Ministra

Š. (= Vladimír Šmilauer)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Doporučoval prý kdosi v rozhlase (sám jsem to neslyšel), aby se jako feminina k „ministr“ užívalo slova ministra. — Jde tu zřejmě o tvoření obdobou podle známé dvojice magister - magistra. Ale tato obdoba má potíže. Je ovšem pravda, že slovo magister je latinské a slovo minister je rovněž latinské a že latinská feminina k tomu jsou magistra a ministra. Ale pro češtinu — a o češtinu nám jde a z jejího stanoviska musíme vycházet — jsou magister a ministr slova typu zcela rozdílného. Magister je pro nás slovo, jehož latinskost živě cítíme; vždyť zkratku Ph Mr čteme latinsky „pharmaciae magister“. České magister je tedy slovo přejaté přímo a beze změny z lékárnické latiny. Protože pak i latinské slovo magistra je nám běžné (Historia magistra vitae), můžeme si dovolit užíti slova magistra jako feminina k magister (viz NŘ XIII, 72, 166). Jiná je však situace u slova ministr. V latině znamená minister „pomocník, sluha“; v středověku nabylo toto latinské slovo i rozličných významů jiných (průvodce, truksas, nesvobodný leník, nižší klášterní představený — tak u Štítného: Odpustil mi opat, nebo provinciál, nebo minister; v. Gebauerův Slovník staročeský). — Ale významu „nejvyšší rádce koruny; nejvyšší úředník státní“ nenabylo slovo latinské, nýbrž francouzské slovo ministre, z latinského ovšem vzniklé. S jinými termíny státní správy (suverén, guvernér, byrokracie, oktroj atd.) se potom francouzské slovo ministre stalo mezinárodním; v němčině je (podle Schulze-Baslera) po prvé doloženo r. 1670, u nás je od století osmnáctého. — K francouzskému slovu ministr s významem „nejvyšší úředník státní“ lze jen nesnadno jako femininum připojovat latinské ministra, které nikdy neznamenalo nic jiného než „služku, pomocnici“. Pokládat slovo ministra za české tvoření příponou -a je také nesnadné, neboť tak se tvoří zpravidla jen křestní jména: Josef - Josefa, Václav - Václava, Vladimír - Vladimíra (dvojice kmotra - kmotr, slc. súsed - súseda je vzácná). — Žena v hodnosti ministerské se česky obecně dnes jmenuje ministryně; podobná feminina jsou mistr - mistryně, obr - obryně. Podobu ministryně dokládá Příruční slovník ze Zákrejse, Oberpfalcer pak v „Rodu jmen v češtině“ 179 z novin: M. B., ministryně v Dánsku.

Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 9-10, s. 179

Předchozí Josef Janko: Fibich, Wihan

Následující Názvosloví a jmenosloví