Zachrouti

Václav Machek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Mluvě o původu zajímavého slovesa chrouti (Listy fil. 59, 392), uvedl jsem z Kubínovy sbírky lidových povídek i jeden doklad složeniny zachrouti se zvláštním významem, asi „ztratiti, schovati, poděti nějakou věc, že ji nelze nalézti“: že mi to zas ty klazani někam zachruli! Slovesa chrouti se (nebo sebou) se ve východočeském nářečí užívá jen o jistých zvláštních případech; na př. jestliže spící člověk leží neklidně, převaluje se, pohybuje sebou, vrtí se, říkáme, že se chruje (na Litomyšlsku chrounit se = vrtět se, Hodura 46); i jindy, jestliže se kdo při sedění nebo při ležení pohybuje drobnými, ale slyšitelnými pohyby; kdo se chce brzo zahřáti, zachruje se pěkně do peřin; tulák se na noc zachruje do slámy, kterou si vytahá ze stohu, nebo do sena z kupy na louce, ráno tam třeba nechá slámu nebo seno rozchruté; sesype-li se hranice dříví, řekneme, [60]že se schrula; doklady na onom místě v LF. Kromě toho je v NŘ 5, 180 doklad z J. Š. Baara: pes zalezl do teplé boudy, zachrul se tam do slámy (nechávám stranou otázku, odkud to Baar má; v Hruškově chodském slovníku nic takového není). Napsal jsem, že se užívá toho slovesa hlavně tehdy, když takové pohyby jsou provázeny chrastivými nebo šustivými zvuky věcí, jako je seno, sláma, roští a pod. Nikdy bychom neřekli, že se něco zachrulo do bláta, do vody a pod.

Zvláštní význam „ztratiti, založiti nějakou věc“ vyplynul tedy — tak lze souditi — zajisté z případů, kdy se něco ztratilo v slámě, seně, v roští, v starém harampádí a v podobných věcech, při kterých lze slyšeti harašivé zvuky, když se do slámy atd. něco ukládá. Můžeme to dokázati třemi slovesy téhož významu, ale z jiných základů; jejich základy jsou vždy zvukomalebné, jako byl i základ slovesa chrouti. (Bylo to chrup-: z infinitivu *chrup-ti — srv. nynější chrupati — vzešlo *chruti, z toho nový praesens chruji. Paralelní základ ke chrup- je chrust-, též zvukomalebný: na Mladoboleslavsku se říkalo obdobně zachrustiti se do peřin, Č. lid 13, 89, odtud Kott, Přísp. 8, 513, a dále Straka, v. níže.) Na moravské straně moravskočeského nářečí se říká v témž významu zašramotit. Slyšel jsem to před třemi lety ve Zvoli nad Pernštejnem: kams to zašramotila (= dala, položila, že to nelze nalézti)? V táborské smolné knize je řeč o tom, že jedna žena zahubila své dítě a zachrastila (= ukryla) je pak v seně. J. Straka, vydavatel této památky, cituje na str. 21 doklad Křemenův (LF 45, 276) z píseckých archiválií: tovařiši jeho že jej (zabitého) s cesty odtáhli a zachrastili. Nebudeme však s Křemenem rozuměti tomu tak, že jej „ukryli chrastím“; zachrastili je toliko „odklidili, ukryli.“ Na Chodsku se říká zarochat něco = mezi něčím zastrčiti, takže to nelze nalézti (Hruška, Dial. sl. chodský 82). Nesložené rochat znamená tam jednak chrochtání prasete, jednat „kutiti kde co, zvláště s hlomozem: cák na tom punebí rocháš.“ Jde tedy zřejmě i tu o výraz původně zvukomalebný (toto rochati souvisí s hrochati, chrochati; je tu nápadná významová shoda, že se i slovesa chrouti z chrup-ti někde, totiž na Valašsku, užívá o hrochání prasete). Hruška se zamyslil nad významovou spojitostí sloves rochat a zarochat, ale nevystihl ji zcela náležitě. Praví, že se zarochat klade „obyčejně o větší ‚hlomozné‘ věci mezi jinými hlomoznými“ (kam pa ste mi to dláto zase zarochali?). Uvedená slova jsou jenom drobty z několika nevelkých oblastí. Poněvadž jde o pojem zcela běžný, jsou nepochybně i v jiných oblastech speciální slovesa pro něj. Je pravděpodobné, že by úplný seznam výrazů pro ten pojem byl velmi bohatý a zajímavý. Dovoluji si proto upozorniti čtenáře NŘ na významovou souvislost takových slov a prosím je, aby jim věnovali pozornost.

Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 2-3, s. 59-60

Předchozí Václav Machek: Tratoliště — plápoliště — plácholiště

Následující Václav Machek: Drobné výklady o jménech rostlin