za močítkem, a protože v těch pádech (2. a 7.) je střední rod stejný jako mužský (osobní), mohl z nich být vytvořen (zvláště po zániku louže) mužský základ (nominativ) pro majitele chalupy tam stojící, t. j. Močítek. Místní určení, na př. za Kůsákem, Sochorem (vedle za Kůsákojc, Sochorojc), jsou od jmen hospodářů Kůsák, Sochor, mohl tedy být podobně výraz za močítkem považován za instrumentál od jména majitele oné usedlosti — a tak bezpochyby vzniklo jméno Močítek. Byl by to doklad, jak ze středního jména může vzniknout jméno i tvarem mužské.

Močítko by bylo od močidlo jako kružítko, zrcátko od kružidlo, zrcadlo. Močidlko bylo původně patrně trojslabičné, jak tomu bývalo u slov tvořených příponou -dlo. Zbytek starých poměrů slabičných u těchto slov je asi u pomístného jména Číhadla v Libákovicích. Genitiv je do Číhád (z původního dvojslabičného čihadl); jinak je ovšem pravidelně v Číhadlích, pod Číhadly.

A ještě připojuji poznámku prof. E. Pavelky ze Dvora Králové: „Snad k takovému zpětnému přechylování poněkud přispěly i četné dvojice příjmení, jako je Pech - Pecha, Pešek - Peška, Vach - Vácha, Mach - Mácha, Zich - Zicha.“

Ze všech těchto svědectví je vidět, že ten typ může míti původ snad rozličný; proto jsou obě velmi cenná, ale i proto, že zachycují vznik jmen tohoto způsobu v jiném kraji, než odkud čerpaly moje řádky.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 2-4, s. 74-76

Předchozí Z našich časopisů

Následující Chuť po sklepě

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1