František Horečka
[Články]
-
Spisovatelka Božena Benešová, roz. Zapletalová, měla k Frenštátu pod Radhoštěm vždy blízký vztah. Vždyť její rodičové i dědové pocházeli z Frenštátu a matka její Berta, dcera frenštátského pláteníka a buditele Valentina Kostelníka, hovořívala v domácnosti frenštátským nářečím, i když se s manželem Romanem přestěhovala z N. Jičína do Napajedel. Tyto prvky z mateřské řeči se hluboko vryly v paměť Boženě, nejstarší ze sedmi Zapletalových dětí, tím spíše, že častěji dlela na návštěvě u svých frenštátských příbuzných; ba vděčí sestřence Bohušce Křenkové i za to, že ji zde na Radhošti seznámila s Růženou Svobodovou, a ta ji zase přivedla k prvním literárním pracím a k F. X. Šaldovi. Ani dlouholetý pobyt v Praze nezahladil u ní tyto nářeční složky; zřetelně a vítaně se projevují zejména v prvním díle její válečné trilogie. A sloh Úderu jimi jen nabývá rázovitosti a barvitosti.
I když Rovinov, za nímž se tají Napajedla, hlavní dějiště románu, je na pomezí hanácko-slováckém, zůstává Benešová v románě věrna nářečí frenštátskému i zdejším pověrám. (Na str. 254: „První šedý vlas na levém spánku — starosti přišly od srdce!“)
Sem přenáší spisovatelka k napajedelskému zámku i textilní továrnu z Frenštátu, své podrobné znalosti strojové výroby pláten a celé společenské ovzduší v továrnické rodině, v níž bychom mohli najít i předlohu k aristokratické paní Malotové.
R. 1934 jsem vzácnou krajanku navštívil v jejím dejvickém bytě — a tu mě překvapila podrobnou znalostí Frenštátu i jeho honorace. Frenštát, který potom toho roku navštívila naposled, byl vždy zachován v její svěží paměti. Pro místní časopis mi v té době poslala článek, v němž mezi jiným vzdala hold zdejší mluvě:
„A bylo to kouzelné nářečí! Ještě dnes, kdy škola a četba přece jen trochu obrousily rázovitost, zní až dojemně měkce a zdá se jako stvořeno, aby jím byly psány pohádky nebo milostné písně.“
Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 2-3, s. 43
Předchozí Václav Machek: Výklady slov
Následující Red. (= Redakce): Několik pravopisných pokynů