Oslovování presidenta republiky

Jiří Daňhelka

[Short articles]

(pdf)

-

Oslovení hlavy státu mohlo působit potíže snad v monarchiích a v režimech absolutistických, ale v demokratické republice známe jediné vhodné oslovení, prosté a demokratické: pane presidente. A přece se i tu najdou příležitosti, při kterých oslovení působí potíže a svádí k nesprávnostem. Když pan president odevzdával presidentské vlajky Sokolům, starosta Sokolstva ho oslovil bratře presidente. Toto oslovení nelze s hlediska významového považovat za správné. Těsným přístavkem president se tu rozvíjí základní výraz bratr. Oba výrazy jsou tedy v těsném vztahu gramatickém, kterým se vyjadřuje těsný vztah smyslový. To znamená, že pojem president se tu váže k pojmu bratr, čili že funkce presidentská je spínána se členstvím v Sokole. To ovšem není ve shodě se skutečností, neboť mezi oběma těmi pojmy je vztah jen volný. Těsný vztah je mezi členstvím v Sokole a osobou pana Dr E. Beneše bez zřetele na jeho zaměstnání nebo veřejnou funkci. Pak je ovšem nutno při sokolské slavnosti požadovat oslovení pane presidente, bratře Beneši nebo pane presidente, bratře doktore Beneši.

Podobný případ je, když noviny píší, že na slavnosti promluvil předseda [53]vlády soudruh Fierlinger. Tím je řečeno, že pan předseda vlády je členem strany, v níž se členové oslovují soudruhu, ale že funkce předsedy vlády nesouvisí jen s touto stranou. Zároveň je vidět, že noviny, které tuto zprávu přinesly, jsou novinami strany předsedy vlády. Noviny jiných stran by prostě napsaly, že na slavnosti promluvil předseda vlády Fierlinger. Je-li pan předseda vlády legionář, může list legionářů napsat, že na schůzi promluvil předseda vlády bratr Fierlinger. Není však možno připustit formulaci soudruh (bratr) předseda vlády Fierlinger.

Něco jiného je, je-li některé oslovení oslovením nadstranickým, všeobecným. Pak se může spojit s označením funkce nebo hodnosti oslovené osoby. Na vojně se všichni vojáci oslovují bratře. Proto může vojín oslovit důstojníka na př. bratře poručíku.

Vraťme se k případu, z něhož jsme vyšli. Kdyby byl pan president oslovil starostu Sokolstva, byl by tak učinil oslovením bratře starosto. Pojmem starosta se tu zřetelně myslí jen starosta obce sokolské, tedy funkce spolková; mluvící i oslovená osoba jsou členy této obce. Pan president by tedy oslovoval starostu obce sokolské bez zřetele na jeho postavení mimo spolek, bez zřetele na jeho zaměstnání nebo funkci veřejnou.

Naše řeč, volume 30 (1946), issue 2-3, pp. 52-53

Previous Z našich časopisů

Next Bš. (= Josef Beneš): Princ waleský či princ z Walesu?